Neodvolatelná mise

Po trochu nudném úvodu (ale vzhledem ke stopáži opravdu krátkému úvodu) začíná jít do tuhého. Jak postupuje čas, atmosféra je opravdu napjatá, no a konec, přestože není nic vidět, masakr. Pachuť studené války je z toho cítit na míle daleko, což je určitě velké plus a vůbec si nedokážu představit, jak se cítili lidé, kteří v 60. letech viděli originál. To by muselo vyřešit asi moc hodně panáků. Přece jen tomu ale něco malinko chybí a televizní háv (i přes vynikající herecké obsazení i výkony) se nezapře. Nakonec dám 4 body, jelikož podobně laděný snímek "Den poté (1983)" mě dostal přeci jen o trochu víc. (21.05.2013)

Neskutečný film. Mrazivá atmosféra. Napětí dosahovalo maximální hranice. Nevěřím nikomu, kdo bude tvrdit, že ho nechávalo dění ve filmu chladným. Původní verzi filmu jsem sice neviděl a uznávám, že zápletka v tomto remaku tedy není žádnou novinkou, ale je třeba se podívat na to, jak byla v tomto případě dívákovi přednesena. Nebylo potřeba desítek milionů dolarů a okázalých triků a výsledek je přesto nutno ohodnotit vysokým stupněm kvality. (13.01.2007)

Velice nápadité, poutavé a smysluplné. Aneb o tom, jak si velcí muži hrají s figurkami, aniž vidí na skutečný povrch. A o tom, jak vše může zničit jedna technická chybka. O válce, kterou ve skutečnosti nikdo nechce, ale uvědomí si to, až když je pozdě. Sice jsme tenhle nápad tady už několiktát měli v jiném obalu, ovšem tady se tvůrci obešli bez triků a doslova nevylezli z komory. Napětí se buduje pouze zkrze telefonáty a mapu a pomocí klaustrofobních záběrů. Vlastně se to celé odehrává jen ve dvou místnostech a skvěle to funguje. Bohužel, za co musím strhnou hvězdičku? Za kameru. I přes tu napínavost mi kamera neuvěřitelně vadila. Celou dobu mi to připadalo, že je to nahrané na levnou digitálku a pak odbarvené. K tomu se místy nešikovně třese. Kvůli kameře jsem z toho ztratila část atmosféry a přes to jsem se zkrátka nepřenesla. (14.03.2010)

Remake Lumetova filmu Fail-Safe z roku 1964, který je tak důsledně stejný, až se nabízí otázka, jestli důvodem jeho vzniku bylo i něco jiného, než dát šanci další herecké generaci. Ta ve srovnání s kalibry typu Henryho Fondy nebo Waltera Matthau uhrála čestnou prohru na body, filmu sluší i černobílý materiál a kratší stopáž, která celkovému výsledku nijak neuškodila. (29.09.2003)

Neodvolatelná mise jako remake Selhání vyloučeno (aneb Fail Safe jako remake Fail-Safe) z roku 1964 rozhodně nezklamal. Divadelně laděný příběh podle novely Cold War od Eugena Burdicka a Harveye Wheelera je látkou velmi poutavou a nadčasovou. Doby studené války jsou pochopitelně pryč, ale jisté napětí a obavy nad hlavami mocností budou vždy. Rozdíly oproti minulé verzi? O třicet minut méně a jiní herci, ale musím jedním dechem dodat, že minimálně na stejné úrovni jako ti předchozí, což je u televizního filmu opravdu nevídané (přesto se třeba Hank Azaria nedokázal dostat na "protivnou úroveň" postavy hrané Walterem Matthauem, z původního filmu. Kratší film, méně času na detaily). Díky oběma argumentům je novější verze jednoznačně přístupnější dnešnímu divákovi a nezapomíná žádný důležitý moment příběhu. Vše není vykresleno tak skvěle a atmosféra možná není tak úžasná jako v původním filmu, ale to nevadí. jediný detail, který mě však zamrzil je konec. U obou filmů je stejný, ale rozdílnost provedení je naprosto zásadní a z původního konce mě mrazí dodnes. Frears však viditelně nechtěl kopírovat už tak velmi podobný film a chtěl ho zakončit trochu jinak, komorněji, s větším důrazem na rodinu (což je mimochodem cítit z celého filmu, klasické americké hodnoty místo mrazivého šoku). Remake hodný svého místa ve filmových archívech a současně ukázka, že i v televizi se dá točit kvalitně. (22.10.2010)