Povinnost a čest

Typicka americka fraska. Vykreslovanie americkych vojakov ako obete, ktore polozili zivot za vlast a za podobne nezmyselne dristy.Pomocou takychto filmov sa snazia americkym tupcom vstepit, ze americania su vzdy ti co zachranuju svet. Dakujem ja na taketo sracky neverim. Ale k filmu... jednou hviezdou ocenujem first person pohlad ked sa striela... a druhou hviezdou ocenujem spad filmu ktory aj napriek stopazi celkom odsypal a akcie bolo celkom dost. Moje hodnotenie dostalo tento film z cervenych cisel... co ma tesi... (10.05.2012)

Napůl dokument, napůl film, s řádnou dávkou patosu (dá se pochopit jakožto mariňácká agitka) a značně nevyrovnanou akcí. Když už se někdo snaží být 100 procent full time realita, pak tam asi těžko budou vrtulníky v západu slunce několikrát za film. Podívat se spíše ze zvědavosti, protože kromě jinak točené akce (nic převratného se však nekoná) film nemá v podstatě co nabídnout. Naopak, absencí kvalitních herců se člověk nemůže nepousmát nad stupiditou dialogů, resp. jejich prezentací hlavními (ne)herci. (29.07.2012)

Je to jako filmový datadisk ke call of duty, který mi ale naštestí nepřišel až tak moc přehnaný (co se akce týče) na rozdíl od zmiňované populární pc hry. To že zde hráli skuteční vojáci neberu jako problém, protože příprava skutečných herců by byla asi dost zdlouhavá a náročná a hlavně film je díky tomu svým způsobem dost originální. Záběry z očí, které připomínaly hraní akční videohry mi docela vadily a když nebyla akce trochu jsem se nudil, takže 6/10. (08.06.2012)

O "Act of Valor" se mluvilo jako o "nejrealističtějším akčním filmu všech dob", což je opravdu odvážné až naivní tvrzení a podtrhával to i fakt, že z jiných stran se mluvilo o jakémsi filmovém zpracování veleúspěšné počítačové série "Call of Duty" u které o realitě opravdu nemůže být řeč. Kde je tedy pravda? Možná někde uprostřed. "Act of Valor" by ve své podstatě mohl být další obyčejný akčňák, ve kterých se v 80. letech pohybovali umaštění svalovci, (konkrétní jedince snad ani nebudu jmenovat) ale jelikož je zde nová doba a dnešní mládež by nikomu kulturistu s kulometem nesežrala, rozhodli se jít tvůrci jinou cestou a akčňák o boji s nelítostnými teroristy, kteří odpalují zmrzlinářská auta v obležení malých dětí se snaží ukázat v trochu realističtějším světle, což se jim překvapivě daří. V reálu to funguje asi tak, že hrdinové nenaběhnou do objektu s 30-ti podezřelými, které bez problému vykosí, ale taktizují, pomalu postupují a když už dojde na střelbu a akci jako takovou, tváří se opravdu reálně a divák má pocit, že by to tak nějak mohlo vypadat i ve skutečnosti. Tvůrci pečlivě volí záběry, používají ruční digitální kameru a pro herní nadšence zde nechybí ani pár "first person" záběrů, které se opravdu dají označit za cool. Když je akce, je na co koukat a i když je ona realita občas podřízena příběhu nebo situaci, pořád to vypadá dobře. Problém tak nastává v případě, kdy "zbraně utichnou" a začne se mluvit. A zde je hlavní kámen úrazu. Možná kvůli zmíněnému pokusu o realitu, možná z nedostatku peněz, každopádně, známou tvář by divák ve filmu nenašel a vybraní herci jsou amatéři, kteří vypadají dobře, jen ve chvíli, kdy si hrají na vojáky. Dialogy jsou opravdu slabé a je vidět, že všichni zúčastnění nemají s prací herce žádné zkušenosti. Ne, že by to nějak kazilo výsledný dojem a ruku na srdce, jaký akčňák má dobré herce a uvěřitelné dialogy, (Skálu tentokrát vynecháme) ale právě tyto chvíle ukazují, že ani tvůrci ani herci, ještě nemají potřebné zkušenosti pro prvotřídní "velký" film. Je to ale věc, kterou divák bažící po kvalitní akci rád opomene, protože akce je opravdu kvalitní a je jí dost. Pokud tedy máte rádi akci pobavíte se dobře, pokud ulítáváte na "Call of Duty" a nervózně vyhlížíte další díl, budete zde jako ryba ve vodě a možná vás to i donutí "Modern Warfare 3" sjet ještě jednou. (08.04.2012)

Act of Valor není film, respektive já jsem na něj jako na film nekoukala, ale tak trochu jiný pohled do životů mariňáků. S každou misí jim jde o život a nikdy neví, kdy je zrovna jejich poslední minuta. Úzkost jsem měla s nimi při každým na kouknutí do místnosti, při každé vystřelené kulce směrem k nim. Teď vyndám srdce z krku a pokusím se srazit zrychlenej tep a budu ráda, že až zítra vstanu do práce, sednu si na tu svou nudnou židli, udělám kafe a poděkuji bohu, že sedím v kanclu a nikde nevystavuju svůj život pro vlast, která stojí za hovno! A takhle nějak jsem si představovala záběry v Doomovi ;) (01.09.2013)