Kapitál

Výtky předkomentátorů o tezovitosti filmu mají své oprávnění za předpokladu, že v nich přetrvávají iluze o aktuálním stavu vzdělanosti naší doby na této planetě. Být predátorským spekulativním podnikatelem-bankéřem znamená plné, v podstatě workoholické pracovní nasazení doprovázené současnou vědomou rezignací na pozitivní hodnoty a ideály. Ve filmu tuto okolnost naznačuje ženský trojúhelník manželka-manekýna-tvořivá podřízená. Základní mechanismus kasínového kapitalismu je tu zachycen s brutální věcností a oproštěností jdoucí až na kost syžetu i scénáře. Lidé se v tomto soukolí zbytnělé vůle a vlastnického kýče mění v schemata a jen jako schémata v tomto drsném prostředí burzovní džungle mohou přežívat. Není náhodou, že film končí křečí v křeči: hlavní hrdina svůj pomyslný triumf v jedné z virtuálních štvanic vykupuje ztrátou rodiny, vynikající manželky, ale i jednoho z mála podřízených, před nímž (jíž) nemusí předstírat muže bez nervů a který má vzácnou schopnost vidět stejně dobře jako on - popřípadě i lépe - , ovšem z odlišných zorných úhlů mravu i ideálu. Gavrasova tvůrčí metoda, spočívající v propojení úsečně tvarované ideovosti a poetiky akčního filmu, tu slaví jeden ze svých vrcholných úspěchů. (21.10.2013)

Jerguš Lapin nebo Jánošík, moc jich stejně nebylo. Zato těch, co chudým berou a bohatým dávají, bylo a je asi bezpočet. Ale nemluvme o chudých, ti se vždycky nějak protlučou. Mluvme o běžných daňových poplatnících, kteří financují nejen existenci chudých, ale také téměř všechny vládní projekty, včetně sanace bank a podobných korporací. Ani nemluvme o bohatých, mluvme o těch, pro něž jsou peníze cestou k respektu, který je cestou k penězům, které jsou cestou k respektu atd. atd. - zkrátka o bludném kruhu, kterému se také říká začarovaný. Peníze a respekt jsou hlavní složky jejich hry na život s názvem "Le luxe est un driot (Luxus je právo"). Film má samozřejmě i druhou stranu mince - viz Marigold. (09.04.2014)

Neuvěřitelná pecka aneb Wall Street pro dospělého diváka. Domnívám se, že jen málokdo chce uvažovat nad tím, zda by tohle všechno mohla být pravda. Resp. je ta představa děsivá. Já se té představy nebojím, neboť jsem přesvědčena, že "tohle všechno" v různých podobách pravda je. A pravděpodobně je ještě horší. Jen asi není takhle nahuštěná do jednoho příběhu, osudu. Proto se také celý svět nachází už dlouho v páchnoucích močálech a ještě hodně dlouho se v nich nacházet bude. Bez ohledu na to, co do nás hustí média (a ratingové agentury) horem dolem, věřím tomu, že pravda o celé "krizi" je zobrazena právě zde. V tomto Costa-Gavrasově filmu, kterému uděluji s úctou plné hodnocení. Výkony herců ani nic dalšího komentovat nemůžu, protože jsem filmem naprosto fascinována. (03.01.2014)

Rádoby realistické drama, které však příliš tlačí na pilu a spoustu věcí zjednodušuje na hranici snesitelnosti. Na jednu stranu se snaží vzbudit apokalyptickou vizi světa, ve kterém existují jen peníze a lidi, kteří pro ně udělají vše. Na stranu druhou z těchto lidí dělají dětinské hlupáky, kteří se na situaci na japonské burze musejí ptát sekretářek svých známých. Pár zajímavých postřehů, jedna hezká workoholička a vtipné "snové" prostřihy. Ani americký vlk ani tento francouzský kohout však přes veškeré vytí a kokrhání mou pozornost neupoutali. Na krále zvířat stále čekám... (20.02.2014)

Někomu to možná může připadat stereotypní, nicméně Costa-Gavras zjevně nechtěl natočit subjektivní lidské drama, ale objektivní pohled na svět velkobank a nebál bych se říct, že (zvlášť díky katalyzačnímu účinku ekonomické krize po r. 2007) film má v tomto smyslu mít i funkci didaktickou. S tím souvisí i typizovanost postav, ale co se dá dělat, když v díle jehož název snímek nese (myslím Marxův "Das Kapital", ne knihu "Le Capital" Stéphana Osmonta, beletristickou předlohu tohoto filmu), čteme např. na str. 251: "Jako kapitalista je jen zosobněným kapitálem. Jeho duše je duše kapitálu. Kapitál má však jediný životní pud - pud zhodnocovat se, vytvářet nadhodnotu...." Nepřekvapí pak, že levicový Costa-Gavras nemohl natočit film jinak. Přesto rozhodně není jen šablonovitý a předvídatelný, rozhodně ne. Motivace hlavní postavy není jednoznačná ani zpočátku k uhodnutí a o konkrétním průběhu děje se to dá říct dvojnásob. Konvenční filmové postupy, které vás ani za necelé dvě hodiny nezačnou nudit. (19.10.2013)