Inferno

☠ Video Nasties, The Complete 72 Banned Titles List 8/72☠ .Kresťanský fanatici s VIDEO NASTY mi pripravili nepekné prekvapenie. Ako mohli takýto filmový a umelecký skvost zaradiť do zakázaných filmov ktoré pohoršujú mládež ? Násilie na ženách? nulové, nahota? jedno mokré tričko, gore? jedna drsnejšia vražda ktorej zverstvo sa ukázalo asi v dvoch sekundách. Poznám milión horších filmov ktoré by si zaslúžili zaradenie do Video nasty ale tento v žiadnom prípade nie. A to z niektorých dôležitých faktorov. Umelecký presah tejto snímky je nezmazateľný. Práca s kamerou, farebnosť, vizuálne orgazmy interiérov a exteriérov ma na toľko pohltili že som nevnímal, a ani nepotreboval vnímať, absenciu príbehu, ktorá je v takýchto surrealistických príbehov normálna a povedal by som že až tradičná, a zopár nelogických jednaní hercov a to hlavne zo začiatku. Pretože tu išlo formálne o obrazovú kompozíciu, nejaký príbeh bola iba bokovka ktorú každý konzumný divák vytkne hneď pri prvej šanci kritizovať. Keby sa však nechal uniesť snovým obrazom Daria Argenta a skvelou hudbou Vivaldiho a Keitha Emersona možno by prežil fantastický audiovizuálny zážitok ako ja... ale je možné že by to už nerozdýchal. Každá scénka, každý moment bol v tejto snímke umelecký. Nebojím sa tvrdiť že sa Belgický surrealistický tvorcovia Hélène Cattet a Bruno Forzani nechali touto snímkou nesmierne inšpirovať. Nejde síce o žiadne Giallo, ale odkaz v ich snímkach je vidieť, a to patrične Toto bolo naozaj niečo výnimočné. (17.08.2014)

Prozatím můj první a zatím poslední Dario Argento, především z důvodu, že jedině tento snímek se podle mé zkušenosti zatím odvysílal v našem televizním vysílání. Celkový dojem je trošku rozpačitý, protože Inferno je značně nevyrovnaný snímek. Na jednu stranu se mu nedá upřít působivost, styl a atmosféra, na druhé straně působí v mnoha ohledech zmateným dojmem, a to tak zmateným, že pochybuju o režijním záměru - spíš zafungovalo kouzlo nahodilosti. Film připomíná zmatený sen, noční můru, která nás trápí krátce před probuzením. Pro příznivce hororu dobrá volba, zastánci jasné dějové linky a vysvětlujících konců nechť se Infernu zdaleka vyhnou. Celkový dojem: 60 %. (09.10.2009)

Podle mě lepší než Suspiria. Výborná atmosféra, několik bravurních lekaček a solidní gore scény. Celýmu příběhu a i atmosféře taky hodně pomáhá opravdu hodně vlezlá, ale zároveň perfektní muzika, ovšem přišlo mi, že někdy na sebe strhávala až moc velkou pozornost a odtrhávala od děje. Ještě bych vyčet Argentovi celkem odfláknutý finále, ale jinak se jedná o hodně kvalitní horor (26.01.2008)

Inferno tvoří spolu se Suspirií a Armádou démonů volnou trilogii o Třech Matkách, napůl čarodějnicích a napůl bohyních, které ovládají svět. Příběh mladé básnířky se odehrává v New Yorku ( oblíbeném městě italských režisérů - Fulci, Deodato..), kde jedna z Matek sídlí. Surrealistická noční můra mistra Argenta, kdy jeho oblíbené barvy: modrá-červená, černá-bílá a žlutá spolu se strašidelnou hudbou ( Keith Emerson) vytváří stísněnou, tajuplnou a ponurou atmosféru příběhu. Najdeme zde také typické znaky Argentova rukopisu - antikompozici a smysl pro detail. Scéna v zatopeném domě s lekačkou ( lekl jsem se stejně jako při sledování Čelistí, když potápěč prohledává poškozený člun) je mrazivá a děsivá zároveň... (18.08.2010)

Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků. (22.08.2009)