Když Burian prášil

Když se v jednou filmu sejdou mistr světa v pitvoření Burian a slizoun Nový, nemůže vzniknout nic jiného, než toto neuvěřitelně trapné "dílo". O obvyklém "spádu" prvorepublikových černobílých zpatlanin, kdy většinu "děje" tvoří zbytečné, hloupé, vyumělkované a nikam nevedoucí dialogy o hovně, ani nemluvě. (25.04.2019)

Komédia založená na nedorozumeniach o príbuzenských vzťahoch k hlavnému hrdinovi Arnoštovi Bendovi. Jednotlivé scény nie sú extra zábavné, komédia spočíva v tom, že nedorozumenia sa pozvoľna a pomerne prirodzene stupňujú až do absurdných úrovní. Keby bol tento film natočený dnes, tak by bol chápaný ako paródia telenoviel. Myslím, že dnes by sa dalo viac vyťažiť zo situačnej komiky jednotlivých scén, inak ale film funguje celkom dobre. (26.12.2015)

Tak asi takhle. Viděl jsem Buriana i v mnoha vtipnějších komediích. Průser to však není. Zasmál jsem se přesně 3x. Ano, počítal jsem to. Vlastně je to slušná sranda. Nutno vzít v potaz rok vzniku(1940). Každá postava ve filmu má svoji vlastní skříň kostlivců a celá sranda je zde postavena právě na záměně těchto skříní. Burian je zde tradičně burianovský a celá další herecká smetánka minulosti mu pěkně nahrává. Moc se mi líbil nebožtík dědeček, který shazoval talíře, když někdo lhal, ale stejně to nevidím na víc než na hodně pěkné 2*. P.S. Hrabě se jmenuje Kochanovský. Někdy je lepší věřit hereckému obsazení, které je v úvodu filmu. Wikipedii mnohdy zpracovávají volové a poté to mají další volové špatně opsáno. (22.06.2012)

Nestárnoucí česká klasika. Zkrátka, kdo by ji neznal. Vlastna Burian je ve své roli jako vždy znamenitý, ale vynikají i jiní herci (Nový, Marvan, Šlégl). Škoda, že se už dneska netočí takové filmy. Panečku, to by bylo něco. Někdo si o mě možná bude říkat, že jsem nostalgik, ale oproti těm českým novinkám, co se promítají v kinech dnes, se mi chce brečet. Raději si posedím u televize - případně DVD - a budu sledovat tenhle špičkový film pro pamětníky, kde není možné prakticky nic vytknout. 5/5 (25.10.2013)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)