Joanna

Život může být těžký a nespravedlivý k neunesení. Bližní na tom nic nezmění. Nebo že by přeci jen ano? Ovšem v dobrém i zlém. Myslela jsem, že nic nového v tomto žánru válečného dramatu z druhé světové neuvidím, ale spletla jsem se. Toto je takové jiné, netypické, složité, nejednoznačné, rozporuplné, provokující, zneklidňující, vynikající. (06.11.2014)

Druhá světová válka musela přinést podobných příběhů spoustů a ačkoliv je dějová linka vlastně prostá, neubírá jí to nic na síle. Líbil se mi i přístup k postavě esesáckého důstojníka, který byl z mého pohledu poněkud netradiční. Absolutorium pak zaslouží obě herečky. Jak Urszula Grabowska, tak malá Sarah Knothe vtiskly svým postavám opravdovost a společně dotvářely takřka dokonalou válečnou depku, po které zůstává pachuť strašné nespravedlnosti. 85% (04.07.2016)

Emočně skvěle vystavenej příběh, který v sobě nemá žádný rychlé tempo, ale postupně přitahuje kohoutky a divákovi dopřává možnost si bezplatně zkontrolovat zda má srdce na správným místě. Herecký výkony hlavní představitelky i té malé holčičky jsou na vysoce nadprůměrné.Tady není co řešit, okupaci a atmosféru strachu jsem prožil s hlavní hrdinkou až do morku svých opotřebovaných kostí. (08.05.2014)

Válka (a v menším i revoluce), to je především drastická a rychlá změna zavedených poměrů. Zatímco mír je stavem, který sice příliš nikomu nevyhovuje, ale je stavidlem prudkých hnutí mysli, sledem klání v provazi obehnaném ringu. Pro vítěze je válka pořádkem, pro poražené chaosem, ve kterém se dospělý člověk (Joanna) jen velmi obtížně orientuje, a děcko (Róza) - jak se má v tomhle vyznat děcko. Filmy z 2. SW jsou v našem tisíciletí stále sofistikovanější, kultivovanější, ztácí se původní černobílost ve prospěch jiných barev a facet, některé jsou zašlé, jiné teprve získávají svůj lesk. V srdci dospělé a děvčete se rodí sympatie, důvěra a láska, přednost však má boj o holé přežití. (29.05.2018)

Oproti dobrému dojmu, ktorý som mal po skončení tohto filmu je hodnotenie pomerne skromné. Dôvody sú tri. Myslím si, že mierne použitie nožničiek by filmu iba prospelo, že slzopudné scény mohli byť striedmejšie a tiež si neviem jednoznačne zodpovedať otázku, či takmer 70 rokov po vojne je potrebné nakrúcať takéto filmy a ak, či môžu priniesť nejaký nový, neopozeraný pohľad na túto dobu. (18.12.2014)