Rytíř pohárů

Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude. (23.01.2016)

Už jsem to psal dříve u jeho filmů a musím to napsat znovu a znovu. Malick není pro každého. Jeho prezentace myšlenek, úvah a i vnitřního tápání věřícího člověka převedena na plátno nemusí být každému jasně srozumitelná. Já si bohudíky každý jeho film nesmírně užívám. Nemohu říci sám, že vždy vše zcela chápu, přesto tak nějak vnitřně cítím, že ta jím vysílaná energie je mému nitru srozumitelná a že je na téměř podobné frekvenci. A jsem za to nesmírně rád. Zdaleka jsem neviděl od Malicka vše a každý jeho film mám uchován jako láhve starodávného koňaku, které se otevírají jen při významných příležitostech či situacích, či kdy zkrátka je na ně už konečně chuť. Tenhle film si suším v archívu už dlouho, ale dneska se den nějak nepovedl. Nálada pod psa, venku létá do rozkvetlých stromů cosi jako sníh a tak jsem měl chuť něco vidět. Hned od prvních sekund zase poznáte Malickův rukopis. A ač u filmů kameramany mění docela často, nějak se mu daří ten rukopis přenášet do každého dalšího snímku. Já ty rotující kamery kolem postav či neskutečně nápadité záběry prostě zbožňuji! Jeho vituální pojetí života a světa je divákovi předkládáno tak, že často musí jen žasnout nad těmi čarokrásnými obrazy. I zde si Malick klade stále tu stejnou starodávnou otázku. Quo vadis ...  ? Kdo jsme, kam vlastně kráčíme...? Proč tu jsme?  Christian Bale se skvěle zhostil role chlapíka, kterému po materiální stránce vlastně nic nechybí. Žije si v blahobytu, v luxusních moderních domech o nichž my můžeme jen snít, čas tráví s nádhernými ženami, ale snad právě proto je v tom konzumním stereotypním odžívání svých dní ve zlaté kleci pomalu ale jistě znechucen a trochu udiveně si klade otázku zda to je skutečně ten důvod proč tu jsme? Krize středního věku někoho uvede do deprese při ohlédnutí zpět, ale jiného může naopak nakopnout, protože ještě není konec a cílová rovinka je ještě relativně daleko. Malick se navíc snaží laskavě připomenout, že i v krušných chvílích na těžké chvíle nikdo není sám, že je tu vždy někdo kdo je tu neustále s námi. Pro věřící je to možná útěcha, ale nevěřícím stejně nezbyde nic jiného, než se z toho všeho nějak vysekat sám. Vždycky se dá ale začít znovu. Vždycky, jen se nebát udělat ten krok vpřed. Terrence Malick film tentokráte prolnul nádhernou hudbou Hanan Townshenda a nebál se sáhnout ani k Edvardu Griegovi (jehož miluju). Fascovalo mně, že Suita No. 2 z Peer Gynta do filmu padla jako ulitá ač jindy klasika ve filmech obzvláště takto vážných a moderních může mírně rušit. Jestli mohu doporučit, pusťte si dle rady uvodních titulků film hodně nahlas a na velké obrazovce. Pak už se nechte jen vtáhnout hluboko do vašich vnitřních úvah až kamsi do mlžných krajin své duše. Pane Malicku, tohle byl další filmový skvost! Dávám za 5 a kdo nepochopil, nechť prosím nekomentuje...  ! * * * * * (02.04.2022)

Knight of Cups je v jistém smyslu protipólem Cronenbergova Maps to the Stars. Oba jsou pohledem na současný Hollywood, ale přiznám se, že Cronenbergův zlomyslný šleh je mému pohledu mnohem bližší, než Malickova klopotná snaha hledat duchovní rozměr v místě jako je neoliberální Hollywood, které fakticky žije opačné hodnoty, než které ve svých filmech deklaruje. Cronenbergova krutá satira naopak ukazuje tenhle svět z pohledu člověka, který stojí mimo narcistně sebevzhlíživý hollywoodský diskurz. (20.01.2016)

Alebo ako sa nám Malick stratil. Strom života bol ďalším posunom v jeho tvorbe a bol natoľko odlišný, že som jeho odlišnosť rešpektoval. To the wonder bolo príbehovo jednoduché, obrazovo podmanivé, ale bez presahu a bez výraznejšej emócie. A rovnaký je aj Knight of cups. Čo na tom, že sa tu zišla plejáda hercov, ktorý nemajú čo hrať. Pretože dialóg tu nie je skoro žiaden.. Len monológy, voiceovery, pláž, vtáky, púšť a hudba. Lubezki je stávka na istotu. Jeho zábery sú hravé a komponované s neuveriteľnou precíznosťou. Ak sa má novodobý Malick niečim pochváliť tak je to práve kamera. Ale to filozofovanie, zvnútorňovanie postáv k obrazu svojmu a bez vedomia, že to nie je film pre režiséra samotného, ale pre divákov tu tak bije do očí, že je to miestami až neznesiteľné. Nemôžem dať menej pretože umeleckú hodnotu nemôžem uprieť, ale tento impresionistický štýl sa na súčasnú artovú americkú tvorbu a keď na to príde aj tú európsku vôbec nehodí. A dôvod je jasný - hovorí o pekných myšlienkách veľmi povrchovo. Bez presahu. Bez priblíženia. Takže čo na tom, že je tu znázornených 5 vzťahov. Okrem záberov pláže a bosých chodidiel si z toho aj tak nič neodnesieme. (01.01.2016)

Knight of Empty Cups. Terrence Malick si evidentne začal robiť čo sa mu zachce, bez toho aby to s kýmkoľvek konzultoval alebo by niekto mal kontrolu nad tým čo vlastne točí. A to píšem ako niekto kto má jeho filmy a ten meditačný, takmer až hypnotický spôsob natáčania rád. Uznávam, že The Tree of Life už bol odklon v jeho tvorbe, ktorý ma až tak nezaujal, ale stále som ho rešpektoval, pretože som vedel čo presne ním chce povedať. To the Wonder bol následne príliš jednoduchým filmom, ktorý nemal žiaden presah, ale ešte išlo badať, že Malick vie čo točí. Nič z toho neplatí o Knight of Cups. Toto tu je iba forma bez skutočného presahu alebo akejkoľvek emócie. Prázdne filozofovanie nad ničím, ktoré akoby si Malick natočil sám pre seba, nie pre divákov. Artsy fartsy je výraz ktorý ma pritom ako prvý napadne. Nejaký vynútený zmysel sa tu dá nájsť (asi ako v obraze na ktorom nič nie je, iba uprostred jedna čierna bodka), ale to neznamená, že to má skutočne nejaký prínos. Úpadok, znudenie moderného človeka, prázdnosť jeho života a malichernosť problémov sa dá zobraziť aj inak ako na jednom hollywoodskom hercovi, s ktorým sa snáď nikto nestotožní. Vyprázdnený film až beda, ktorá sa chce hrať na nejakú vyššiu formu umenia. Sorry, Malick, na toto ti neskočím. Udivuje ma jedine to ako sa do toho film podarilo dostať snáď najlepšie obsadenie za tento rok (Christian Bale, Cate Blanchett, Natalie Portman, Antonia Banderas, Wes Bentley, Imogen Poots ...), ktoré však aj tak nemá absolútne čo hrať. Za kameru a hudbu pár bodov, inak však takmer neznesiteľný snímok. CELKOVO: 1* (2/10) (15.01.2016)