Bílý tesák

Z vlčí smečky se oddělují dva němečtí ovčáci a boří se sněhem kamsi do lesa. Ve stejné době kráčí v blízkém ateliéru po polystyrenu dva indiáni. Tak takhle začíná filmová verze notoricky známého Londonova románu od Lucia Fulciho. Obludné entrée, které však naštěstí nic nepředznamenává a vezme rychle za své. Zbytek příběhu už se odehrává ve volné přírodě a výstřelkem zůstává jen Bílý tesák aka Šarik. Pozdější hororový šaman tady dokazuje svou všestrannost a mixuje žánry, jak se mu zlíbí. Základ pochopitelně představuje ten dobrodružný, nicméně dokázal do něj propašovat i zárodky thrillerového napětí, třeba vražedný útok na spícího Franca Nera je v tomto ohledu opravdu povedený. Nechybí ani vtipný odkaz na spencer-hillovské komedie, divák prahnoucí po krvi se taky dočká a pokud není členem Ligy na ochranu zvířat, bude spokojen. Zvířecí zápasy jsou totiž samostatnou kapitolou a mám podezření, že minimálně při zuřivém utkání Tesáka s černým vlčákem došlo na opravdové šrámy. S medvědem asi ne, tam by nezůstalo jen u šrámů a obnažená střeva si Fulci zamiloval až o pár let později. Surovosti je ale tak akorát a Bílý Tesák je pořád a především setsakra dobrá rodinná podívaná. (16.01.2017)

Všichni pochlebovači pochopte prosím jednu věc, Fulci natočil Bílého tesáka ještě než se "našel" v hororvém žánru. Předtím neměl s hororem moc zkušeností. Přijde mi celkem vtipné jak se tu nato nadává. Nicméně Já se skvěle bavil, pár drsnějších scén nebylo na škodu a Nero je sympaťák stejně jako samotnej představitel Tesáka. Je pravda že tohle je první a zatím jediná verze Tesáka kterýho jsem viděl a možná proto víc jsem si to užíval. (23.04.2011)

Fulci byl určitým způsobem geniální tvůrce, prokázat to byl však schopen jen v několika svých hororech, s kterými jako by překročil žánr (nebo naopak pronikl až do jeho středu? – např.), a dal tak vzniknout specifické hrůzyplné poezii. Takováto "objektivní" filmařina nebyla nic pro něj. Za co je fanoušky milován, zde pochopitelně rozpoutat nemohl, a jako kvalitní režisér-řemeslník, schopný zvládnout jakoukoliv látku, se nikdy neukázal. (09.08.2018)

Fulci si vybral pár slabších chvilek a příliš se zaměřoval na detail. Když to srovnám s jeho geniální prací například na Massacre Time, tak se i zdá, že svoji práci trochu odbyl. Tu navíc ještě ničí příliš temný hudební doprovod, který jak je u Rustichelliho zvykem, v druhé polovině filmu strhává veškerou pozornost na sebe. Ze začátku nalezneme i dobré hudební motivy, později už jen nehodící se melodramatické melodie. Tady se ukazuje, jak moc dokáže hudba ovlivnit naše vnímání obrazu. V příběhu o chamtivosti, moci (Smith) a zbabělosti (zlatokopové ochotni přehlížet kvůli prachům i vraždy) o to víc vynikají charaktery jako indián, Scott či jeptiška. Zajímavou postavou je kněz (Fernando Rey), otec prostitutky, který svoje prohřešky a pocit viny léčí kořalkou. Samotný Bílý tesák, kříženec psa a divokého vlka se láskou k bližnímu a svoji ochotou pro přítele riskovat život, projeví víc lidsky než většina postav. A tak tomu je bohužel i v reálném životě. (15.12.2018)

Po tom ako si Fulci urobil meno giallo kúskami sa pustil do rodinnej zábavy a teda do Bieleho tesáka. Film je klasickým bojom dobra a ideálov proti zlu a tyranii zosobnenej dvoma mužmi, ktorý na piedestáli hodnôt stoja na opačnom konci. Dôležitejšia a zapamätanelnejšia je istá dávka krvavosti, ktorú sa Fulci nebál dať tomuto kúsku pomerne, vhodnému aj pre detského diváka. Síce sa žiaden eye gore fest nekoná (vtedy ešte ani Fulci netušil, že si na tom získa slávu) no pri súbojoch tesák vs. pes a tesák vs. medveď sa budete napäto dívať. (31.05.2013)