Amadeus

"Jak mohl Bůh nadělit tolik talentu takové kreatuře…?“ Genialita versus průměrnost, která zoufale touží po dokonalosti. Jsou hlavními aspekty filmu, proto lze samotnému Amadeusovi nepřesná historická fakta velkoryse odpustit. Amadeus má nespočetně silných scén ale rozhodně tou nejsilnější je s jistotou ta poslední, kdy Mozart na smrtelné posteli diktuje Salierimu svůj Requiem... Nefalšované grandiózně sestříhané DRAMA, ze kterého naskakuje husina. Vynikající po právu oscarový F. Murray Abraham, jeho žárlivostí sžíraný Salieri je bezesporu jeden z největších padouchů filmové dekády. Na druhé straně- Jeho sok, jedinečný Tom Hulce jako génius Mozart a obscénní vtipálek v jedné osobě, nezaměnitelný v téhle úloze, stejně jako jeho už prosnulý smích. Velkolepé, strhující, oslnivé, mistrovské dílo Miloše Formana, dle mě jeho nejlepší film, stojící těsně za bránou mojí TOP desítky.Ten kdo neviděl, tento do puntíku vymazlený skvost,urychleně napravit (27.08.2010)

"Kladete příliš velké nároky na královské ucho." Jako zasloužilý kulturní barbar, který se při pouhém vyslovení slova OPERA mění v psychopata, jsem se tomuto snímku dlouho vyhýbal. Po několika přípravných terapeutických sezeních a mobilizaci svých psychických sil, jsem ty tři hodiny přežil snad jen silou vůle. Při operním vřeštění jsem totiž pociťoval potřebu užít nějaké uklidňující pilulky, ale skvělé střety génia se snaživcem mi leccos vynahradily. (23.07.2011)

Proč že je Amadeus tak úspěšný a oblíbený? Není to jen díky dokonalé výpravě, preciznímu ztvárnění doby se vší krásou a elegancí, či přesvědčivým hereckým výkonům, je to hlavně vynikající a do jisté míry i zábavná forma retrospektivního vyprávění. Salieri popisuje svůj vnitřní boj s bohem a vnější odboj proti Amadeovi, nedokáže pochopit proč si bůh vybral jako svůj harmonický "nástroj" jakéhosi infantilního a nekultivovaného mladíka, místo něj. Nejlepší ukázkou Mozartovy geniality je tak fakt, že Salieriho úspěšně ve všem porážel, aniž by vůbec věděl, že s ním bojuje. Miloš Forman zkrátka přišel s pravděpodobně nejlepším způsobem, jak převést největšího velikána vážné hudby do tříhodinového kolosu, aniž by hudebně nezasvěcené publikum unudil k smrti... Bohužel pro mě osobně to úplně vrcholná extáze nebyla, takže za jednoho operního barbara - 8/10 (01.11.2008)

Geniální filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera, v níž tento dramatik zdůraznil především onu prazvláštní a až schizofrenní ambivalentnost vnitřního světa a motivací člověka, který na jedné straně jest schopen rozeznat skutečného génia, na druhé straně se ho ale až k smrti bojí a nenávidí ho, jenžto ten svým životem a dílem právě a jen jemu samému ukazuje jeho nedokonalost a rozhodující nedostatek talentu. Takový je i Salieri Formanův. Dramatická a filmová postava, která stojí jako skutečné antonymum vůči géniovi, vůči božskému dítěti Amadeovi... Salieri a Mozart - střet jedinečnosti a průměrnosti. To je hlavní poselství i dějová osa filmu, o Mozartovu biografii se vlastně ani nejedná (navíc je historicky trochu sporná). Tahle umělecká koncepce sice historicky a fakticky poškodí reputaci skutečného Antonia Salieriho, z kterého Shafferova divadelní hra i Formanův film udělaly téměř démona, graduje však symbolickou rovinu filmu a umožní Formanovi natočit skutečně nadčasové dílo o obecně platných civilizačních mechanismech nekompatibility geniality s unifikovanou průměrností. A tady se umělecká vize a realita protínají. Mozart byl skutečně génius, jeden z těch nemnoha, který předběhl svou dobu. Nestalo se náhodou tohle i Miloši Formanovi? Pomyslně smekám... (16.11.2006)

Tak jsem zase po tísici letech zapnul televizi a naladil ČT1 a ptám se. Tohle je ono? Tohle je ten velkolepý a "strhující" Adameus od Formana? Jsem tu správně? Odpověď zní - BOHUŽEL JSEM TADY SPRÁVNĚ! Tak tohle mě minulo na kilometry daleko! Po technické stránce jaksi nemám co vytknout, film je natočen precizně, Forman odvedl skvělou práci. Výborná kamera, scénář, kostýmy, herci, vlastně všechna ocenění zasloužená, ale já nikdy u Miloše nenajdu ten provázek, který mě vtáhne do děje. Prostě ne, ať je to jakýkoliv jeho film, vždycky na ten provaz nedosáhnu a zůstanu daleko před filmem a dívám se na něj skrz obrovská zrcadla. Netvrdím, že celé tři hodiny to byla nuda, ale ta poslední byla vážně neskutečná. (16.11.2008)