Černý Petr

Bravurní a nestárnoucí kousek, který se i přes své pevné zeměpisné a časové zakotvení dá aplikovat prakticky libovolně. Pro našince bude zřejmě komediální stránka přebíjet tu dramatickou, ovšem úžasně zachycený generační konflikt nepřejde bez mrknutí oka snad nikdo. Autentický dojem podtržený živou kamerou jen přiživují herecké výkony všech zúčastněných, stejně jako ledabyle působící dokumentaristické vzezření. Spletitý a chytrý úkaz působící až neskutečně stravitelně, který se nebojím zařadit do zlatého fondu československé kinematografie. (07.05.2005)

"Ahój!" __________ Bravurní celovečerní debut Miloše Formana, v kterém jako tehdy jedenatřicetiletý vycházející režisér pomalu ale jistě buduje svůj specifický tvůrčí rukopis, díky němuž je považován za jednu z nejtalentovanějších osobností české nové vlny. Do svého debutu totiž kvůli nedostatku finančních prostředků Forman obsadil neherce, čímž však definoval svou jedinečnou autorskou poetiku. Forman dal nehercům relativně volnou ruku v jejich hereckém projevu, tudíž většina dialogů je čistě improvizovaných, aniž by si toho divák byť povšiml, díky čemuž snímek bezprostředně získává velice realistický a civilní rozměr.... Tyto prvky dělají z Černého Petra nejen autentickou sondu do života šestnáctiletého Petra (Ladislav Jakim), učedníka pracujícího v samoobsluze, ale zároveň skoro až dokumentární studii mezigeneračního (otcovského) neporozumění a maloměštácké povahy, která žánrově osciluje mezi čistokrevnou komedií a konverzačním dramatem. A jelikož jde o snímek o strastech a radostech mládí, vyznačuje se jistou lehkomyslností, jednoduchostí a pomyslnou pubertální nostalgií. Forman přesto jednotlivé nuance mládí nevykresluje čistě idealisticky či bez příkras, a nezveličuje je. Jednotlivý příhody z Petrova života tak mohou zdánlivě působit jako relativně bezvýznamné, přesto jde o formativní okamžiky a životní situace, v nichž se najde snad každej. A to se vyplatí, Horste. (02.02.2023)

Černý Petr, Miloša Formana, by som vnímal, ako prelomový D-E-B-U-T, i keď už mal pred ním krátkometrážny zárez. Snímok, ktorý má už 53. rokov, ale nepovedal by som, že sa na ňom podpísali čiastočky prachu, alebo zapadnutia do zabudnutia. Vyniká v PRVOM RADE - autentickými hereckými výkonmi, lebo si v ňom zahrali neherci, preto pociťujem, čosi naprosto ojedinelé a fascinujúce na dobu, ktorá ho vytvorila, s tvorcami, pod ním - podpísanými. Vnímajú ho inak ročníky, ktoré sa narodili, trebárs, v polovici 40. rokov, keď boli mladí, vo veku Ladislava Jakima, či Vladimíra Pucholta. Áno, to je pravda. Ale, ako vravím, nemali by sa v ňom stratiť, ani ročníky - 1980, 1990 - tí už sa budú pomaličky strácať, lebo v 60. rokoch - neboli mobily, sociálne siete, ľudia sa inak správali, mali k sebe bližšie. Skôr ho pochopím ja, nezasiahnutý týmito dnešnými, akože módnymi trendmi. Skrátka, sociálne siete, nie sú nič pre mňa, aj keď mám na to vek. Problematika, ktorá sa dotýka hlavnej myšlienky filmu, t.j vzťah OTCA a SYNA, je aktuálna aj v dnešnej dobe, ale už úplne inak, dnešná mládež, sa správa takým spôsobom, ktorý evokuje - drzosť, arogantnosť. Petr z filmu by v roku 2016, asi len ťažko takto pekne počúval otca, ktorý mu dáva rady do života. Všetko to záleží od výchovy. Musím, ale priznať to, že zo strany rodičov, najmä zo strany otca, sa tlačí hotová buzerácia, ani matka, sa nespráva o nič lepšie - POTOM - Petr, je viac - menej zabitý prípad. To isté, čo zažíva DOMA, má aj v práci v podobe vedúceho v SAMOOBSLUHE, ktorý má z neho - poslušného panáka, z ktorého urobil - pozorovací, sledovací OBJEKT - zákazníkov, POTOM / ZNOVU - Práca, ktorú vykonáva - predznamenáva, čo sa z neho stáva... Jakim a Jan Vostrčil, v úlohe syna a otca, sú fenomenálni, najmä p. Vostrčil, je geniálny, ani na okamih nespustím z neho oči, počúvam ho, a je to majstrovské ! Zvláštne vyžarovanie z neho siaha, čosi nebezpečné a poučné, zároveň. Najväčším kladom beriem určite všetky jeho scény, ktoré gradujú a gradujú. Taký som bol zažratý do filmu, že som prestal vnímať čas. Najmä, keď Petrovi prišiel Čenda vrátiť 20 korún, to sa pomaličky blížil koniec... Vôbec, najlepšia scéna z filmu. Ba, a na ten jeho pozdrav : „ahój“ , len tak NEZABUDNEM !!! Na myslí mám Čendu, keď v sobotu na diskotéke haluzil s Petrom, jednoducho - SKVOST ! (27.06.2016)

Jeden z najvtipnejších filmov českej novej vlny. To dokázal aj so svojou nezúčastnenou kamerou, pri ktorej máte podobne ako v niektorých iných vlnových filmoch pocit, že sa na mieste ocitla náhodou a protagonisti o nej nevedia. Prvé lásky, spory s kamarátmi, generačné trable a horkosladká mladosť. Napriek tomu žiadna zľudovelá hláškovitá klasika, ako Formanov nasledujúci film. Je tu cítiť ešte mierna neistota v točení epizodického filmu bez dramatického oblúku a deja. Ale dôkaz, že záživný film sa môže zaobísť aj bez jasnej zápletky. Teď mě sleduj, jo? Sleduj mě... (30.01.2014)

Dost to celé připomínalo Lásky jedné plavovlásky. Až na to, že to tentokrát bylo podáno více z té mužské perspektivy. Sem tam se nad dialogy člověk pousmál, ale žádná velká sláva. Valná část stopáže je zastoupena jedním plesem, na který jediný se dalo trošku koukat. Jinak se tehdy pařívalo. Dalším kamenem úrazu bylo obsazení ženských rolí. Zrůdička vedle zrůdičky. Trpěl jsem. Samotná dějová linie je krajně nezajímavá. Dohromady slabé dvě. Vím, že se jedná o jednu z prvních formanovin, ale přesto se neubráním zklamání. (31.05.2016)