Všechny moje lásky

Knížku od mého oblíbeného Nicka Hornbyho jsem měl přečtenou pomalu na jeden nádech, tak moc mě strhla a hlavně pobavila. O něco podobného se snaží i její filmová verze, která těží především z výtečného hereckého obsazení. John Cusack má charisma na rozdávání a tady ho konečně prodává ve velkém. Jack Black je prostě magor, ovšem magor s velkým hudebním cítěním a dodává tak snímku o muzikálních geeks na věrohodnosti. Možná trošku škoda, že byl děj přesunut do Ameriky, z nálady britské metropole se totiž vždycky dá vytěžit zas o něco víc. Ale to je jen malá piha na kráse. Film pro všechny, kdo cítí hudbu srdcem. (04.08.2011)

Příjemně ukecaná, cynická romantika, kráčející v šlépějích klasiky žánru Singles v tom nejlepším slova smyslu. John Cusack možná nepatří k nejcharismatičtějším hercům na světě, ale možná i právě proto mu tuhle roli uťáplého under-achievera budete věřit - taky proto, že v něm velice pravděpodobně uvidíte něco ze sebe. Jinak jsem si upřímně užil všechny aspekty příběhu - Robovu sebepoznávací cestu do své minulosti; chemicky velice uvěřitelný příběh hlavní dvojice i odlehčující epizodky v obchodě s Barrym a Dickem. A nahrávky, samozřejmě... 80% (04.03.2013)

----- "Co bylo první ? Hudba nebo zoufalství ?" ----- Zoufalství - zcela jednoznačně ... alespoň pokud bych měla lidskou populaci hodnotit podle osobnosti hlavního hrdiny, jehož bolestínské rozebírání zkrachovalých milostných vztahů hudbu poněkud upozaďuje - a to i přesto, že ji lze považovat za jeho jedinou stálou lásku. Vůbec celá ta údajně komediální záležitost je na můj vkus nadměrně zatížena sobectvím, sebelítostí a úpornou snahou hodit veškeré vlastní nezdary a problémy na někoho jiného - nebo je alespoň zavěsit na krk náhodného posluchače ... potažmo diváka (jako kdybych neměla svých starostí dost). Ne že bychom takoví nebyli, ale k obveselení to jaksi nestačí ... 2,5* (23.07.2015)

Já měl při sledování týhle "komedie" pocit, že spíš sleduju nějakou telenovelu, kde se jen kecá o vztazích. Tohle je akorát 2-hodinová nuda, kde hlavní hrdina neustále fňuká a naříká, jak má zkurvenej život. Po pár minutách se mi dokázal tak zprotivit, že jsem dostal chuť ho vlastnoručně zabít. Asi tak uprostřed filmu mě absolutně přestalo zajímat, co se tam vůbec děje, což jsem aspoň využil k tomu, že jsem se u toho v klidu nažral. To je asi taky jedinej klad tohoto filmu, že nijak neruší a dá se použít jenom jako taková zvuková kulisa. (01.09.2007)

Mužská verze Deníku Bridget Jonesové. Možná. Konečně jeden kvalitní maskuliní romantický film, jenž si odpouští všechny zaběhnuté mužské stereotypy. Rob je hrdinou z masa a kostí, jenž by klidně mohl být i vašim kamarádem. Trošku se v něm musí poznat každý muž. Výsledný dojem trošku kazí až přílišná strukturovanost děje, která působí až seriálově, než filmově. Ale ti kdož se s tím vyrovají dostanou opravdou příjemnou komedii, která se nevyhýbá i vážnější struně. (24.01.2007)