Nemají pokoj svévolníci

Santos Trinidad je drsný chlapík, o které by dnešní feministé prohlásili, že je skrz naskrz prolezlý toxickou maskulinitou. U policejních nadřízených se mísí respekt z jeho zkušeností a zarputilosti s obavami z chování nezřízené střely. V jeho minulosti neradno šťourat, mise v Latinské Americe totiž skončila krvavým skandálem, kolem něhož se dosud chodí po špičkách. Když mu jednoho pozdního večera nasáklého alkoholem zkříží cestu muž, s nímž má nevyřízené účty, začnou se dít věci. Trinidad je charakter, který typově navazuje na tvrdé muže z amerických a francouzských kriminálek 70. let. I policejní metody, jakkoli účinné, mají pramálo společného s dobou internetu a umělé inteligence. Thriller je silně ovlivněný žánrem noir, pro který mám slabost. Navíc se mi líbí, že režisér a scénárista nedávají divákovi nic zadarmo, nutí ho přemýšlet o činech, postavách i motivacích a udržují ho dávkováním informací v neustálém napětí. Na druhou stranu, nic nepochopitelného, natož záhadného, v příběhu není. Snímek dává bystrému pozorovateli jasnou odpověď, co je Santos Trinidad zač a jestli se vyplatí mít takovou existenci (nejen) v policejním sboru. Film jde v určitých ohledech proti zaběhlým žánrovým zvyklostem, a tudíž proti očekávání (především popkornových) diváků, což je u mě jasné plus. Já si tu cestu za naplněním vlastní definice spravedlnosti nadmíru užil. Celkový dojem: 90 %. (22.07.2021)

Zkouknuto omylem na Film+ Europe... Jako nechápu, proč bych měl fandit poldovi, který si dá kolu s rumem a vystřílí bez výčitek svědomí bar - a ani nezjistíme proč (mimochodem na to, že by sťatý jak slíva, tak pak slušně mířil, chodil a běhal), pak jde po svědkovi a přitom odhalí nějaké muslimské spiknutí proti summitu? Teda asi. Ono je to celé takové nejednoznačné, polda prostě prochází lokacemi, v baru má v jedné ruce kapesník, aby nezanechal otisky, ale v druhé nic, jinak otisky trousí všude okolo, ale ostatní policisté složitě vraha hledají, pak polda ve služební době nikým nehlídán jezdí po městě a shání svědka, vloupává se beztrestně do bytů... A tomuhle jako divák mám fandit? Leda bych byl nějaký zvrácený. A ty dlouhé rozhovory o ničem, různé zbytečné náznaky, zbytečně dlouhé a pro děj zbytečné scény, to mě taky ubíjelo. (15.09.2021)

,,NECHÁPU, JAK TENHLE MUŽ MŮŽE BEJT U POLICIE.“ … ,,OBVINÍTE HO?“ … ,,JEŠTĚ NE.“….. /// Jsa vrhnut rovnou do děje, lehce tápu, páč nechápu, proč třeba Santos vystřílí bar, proč… a co… a jak…? Policie pátrá, Santos pátrá, prokurátorka pátrá a i idiotovi jako su já dojde, že všechno směřuje k jednomu cíli. Jen jinak, než je v našich krajích zvykem. Kolumbijci, Arabáči… všechno si to pomalým (ale jistým) tempem (nezaměňovat s uondanejma filmama, táhnoucíma se jak smrad!) buduje zajímavou atmosféru BALADY O POLICAJTOVI, kterej dřív než skončil na oddělení pohřešovaných, makal u speciální jednotky. Atmosféra krásně houstne a člověk zjistí, že to pomalý tempo je vlastně super a začne si to užívat. ,,SANTOSI, KAM JDEŠ?“ ,,DO HAJZLU!“ /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč správnej polda vždycky všechno řeší sám (a po svým). 2.) Po okolí se toulaj Arabáči a měněj hasičáky. 3.) Páč myslím, že film, kterej posbíral 6 španělských filmových cen Goya 2011 ( nejepší film, režie, scénář, střih, zvuk, herec v hlavní roli - José Coronado) za vidění stojí. 4.) Thx za titule ,,Rob Roy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (07.09.2012)

