Klukanda

Velmi citlivě a civilně natočený snímek o dilematu jednoho dítěte a o dětstvím jako takovém. Námět je realistický, nijak zvlášť vyhrocený, asi tak, jak to v životě opravdu je. Všechny děti jsou přesvědčivé, skoro jako kdyby se kamera zatoulala na plácek a nikdo si jí v zápalu hry nepovšiml. Přes klidné tempo Tomboy dokáže zaujmout a i díky poměrně krátké stopáži se jedná o opravdu příjemný film. (11.07.2012)

Veľmi citlivo spracovaná citlivá tematika, na toto majú Francúzi čuch a majú aj ochotu sa podobnými detskými témami inakosti zaoberať. Viď Môj ružový život, či tak nejak. Lenže aj tam, aj tu mi je to celé tak nejak šuma fuk. Detské herecké výkony sú presvedčivé, trochu málo sú do toho všetkého zapojení dospeláci, ale ak by to malo byť potom tak hysterické, ako spomínaný ružový film, tak to potom radšej nech je to celé len o tých deťoch. Inak osobne som na základke od "tomboya" tiež dostal nakladačku, ale vtedy sme o tom všetci vedeli. 70%. (26.03.2017)

Trampoty s genderem - téma, o kterém byly napsány stovky knih a natočeny desítky filmů. Co je na Tomboyi tak nové a hlavně tak úžasné, že film hodnotím všemi pěti? Je to civilnost snímku, skvělé herecké výkony (Zoe Héran je opravdu výjimečná a pro tuto roli se snad narodila, ale i ostatní herci se svých rolí zhostili na jedničku), citlivost a citovost, s jakou se o celém tématu ve filmu mluví. Anebo spíš mlčí? Ostatně právě tyto náznaky a nejistoty někdo může snímku Tomboy vytýkat. Podle mého názoru se celá ta zmatenost nejen Laury, ale i jejího okolí stala perfektním zrcadlem celé problematiky. Laura je zmatená a její nejbližší s ní. Hledají správné řešení. Existuje ale něco takového? Stačí si obléct masku universality a všechno bude v pořádku? Tyhle otázky fillm divákovi nabízí a nechává ho, ať o odpovědích přemýšlí sám. Jsem nadšená. Ať žije Festival francouzského filmu. Viva le film francais. (24.11.2011)

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením... (10.04.2017)

Excelentní sonda do každodenního života dívky / chlapce Laurie (Zoé Héran, jež podala mimořádný herecký výkon) a nenásilné, naprosto civilní představení jejích / jeho problémů a strastí nejen při snahách o etablování se do kolektivu místních dětí. ~ Francouzští filmaři obecně vždy zcela precizně, otevřeně a přirozeně vystihnou všechny aspekty tématu, o kterém točí, snímky se vyznačují propracovanou psychologií postav. Nejinak je tomu i v tomto případě. ~ Film je lidský, citlivý, dobře se na něj kouká, a to i pro skvělou kameru s častými detailními záběry obličejů herců (značícími zájem o člověka coby živou bytost, zájem o jeho nitro). Francouzský art miluju právě kvůli snímkům jako je tento! (19.12.2011)