Cesta ohněm

Tak tenhle film se mi hodnotí dost špatně. První polovinu jsem se nudila, začátek druhé proklimbala, konec jsem si užila. To jsem si totiž připomněla, že se nesmím dívat na film svýma středoevropským očima, ale přijmout Vijaye jako nově stvořeného bájného hrdinu, před kterým se střese každá kulka a ostří nože mu nemůže ublížit ani za mák. On naopak své protivníky drtí div ne jen pohledem. Akční filmy nemusím ani normálně, a tak jsem se místo přihlouplého příběhu soustředila spíš na vizuálně nádherné pasáže z oslav hinduistických svátků, písničky a tanečky a velmi zdařilou kameru. Kdybych to udělala dřív, film bych si určitě užila mnohem víc a třeba by se vyšplhal i na vyšší hodnocení. (21.10.2012)

Strašné veľdielo, strašné. Bombastický, chvíľami skĺzavajúci do hrdinskej epopeje, s epickou hudbou, ktorá mi akosi k danej téme absolútne preplnenej násilím, krvou, bezhranične nezmyselnou pomstou, zlobou, zákernosťou zvrhlosťou a neviem ešte čím všetkým. Hrithik mi v tejto roli vôbec nesedel, nehodí sa mi k takejto postave, jeho oči zatúlaného psíčaťa vôbec nesršia hnevom a zlobou po pomste bažiaceho syna, akou by mali takejto postave sršať. V tých krátkych citových scénach to trochu vytrhol, ale celkový dojem mi to nezachránilo. Piesne ako také celkom ušli ale vďaka ich nepreloženiu v titulkoch nemali na mňa ako na diváka taký dopad ako by mať mali, keby som vedela čo sa v nich spieva a to čo som zachytila z hindštiny rozhodne nestačilo. (22.11.2017)

K filmu jsem se dostal naprostou náhodou. Snímek v kvalitě kamerou nasnímané obrazovky a anglickými titulky, které občas chyběly, mě ovšem, bohužel, dost uspával. ~ Chlapec Vijay je svědkem ulynčování otce rozběsněným poblázněným davem. Otce, jehož životní ideou bylo konání slovy a skutky bez jakéhokoliv násilí. Taky na to dojel. Chlapec s těhotnou matkou zmizí do města, ve kterém se záhy objevuje i hlavní zloun, který kdysi stál právě za rozběsněním davu. ~ Po patnácti letech zloun stále zlouní a již dospělý Vijay stále bojuje mezi cestou nenásilí a pomsty. ~ Svoji cestu si tak v polovině filmu (tedy po hodině!) zvolí, divák se lehce probudí a až do konce ospale čeká, co se bude dále dít. Inu, chvílemi se děje, chvílemi zas ne, a nutnost sestříhat to na koukatelné části a délku je tak víc a víc do očí bijící. ~~~ Jak jsem psal výše, nudil jsem se. Indické filmy mi osobně nevadí. Nevyhledávám je, ale ani je, jako kterékoliv jiné, bezhlavě neodsuzuji. Přílišná délka ale těm indickým mnohdy skutečně vadí, dvě hodiny jsou na takovéto roztahané vyprávění příliš. Vždycky, když jsem si řekl, že už by to mohlo končit, zjistil jsem, že jsem teprve v půlce, třičtvrtině apod. Tři díly by z toho šly udělat. A tak snad jediným budíčkem mohly být hudebně-taneční vsuvky, které mi bývají dostatečně exotickými, pohlednými a rytmickými a které jsou pro druhé právě důvod k zatracování bez jediného mrknutí očkem. Pravdou ale je, že v tomhle filmu, snad krom první, nejsou nic extra a spíše se prostě zbůhdarma vyskytují. ~ Béčko, navíc dlouhé a nenápadité. (18.02.2012)

Neumím indické filmy hodnotit ani se na ně ve vážnosti dívat. To musím přiznat hned. Agneepath je, hádám, klasická bollywoodská produkce s těžce emocionálním příběhem o pomstě. Tleskám všem, kdo se u toho dokážou nesmát. Herci jsou zkrátka Bollywood jako vyšitý. Bůď zpívají nebo působivě brečí. I když teda aspoň představitelé Vijaye a Kaali asi nějaký ten talent pobrali. Nicméně příběh je to docela zábavný a dívat se na to dá. Hollywood produkuje každoročně horší blockbusterové braky. (02.10.2012)

Ze srdce krvácím, když tu filmy jako Agneepath vidím v modrých, zatímco všelijaký hnůj se tu rozvaluje v červených. Moji dva oblíbenci z Mission Kashmir (Hrithik Roshan a Sanjay Dutt) opět spolu v jednom filmu, takže to nemohlo dopadnout špatně. Zatímco však Roshanův Vijay se oproti mladému Altaafovi výrazově příliš nezměnil, onehdy sympatický Dutt se přetransformoval v záporáka par excellence, tak ohavnou a monstrózní figuru jsem už dlouho ve filmu neviděl (naposledy možná Bardemova psychopata Antona Chigurha). Z vizáže tohohle chlapa mocně vyzařují Zkaženost, Šílenství a archetypální Zlo. A slunečná Bombaj pak často připomíná noirové Sin City, i temný Gotham je proti ní celkem civilizované a spořádané město příjemné pro život. Za velkou pochvalu stojí tři ústřední songy, jejichž chytlavost a choreografie jsou přesně takové jaké mají být a jaké mám rád. Scénář filmu je... scénář je indický, to znamená že je ještě praštěnější než třeba čínský nebo japonský, tolik ke scénáři (tedy popravdě - ten konec už byl ale tentokrát moc i na mě, perverzního ctitele bollywoodské perverzity). Nejšílenější scéna? Kromě poslední čtvrthodinky ještě mačetový pogrom hinduistických transvestitů na musulmanské kuplíře. / ZAJÍMAVOST: Hrithik Roshan (Vijay) jí při návštěvě matčina domu rýži levou, tzn. nečistou rukou, což je v tamních končinách (tedy nejen v arabském světě) dost velký prohřešek proti dobrým společenským mravům. A to proto, že na pravé ruce má dva palce (vrozená polydaktylie) a ve filmech se to většinou snaží skrývat. (http://www.handresearch.com/thumbs/hrithik-roshan-double-thumb-photos.htm) (15.02.2016)