Je to jen konec světa

Převedení divadelní hry na velké plátno bývá často ošemetné a vymstilo se to i Dolanovi. Film je veskrze konverzační, ale dialogy jsou často vyprázdněné. Režie je jako vždy výjimečně autorská a bezchybná, v postavách se dá poměrně dobře vyznat a technická stránka filmu je očekávatelně kvalitní. Přesto tomu něco chybí. Hudba tentokrát nehraje zdaleka takou roli jako ve starších Dolanových filmech a je to škoda. Hudba Gabriela Yareda je nezajímavá a šablonovitá, o to více si může divák užít pověstné klipové sekvence: první je zajímavá hlavně použitím známého europopu od O-zone, který hraje prvně diegeticky, aby se zvukově přelil do nádherně atmosférického flasbacku. Druhé ohlédnutí do minulosti je ještě intenzivnější - tohle Dolan jednoznačně umí a měl by se toho držet. Víc romantickou a přitom erotičnem sálající scénu jsem dlouho neviděl. (16.11.2016)

"Asi tu nezůstanu, až jim to řeknu." Ačkoliv toto rozhádané rodinné drama hodnotím svými čtyřmi hvězdami, přikláním se spíš k autorům zdejších komentářů, které si tento snímek moc nezískal. Protože jsem ho však viděl až po přečtení zdejších komentářů, tak mě ani nezklamal. Musím totiž ocenit ten poměrně hravý způsob, jakým pan režisér při jízdě taxíkem s pomocí záběrů dvou růžových balónků a páru růžových plameňáků nastínil, že hlavní hrdina nebude jen metrosexuální, ale též homosexuální. Dalším kladem totoho filmu ovšem je i dlouhý pohled do hlubokých očí empatické Marion Corillardové či prasečích očí despotického Vincenta Cassela. Avšak pochválit můžu také hudbu, přestože rozhodně nepatřím mezi příznivce skladby "Dragostea Din Tei", od moldavského hudebního tria O-Zone. Závěr snímku pak přímo korunuje mystické oživení kukaččího mláděte z kukaček, které očividně symbolizuje pocity hlavního hrdiny. Tato rodinná sešlost tak divákovi nabízí především celkem příjemný audiovizuální zážitek, aby mu jej v zápětí znepříjemnila svým nepříjemným průběhem. (26.12.2016)

pojednání o rodině v totálním emočním a citovém rozpadu.Zkrátka do odjíždějícího vlaku se naskočit nedá.A myslet si že z těch vypatlanců někdo pochopí větu :"Musím odejít!" jinak než na ni zareagují tak ,že začnou Louise překotně pakovat a je zřejmé že si oddechli že odchází.Je to prostě cizinec.Který narušil běh jejich podělaných životů.jen jsem si oddechla že scénář nepřipsal ještě vřeštící dětičky.Stačil vyšinutý Antoin..ani scénárista radši nezařadil scénu kde Louis oznamuje svoji smrt.To už si nikdo neumí představit jak by asi měli všichni zareaovat.Je to velmi specifický film pro intelektuály.Za mě :tohle téma chtělo jiné zpracování (20.09.2020)

... Svět kosmopolitního muže je však členům rodiny příliš vzdálený a nepředstavitelný, než aby mohlo dojít ke smíření a naplňujícímu prožití posledních společných chvil... a já řikám - než aby mohlo dojít k čemukoli, co vám vezme hlava! A kde je Dolan naučil tak řečnit, v nějakým zaplivaným námořnickým hampejzu v Panamě? Z vleklého sledu detailních rozpaků jedno velké nedorozumění. (17.12.2018)

Konverzační drama Xaviera Dolana v sobě nezapře své divadelní kořeny. Dolan je podtrhl suverénní režií s důrazem na exhaltovaný herecký projev a výrazně citově zjitřené dialogy. A svůj záměr zvládl mistrovsky, stejně jako herci, kteří v náročných partech excelují (Cassel, Cotillard, Seydoux...). Rovněž technicky je snímek perfektní, vyzdvihl bych zejména kameru a střih. Téma filmu a jeho rozvedení ve scénáři mě ovšem vůbec neoslovilo a celé drama na mě působilo dojmem dokonalé, ale prázdné režisérské a herecké onanie ve stylu: "tohle všechno my dokážeme". Divadelní prkna tomuto dílu musí svědčit neskonale lépe. Tři hvězdičky. (02.07.2016)