Temnota

Každý den není posvícení a musím přznat, že Argento tentokrát nesplnil očekávání. Tenebre bylo jedním slovem Průměr. Hlavní přednosti Dariových filmů, obrazová orgie doprovázená goblinovským sountrackem se v obvyklé míře nekonala, děj i přes docela slušné množství vražd ani nestihl nabrat tempo a těch několik zajímavějších scén bylo proloženo zbytečně zdlouhavými pasážemi, které i přes svůj smysl v mozaice hledání pachatele, byly až zbytečně natahovány. Herecké obsazení taktéž průměrné až na mého oblíbence Johna Saxona, který prostě i v poměrně malé roli dokáže zaujmout. I přes všechny vyjmenované výtky mi Tenebre nějakým způsobem zůstane v paměti a jsem rozhodnut, že až ho seženu v nějaké lepší kvalitě, dostane ode mne ještě minimálně jednu šanci k napravení své reputace. (03.02.2010)

Žánrem giallo ve svém věku překvapivě nepolíben jsem si vybral Argentovu polonahou děvku Tenebrae a musím přiznat, že vyzbrojen teoretickými znalostmi jsem zažil mírné zklamání. Disco-rockové syntezátory od Goblinů jsou svou zdánlivou nepatřičností stejně geniální, jako ty u Carpentera, nápaditá kamera proplouvá chladným, lehce futuristickým prostředím a jen tak mimochodem inspiruje slavné tvůrce (vrah skrytý za siluetou oběti se pak třeba objevil v Raising Cain od De Palmy) a pokud jste perverzní, barevná stylizace mordů vám naznačí, že když budete chodit v tmavém oblečení, vrah po vás nepůjde. Na druhé straně však stojí pochybná zápletka, která slouží jen jako unavený převozník mezi jednotlivým vražedným běsněním, bídné herecké výkony (zde vládne Nicolas z Angeliky se svým směšným přízvukem) či chyby a náhody, které se u méně slavných tvůrců vždy s gustem kritizují (mladá dívka z hotelu se pronásledována vytrvalým psem dostane přímo do doupěte vraha). Metafikce? Dualita? Sexuální odchylky? I kvůli výše uvedenému mě prostor pro amatérské filmové analytiky nechal naprosto chladným. Chci po téhle zkušenosti ještě vidět nějaké giallo? Půjčím si Doylea: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda..“ (08.08.2019)

Tak tohle je bomba a Argentovo majstrštik, který výtečně funguje jako detektivka i jako audiovizuální dílo. Hledání vraha jako takové možná není úplně inovativní, ale je dobře napsané a má relativně zajímavou zápletku, to co ale vynáší Tenebre na opravdový vrchol je kamera, hudba a výtvarno všeobecně - kontrast rudé a bílé, širokoúhlé kamerové nájezdy (co klidně minutu nemají střih a přitom nahlíží zkrze okna do několika pater) a to všechno doplňuje skvělej soundtrack (A hele, zase ho spáchal goblin). Snad jen někteří herci jsou příliš toporní a přítomný policejní detektiv je příliš blbovitý skautík, ale to se dá s klidem přežít. (07.05.2017)

Dario Argento - majster hrôzy: hrôzostrašných vrážd a katastrofálne hrozných dialógov a hercov. Tenebre je skoro kompletnou zbierkou majstrových slabín. Od dementných dialógov a ešte horších hercov, cez neschopnosť rozprávať príbeh, mizerný strih až po nevhodnú hudbu (a to Goblin v Suspirii milujem!). Vidieť iba Tenebre myslím si, že Argento je ambíciózny amatér. (28.04.2011)

Docela solidní giallo od Argenta. Co zde musím vychválit je velmi kvalitní gore a jedna over the top scéna v závěrečné sekvenci, která mne naprosto uchvátila i po 32 letech, ale co se týče samotného příběhu, tak ten mne nezaujal bohužel vůbec a pokud se zrovna nevraždilo, tak jsem zažíval úzkostlivou nudu. (25.05.2014)