V domě

Nápad a vývoj příběhu mě zcela zaujal, o to jsem byl rozladěnější, když se mi v polovině vrátilo přehrávání na začátek – asi chybný download. V tu chvíli jsem myslel jen na to, jak se "dodívat" - obnovit soubor, znovu ho stáhnout. A jak jsem na tom pracoval, uvědomoval jsem si víc a víc, že film (zvláště tohoto druhu) může mít "pokračování příště", a to "příště" může být i "nikdy". Proč chtít konec od příběhu, který se tomu sám vzpírá tím, že ho nemá. Nebo jich má víc... Dosud jsem napočítal čtyři. (10.07.2016)

Povedené francouzské drama o učiteli francouzského jazyka, kterému se do jeho průměrného světa dostane kluk z evidentně rozvráceného rodinného prostředí, který umí zatraceně poutavě psát. A to i přesto, že mu je teprve 14 let. Jenže děj se pak začne rozvíjet jinak, než by běžný divák tušil a tak se na scéně začne dít řada zajímavých scén, se kterými divák třeba nebude vždy úplně souhlasit, ale i přesto ho udrží v zájmu až do samotného konce. V rámci klasického lidského příběhu a setkání dvou různých lidí tu pak vstupuje filmové finále, které je naopak nesmírně zajímavé, až snové. A osobně mě nad filmem donutilo v nadcházejících večerních chvil přemýšlet. A tak to mám rád. (25.01.2024)

Jen tak na úvod se musím prostě vyjádřit k uniformám. To by ani jinak nešlo. Opravdu osobně nechápu to stanovisko k zavádění uniforem. To, že všichni budou oblečeni stejně, vůbec nijak neovlivní jak se budou žáci vnímat navzájem. Ti z nižší vrstvy budou pořád uzemňováni těmi z vyšší. Naopak ti z nižší kromě svého oblečení musí ještě utratit prachy navíc za uniformu a ti z vyšší, si ji stejně můžou doplnit drahými doplňky. Naopak si myslím, že se tím utlačuje utváření osobnosti a vlastního stylu, nikoliv, že se tím naučí nějaké disciplíně a solidárnosti. Jinak hned na začátku vás chytne ta heroická hudba, jako stvořené pro nějaký postapokalyptický kraťásek. Naprosto skvěle se stupňujicí drama, kdy opravdu nevíte, jak to dopadne. Nevíte, co je pravda a co už je fikce či jeho bujná fantazie. To všudypřítomné sexuální napětí je také uchvacující a podněcuje řadu myšlenek. Bylo to čím dál tím zajímavější, třeba když už se v rámci příběhu objevil i Germais v jejich domě při jejich rozhovoru jako posluchač a kritik Clauda. Ta hudba byla prostě perfektní (ano napíšu o ní ještě jednou), taková ta, co vám nahání husí kůži, jakože teď se něco stane. A jako poslední musím zmínit, jak mě uchvacoval ten typický pohled a celkový výraz Clauda. Nevím, jak bych ho popsala, nemůžu pro něj najít to správné slovo. Takový ten hajzlíkovský, mazaný, záškodnický, vysmívající se, vypočítavý, takový ten, jakože vím, co teď chci a taky to dostanu a ty se jen koukej.... no prostě byl dokonalý. Jasných 5*. (01.03.2014)

Naozaj zaujímavý film založený na slovách a dialógoch. Herci veľmi presvedčiví. Ako tu už niekto spomenul, keď prižmúrim oči, pripomína mi to tak trochu ukecaného Woodyho. A zase raz výborná muzika ... http://www.youtube.com/watch?v=lq8ZjgQQue4 (01.11.2013)

Tenhle nevšední film mě vtáhl od prvních minut a fungoval na mě díky napínavému ději a prakticky neustále přítomnému humoru jako komedie i drama, nepostrádal v sobě také jisté mysteriózní tajemno a současně i cosi zneklidňujícího, co by mohlo spolu s tématem sledování ještě víc oddůvodnit i zařazení do thrilleru. Od režiséra Ozona jsem už pár zajímavých kousků viděl, přičemž V domě bych se určitě nebál považovat za jeden z jeho nejlepších, a Fabrice Luchiniho jsem si už oblíbil díky jiné osobité „dramatické komedii“ ze stejného období S Molièrem na kole, která tu pro mě sice zůstala nepřekonána, ale i tady jsem si mohl Luchiniho hodně užít a obdivovat jeho civilní herectví s nenucenou komikou a krásným přednesem libozvučné francouzštiny navrch. Dlouho to vypadalo z mé strany na plné hodnocení, ovšem v poslední třetině film jakoby občas začal ztrácet na šťávě. Nevadilo by mi možná ani to přesunutí do paralelní imaginární fikce, kdy divák náhle zaskočen jen tápe, co se to najednou přesně děje a u některých podivných scén tu není spočátku jasné, zda se jedná o pokračování reality nebo představy (což mi zde tím vyústěním se zamotáním hlavy divákovi trochu připomnělo některé filmy Davida Lynche... v dobrém :)). Spíše mě ono rozebírání vztahových vývojů Claudea k Esther i mladému Raphovi v tolika paralelních variacích už trochu začalo v některých scénách mírně nudit a celkově brzdit až doposud velmi dobře plynoucí tempo. Samotný závěr, zde tolik rozporuplně přijímán, mě však s nadhledem potěšil a dle mého názoru se povedl. [85%] (26.03.2022)