Cesta ohněm

Skúsil som si pustiť zase raz nejakých Indiánov, ale tentoraz som si nabehol. Nie je Malhotra ako Malhotra. Vydržal som to sledovať hodinu a zvyšok som zbežne preklikal. Plus: akcia sa drží celkom pri zemi a je normálna. Ale veľa jej nie je. Mínus. všetko ostatné. Teda aspoň pre divákov, ktorí absolútne nežerú Indickú kinematografiu. Príbehy o pomste mám rád, ale tu to bolo pojaté skoro jak nejaká mýtická bájka. Všetci tam brutálne prehrávali a záporák (holohlavé hovädo) bol jak z inej reality. To nebol človek. Povinné pesničky sú pre mňa tradične mínus, ale to je ten najmenší problém. Proste pojatie príbehu išlo úplne mimo mňa. No tak nič. Snáď nesklame Tiger alebo ten druhý Malhotra. Hviezdice neudelím, keďže som to nedopozeral. (02.06.2022)

Agneepath je velkofilm v pravém slova smyslu - z velkorysé výpravy, opulentního audiovizuálu a skvělé kamery až přechází zrak, vskutku, HD rozlišení je tady povinnost. Vychválit musím taky nejen písně, ale i doprovodnou hudbu, která dodává scénám správné grády. Herecky je film také velmi silný, osobně mě nejvíc překvapil Rishi Kapoor, kterého znám spíš z rolí hodných strýčků, tady ztvárnil pěkně nebezpečného (a charismatického) mafiánského bosse, kterého bych nechtěl potkat. A to nic není proti Sanjay Duttovi - Kancha v jeho podání není démon, on je rovnou vtělený Ravan.. No a Hrithik s Pryiankou jsou super vždycky. Mě osobně opět nejvíc dostává do kolen ta indickost - tance, syté barvy, svátky, davové scény, holky v sárí, silné emoce - v tomto filmu si toho divák užije do sytosti. Nenechte se ale mýlit, podívaná je to místy dost temná a drsná, hrdinové musí nejprve trpět, aby se jim dostalo katarze, žádná macho limonáda od Prabhu Devy. Výborný zážitek, který si v nejbližší době jistě zopakuji. (09.03.2014)

Ze srdce krvácím, když tu filmy jako Agneepath vidím v modrých, zatímco všelijaký hnůj se tu rozvaluje v červených. Moji dva oblíbenci z Mission Kashmir (Hrithik Roshan a Sanjay Dutt) opět spolu v jednom filmu, takže to nemohlo dopadnout špatně. Zatímco však Roshanův Vijay se oproti mladému Altaafovi výrazově příliš nezměnil, onehdy sympatický Dutt se přetransformoval v záporáka par excellence, tak ohavnou a monstrózní figuru jsem už dlouho ve filmu neviděl (naposledy možná Bardemova psychopata Antona Chigurha). Z vizáže tohohle chlapa mocně vyzařují Zkaženost, Šílenství a archetypální Zlo. A slunečná Bombaj pak často připomíná noirové Sin City, i temný Gotham je proti ní celkem civilizované a spořádané město příjemné pro život. Za velkou pochvalu stojí tři ústřední songy, jejichž chytlavost a choreografie jsou přesně takové jaké mají být a jaké mám rád. Scénář filmu je... scénář je indický, to znamená že je ještě praštěnější než třeba čínský nebo japonský, tolik ke scénáři (tedy popravdě - ten konec už byl ale tentokrát moc i na mě, perverzního ctitele bollywoodské perverzity). Nejšílenější scéna? Kromě poslední čtvrthodinky ještě mačetový pogrom hinduistických transvestitů na musulmanské kuplíře. / ZAJÍMAVOST: Hrithik Roshan (Vijay) jí při návštěvě matčina domu rýži levou, tzn. nečistou rukou, což je v tamních končinách (tedy nejen v arabském světě) dost velký prohřešek proti dobrým společenským mravům. A to proto, že na pravé ruce má dva palce (vrozená polydaktylie) a ve filmech se to většinou snaží skrývat. (http://www.handresearch.com/thumbs/hrithik-roshan-double-thumb-photos.htm) (15.02.2016)

Asi tak patnácti hvězdičková záležitost. Samozřejmě pro pokročilé diváky, kteří minimálně tuší, že úroveň posledních filmů s Hrithikem je nad vším, co si lze představit pod základním pojmem Bollywood. A pro ty, kteří pochopili, zač bylo poděkováno Katrině Kaif. Poprvé jsem nadšena i za diváky Festivalu, protože ty nejnovější filmy dokáží vstřebat bez trapného pochichtávání a se vší vervou dávaným nepochopením na obdiv. Agneepath mi poskytl naprosto dokonalé potvrzení mého, nyní už letitého dojmu, že pro bollywoodský film se rok 2000 stal rokem nula a v následné dekádě učinili pokrok odpovídající minimálně třem dekádám na západě. Zatímco jsem se pořád nestala přítelkyní té éry plné násilí, v její transformaci do současného stylu seznávám novou povahu filmové rozkoše. Snesla bych minimálně dvojnásobnou stopáž ve stejně dokonalém tempu, které nenechá odpočinout a jen zesiluje fascinaci a uspokojení. Hudba Ajaye a Atula Gogavale je nadskutečná, kamera skvělá, ale co je slovy nepopsatelné je hora ďábelského masa, kterou se stal Sanjay Dutt. Jak tenhle chlápek může s klidem sehrát vtělené nechutné peklo a jindy být milcem? Z toho by se měli celé zástupy tzv. herců učit. Snad mě jen mrzí, že Priyanka byla tak dokonale zastíněna ve vedlejší roli pouhým Katrininým itemkem. Po takové smršti Chikni Chameli, jako by tu ani žádná Kaali nebyla. Ale tací jako Rishi Kapoor nebo Om Puri, to je jistota kdykoli a kdekoli. #festivalbollywoodskehofilmu (20.10.2012)

Strašné veľdielo, strašné. Bombastický, chvíľami skĺzavajúci do hrdinskej epopeje, s epickou hudbou, ktorá mi akosi k danej téme absolútne preplnenej násilím, krvou, bezhranične nezmyselnou pomstou, zlobou, zákernosťou zvrhlosťou a neviem ešte čím všetkým. Hrithik mi v tejto roli vôbec nesedel, nehodí sa mi k takejto postave, jeho oči zatúlaného psíčaťa vôbec nesršia hnevom a zlobou po pomste bažiaceho syna, akou by mali takejto postave sršať. V tých krátkych citových scénach to trochu vytrhol, ale celkový dojem mi to nezachránilo. Piesne ako také celkom ušli ale vďaka ich nepreloženiu v titulkoch nemali na mňa ako na diváka taký dopad ako by mať mali, keby som vedela čo sa v nich spieva a to čo som zachytila z hindštiny rozhodne nestačilo. (22.11.2017)