Nemají pokoj svévolníci? Dejte pokoj.. Nečekané konsekvence trojmordu v nočním podniku vedou k poznání, že ne každé zabití je špatné a ne každá smrt zbytečná. José Coronado vylezl z popelnice, kterou už od sklonku sedmdesátek nikdo nevyvezl a chlastajíce více coly než Sagvan v Kamarádech do lijáku (navíc s rumem) neokázale řeší situaci, do které se při opičce namočil. Způsobem lehce archaickým a nesystémovým, ale o to méně pro jeho okolí uchopitelným.. Noirovým suknem potažený thriller, u kterého jsem při potýkání se s tempem a jistou dialogovou toporností nabyl dojmu, že divákovi byly informace dávkovány tak komplikovaně jenom proto, aby pak ocenil finále, které se drží osvědčené jednoduchosti.. (11.10.2021)

Noirem načichlý španělský krimithriller začíná tím, čím by mnohé filmy stejného ražení vyústily, chladnokrevnou trojnásobnou vraždou. Vypravěč klasického noiru by zřejmě zbytek filmu strávil flashbackovým osvětlováním příčin svého zkratu. Santos Trinidad se však do minulosti nevrací, nesnaží se nás přesvědčit, že jednal správně. Hrdina s vzezřením váguse a despektem k moderním technologiím (namísto automatu používá revolver, mobily ho vyrušují, nahrávací zařízení ohrožují) chce jenom uniknout spravedlnosti. Jeho hlavní snahou není pokřivený svět, ve kterém inspektor nepátrá po vrahovi, ale po tom, koho sám zabil, napravovat, ale jenom v něm přežít. Úvodní ztrátou policajtské kredibility se ocitá v bodě, z něhož není návratu. Ví, že nahoru již nevystoupá, že může leda padnout ještě níž. Noirový fatalismus je prohlubován pomalým odtajňováním globálních souvislostí kriminálních aktivit, k kterým se Santos na začátku nešťastnou náhodou přichomýtl. Rozsah konspirace umožňuje tvůrcům neustále odtajňovat (nebo zatajovat) nové informace, jejichž vyhodnocování nás zaměstnává dost na to, abychom se pídili po minulosti protagonisty, jednajícího metodicky, bez jakýchkoliv emocí. Adekvátně k melvillovské přímočarosti hrdiny byla zvolena strohá forma vyprávění. Film je obdivuhodně úsporný na záběry. Pokud to rozmístění postav umožňuje, namísto střihu je použito přeostření (tento stylistický prostředek dobře vystihuje skutečnost, že postavy stále někoho sledují a logicky se tak musí nacházet ve stejném zorném poli jako objekty jejich pozorování). Stabilní, soustředěná kamera neukazuje více, než potřebujeme vidět (jediný výraznější odklon od horizontálního snímání těsně před koncem díky tomu obzvlášť vynikne). Náladu prostředí, ať už jde o jeden z nočních podniků, odlehlou skládku nebo obchodní centrum, zachycuje ve výstižných zkratkách, navíc v týchž záběrech, které zároveň obohacují vyprávění. Kamera se nekochá krajinou jenom pro to, aby dotvářela atmosféru. Obdobně je velmi úsporně užíváno návodné nediegetické hudby, která jen párkrát navýší napětí. Mohli bychom od vyprávění vyžadovat větší sevřenost, ale jsem přesvědčen, že nenaplňování diváckých očekávání, kdy se film rozeběhne jistým směrem a pak nečekaně zahne, bylo záměrné (zbrzďující výslech soudkyní). Právě odvážného předpokladu trpělivého diváka, kterému bude pečlivě promyšlená distribuce informací dostačující náhradou za emocionální napojení na postavy, si na podmanivě odměřených Svévolnících cením nejvíce. 75% Zajímavý komentář: FlyBoy (14.06.2013)