Rohy

Je až s podivem, že dílo s tak mizerným scénářem po celou svou stopáž neškobrtne a zdatně letí vpřed. Hillova předloha trpěla přílišnou doslovností a až trapnou snahou provést čtenáře celým příběhem téměř za ručičku. Ajův snímek toto eliminuje, nicméně děj knihy v podstatě pouze nezajímavě převypravuje. Stále se tak jedná o zajímavý nápad naroubovaný na naprosto směšnou příběhovou linii, u které tak maximálně překvapí účelné použití až karikaturních charakterů. Radcliffe, se svými třemi výrazy, není tím pravým hereckým tahounem, a jen těžko mu lze uvěřit jeho trauma, díky celkově uvolněné atmosféře tím však Rohy příliš netrpí. Největším překvapením je však celkové vyznění snímku. Ten osciluje někde na pomezí vážně míněného thrilleru a současné populární teen fantasy romance. Aja se tak díky všem těm barvičkám a slzičkám nenápadně přihlásil o další možné pokračování populární ságy Stmívání. (30.10.2014)

S Horns jsem se v čase premiéry nepotkal a mrzelo mě to. Nápad vystavit člověka brutálnímu společenskému tlaku a psychickému strádání do té míry, že není ve stavu to rozumným způsobem unést a proti své vůli se transformuje v nadpřirozenou bytost z jiného (temného) světa, zpracoval po umělecké stránce neskonale lépe už Bulgakov v Mistrovi a Markétce. Po mém soudu má takový námět velký potenciál, jenže režisérovi a scénáristovi se ho v potu tváře povedlo dokonale promarnit. V řadě komentářů se propírá účast Daniela Radcliffa v hlavní roli. Jeho výkon sice není oscarový, ale nepřekážel mi a jeho přítomnost nakonec patřila k minimu pozitiv, které jdou o Horns napsat. Rohy mohly být ledasčím, počínaje temnou fantasy a konče hororovou komedií (vzpomeňme, jak výborně dopadly např. Čarodějky z Eastwicku). Alexandre Aja místo toho vyrobil mravoučnou moralitu plnou sentimentu, prostoupenou náboženskou symbolikou a používající ta nejprofláknutější žánrová klišé. I to bych mu částečně odpustil, kdyby nebyl tak doslovný a patetický a dokázal by být rafinovanější a imaginativnější. Tohle je bída. Celkový dojem: 25 %. (12.07.2021)

Hodně ujetý film. Aja se s tím nepárá a kombinuje funkční drama (flashbacky do dětství, jak z knih Stephena Kinga) s mysteriozní atmoškou a bizarní komedií trochu okořeněnou hororem :) Nejvíc mě na tom bavily nekorektní humory a scéna s ustřelenou hlavou a následný výbuch smíchu střelce vládne. Alexandre Aja má prostě talent a třeba i bitka novinářů podpořená hitovkou Personal Jesus byla hodně cool. Jenže se mu tuhle směs stejnak nepodařilo ukočírovat, tak aby mě bavila dvě hodiny. Daniel Radcliffe byl ale dobrej. (08.06.2015)

Parádny tvorčí úlet, s ľahkosťou kombinujúci ťažko skombinovateľné žánrové polohy, robiac si pri tom ešte srandu z ich svätých klišé (rada kňaza, gay cops). Aja nie je iba výborný hororový režisér. Aja ja milovník dramatických príbehov aj s romantickým rozmerom a vie parádne žonglovať s obľúbenými pokleslými žánrami. A toto je jeho sviežo originálny a ťažko napodobiteľný mokrý sen, v ktorom sa mimochodom s nadšením nájde tiež Stephen King. (30.03.2015)

Francouz Alexandre Aja je ďábel, který přispěchal se svým nejambicióznějším projektem. Mix několika žánrů slibuje, že chlapík, který nechal v karavanu zmasakrovat jednu milou rodinku a stovky piraní ochutnat nejedno odhalené ňadro, nachystal divoké lidské neřesti v plné nahotě. To bylo asi tak. Rozčertěný Daniel Radcliffe má hned několik důvodů být pořádně naštvaný – opustila ho přítelkyně, sotva se z toho dokázal vyspat, našli jí mrtvou, sotva se z toho dokázal otřepat, vina padla na něj. Za zadkem má novináře, na hlavě mu začínají rašit rohy. Ano, rohy. Noc předtím totiž hned několikrát zhřeší, pořádně se zlije, znesvětí pietní místo své mrtvé lásky, probudí se vedle té, která dá každému. Brzy navíc díky růžkům pochopí, že ti svatí a milí lidé okolo jsou v jeho přítomnosti sakra upřímnější než obvykle. Zábava začíná, i když pro mladíka, který musí očistit své jméno, to až taková řachanda nebude. Radcliffe to má asi jak Elijah Wood. Oba jsou navždy spjatí s jednou až hystericky populární postavou, oba si pečlivě vybírají, do čeho půjdou. Frodo Wood Maniakem šokoval coby šmírák v zaplivaném městě skalpující své oběti. Radcliffe podruhé zkouší horor, věříme mu nejen romantiku s Juno Temple, ale třeba i ty samotné růžky. I když o horor prakticky nejde, spíš o solidní fantasy detektivku, které v přepálené stopáži tu a tam dochází dech a má zbytečně doslovný závěr, ale onen mile divoký humor leccos zachrání. Příště zase ale víc zvrhlosti, prosím. 75% (27.10.2014)