Život Adèle

Filmy s lesbickou tématikou mi nedělají problém, naopak jsem se docela těšila na zpracování. Ale 3 hodiny sledovat záběry jak spí s otevřenou hubou, kouří, tečou ji nudle a pořád si upravuje culík? To má být jako umění, naprosto zbytečné až odporné záběry? A pak nezbyl čas na něco smysluplné. Obsahuje spoilery: Začátek filmu se jevil tak slibně, když vyobrazuje její uvědomění si, že ji přitahují holky. Scéna, kdy se hádá s kamarádky, mě nalákala, že to bude ještě slušné drama, ale od té doby se tam prakticky nestalo nic, tedy kromě dlouhého lesbického sexu, který byl super (dokud jsem si nepřečetla, že používaly umělé vagíny :D). Myslela jsem si, že uvidím třeba reakci jejích rodičů (vím jen to, že její táta dělá skvělé špagety), nebo reakce jejího dalšího okolí by byla zajímavá. Místo toho se tam skákalo dějem, že jsem občas měla problém zjistit, že už spolu holky bydlí, že už je učitelka atd. Tolik času k využití to mělo a naprosto promarněného. Chjo chjo.. Jediné co mi opravdu utkví v paměti je, že kapesník nezná, ale chce někoho něco učit? :D (20.06.2018)

Film, který má víc close-up záběrů, než Bídníci a přesto v něm všechny emoce fungují na jedničku. Abdellatif Kechiche filmem La vie d'Adèle předběhl, co do odvážnosti některých scén, Trierovu Nymf()manku, ale o to zas tak nejde. V těch 170 minutách je úplně všechno, a když potkáte někoho, kdo bude tvrdit, že je tam minimálně hodina zbytečných záběrů, tak mu nevěřte. (09.11.2013)

Ta Adele! Ona s prominutím jen žere, spí, sexuje nebo brečí (nebo to kombinuje), ale přesto s ní ty tři hodiny chcete strávit až do konce. Pasivitou a závislostí na druhých mi místy připomínala jistou Bellu a Život Adele bych tak nazval Stmíváním pro intelektuály. Jenže velmi dobře provedeným a nejspíš sebeuvědomělým. Ne, není to žádné terno, ale poctivý festivalový film, který zcela naplní očekávání, určitě jo. (18.12.2013)

Byť to o teenage hetero páre, je to všedné a nevýrazné. Byť to o dvoch gay chalanoch, pre väčšinu divákov nepozerateľné. Je to o dvoch lezbičkách a porota v Cannes v čele s kráľom Hollywoodu dáva Zlatú palmu. Trojhodinový Život Adéle - podobne ako trojhodinový Linklaterov Boyhood - pozvoľna a nie príliš dramaticky rozpráva o všedných životných veciach. Ale na rozdiel od Boyhood sa koncentruje na jednu konkrétnu etapu v živote hlavnej postavy a tak do hĺbky, že v poslednej fáze jej príbehu doháňa k slzám. Pretože všetci vieme, ako TO bolí, nech už sme orientovaní akokoľvek. Sexuálne scény veľmi otvorené, ale nie samoúčelné. Naopak, pre fyzické a emocionálne vstrebanie príbehu, ktoré sú jeho alfou a omegou, sú veľmi dôležité. Ústredné duo mladých herečiek neuveriteľne hrajúce. Každé slovo, pocit, každý pohľad. (10.04.2015)

Ten pocit, když se kvůli vám, resp. kvůli vaší žádosti, promítá film v městském divadle. Aneb film na přání. V kině nás bylo jenom pět (včetně mě), ale stálo to určitě za to! Život Adele je zároveň můj nejdelší kino-zážitek vůbec. Ona tříhodinová stopáž byla z mého hlediska největším negativem, nebo spíše paradoxem celého příběhu. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak musím uznat, že kdyby se tento dramatický kousek sestříhal na nějakých 90 minut, vznikl by podle všeho uspěchaný a nepříliš zdařilý průměrný film ze života, protože ve stopáži o délce menší, než 100 minut by jste neviděli všechny ty malé, psychologické momenty, které mnohdy na člověka hodně zapůsobí. Trošku mě mrzela absence hudby, zvláště při tak dlouhém filmu. V určitých momentech by hudební podklad dodával scéně na velkolepé až epické atmosféře. Při scéně, kde Adele (Adèle Exarchopoulos) tančí při poslechu moderní písničky na jedné "house párty", mě to najednou vtáhlo do děje a vcítil jsem se do povah hlavních aktérek filmu. Byl to jakýsi myšlenkový 3D efekt. Rovněž nezapomenu na úžasný výkon Adèle Exarchopoulos a Léa Seydoux, které předvedli oscarový výkon. Zvláště při "rozchodové scéně", mi z úžasných výkonů málem spadla čelist údivem. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (06.02.2014)