Svět patří nám

„My dem, pane šéf. My sme svou věc neprohráli, prohráli ji za nás jiný! Ale my svou věc ještě vyhrajem, a to vás bude zatraceně mrzet!“ Tak to tu byl někdo větší vizionář, než bych čekal…Já se nicméně zase sekl. Čekal jsem kvalitní mix komedie a satiry, stejně jako příslib možná nejpovedenějšího filmu W+V. Jenže jako komedie to bylo strašně slabounké, u všech 3 předchozích snímků mě Werich s Voskovcem pobavili (o něco) víc. A s výjimkou pár hlášek a pokusů o hrátky s češtinou („Já sem asi vodešel, a tím pádem, když sem teď přišel, tak sem se tu nenašel“) se něco málo k zasmání našlo až na konci (např. „konzervy“ či trik s kloboukem). Satirická linka naštěstí funguje podstatně lépe, a právě narážky na dobovou situaci jsou asi jediným opravdovým důvodem, proč se na film vůbec podívat (ačkoliv hodně naivní momenty typu „osvíceného ředitele“ nechybí). Vidím to na čistý průměr, ani počtvrté mě W+V bohužel nepřesvědčili, že bych měl dát o hvězdu (či dvě) víc. „Kdo vás sem poslal?“ - „Hlad.“ - „Kdo je to?!“ - „Nejlepší kuchař.“ (20.10.2019)

Motto: "Copak lidi mají čas myslet? Kdo za ně myslí? Tisk, rozhlas, propaganda. A to budu já, Dexler! Udělám z tebe vzor, ideál, za kterým půjde každý! Z celého světa, panečku, udělám panopitikum a v něm jedinou modlu." Filmová adaptace hry Rub a líc je posledním a zároveň nezávažnějším filmem V+W (premiéra 30. července 1937). Někde jsem četl podtitul "český optimistický film Voskovce a Wericha", jako by tím mělo být řečeno, že vítězství nad skutečným Dexlerem a jeho "kloboukatejma" bude mnohem složitější. Nakonec však přišlo a film mohl být "znovu sestaven". Zdá se, že tam některé sekvence chybí, ale asi ne ty nejpodstatnější. Pokud je tam ono naléhavé rozhlasové vysílání Adiny Mandlové "Voláme všechny dělníky! Voláme všechny občany! Voláme celý národ! Pomozte nám bránit de-mo-kra-ci-i!", už víc není třeba. Silných míst je ve filmu vícero, natírání Ať žije ("My bysme vůbec udělali nejlíp, kdybysme dali dohromadi peníze, koupili dohromady barvu a psali dohromady na zeď: Ať nikdo nežije.") či třeba jen to, když guvernér říká "Respektuje-li demokracie svobodu smýšlení, neznamená to, že je slabá." Slabší je jen herectví některých jedinců (nejslabší ze všech čtyř filmů V+W) a velká škoda, že si oba kameloti neuzurpují větší prostor ("Krupp Essen. Jezte kroupy."). O to jim jistě ale nešlo. V dobovém tisku se pak psalo: "Anebo o tom také vědí, že tendenční umění není uměním, ale jsou si patrně vědomi toho, že to, co oni dělají, uměním není a počítají s naivitou publika nebo s jeho subjektivní zaujatostí!" Já vám nemám tyhle lidi rád, co se nechtěj a neuměj smát. Stačí si pustit samotný začátek, kde do titulků zpívají "Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat." A poté neskutečné Dexlerovo panoptikum pro lidi, které jen tak něco neohromí. Vkus a pozornost nelze ostatně upoutat lecjakým brakem, neboť jsme otupěli k senzacím a podivuhodným kuriozitám. Ano, dámy a pánové, doba nás odnaučila diviti se exotice a lekati se hrůzy. Století neomezených možností a šílených vynálezů. Století vraždění a senzačních převratů, toť divadlo děsu, kterému se nic nevyrovná... (27.05.2013)

Postavy dělníků i jejich fašistických protivníků jsou velmi ploché, klišéovité, a navíc silně přehrávané. I když... nemožno vinit herce, těžko se dobře zhostit špatně napsané role. Nevím, proč se Černý se svým zjevem pořád cpe mezi dělnickou třídu, pasovala by mu spíš úloha hnusných kapitalistických vykořisťovatelů. V + W jsou z celého obsazení nejlepší, i když, co si budeme nalhávat, skutečně legračních scén se ve filmu nachází pomálu. Nevím, jestli to bylo špatnou kvalitou snímku nebo avantgardní úmysl režisérův, ale ty dlouhé minuty, které se odehrávaly ve tmě a na obrazovce nebylo nic vidět, mě také nijak zvlášť nenadchly. (31.07.2013)

Bohužel poslední předválečný film V+W - a pokud se nemýlím, poslední společný film obou komiků vůbec - patří ke skvostům navzdory tomu, že se dochoval ve filmovém polotovaru; originální kopie byly zničeny buď za druhé republiky, nebo za protektorátu. Burcující hra Osvobozených, symbolizující bojové odhodlání benešovského Československa, ve své filmové podobě ještě získává na působivosti. Ústřední melodie filmu neztratila svou strhující živost ani dnes. Za zmínku stojí, kdo to vlastně volá občany na obranu jejich republiky: je to hlas složité ženy a vynikající herečky Adiny Mandlové. Patos, odlehčovaný černým humorem, přibližuje film jeho potomkům ve filmové vlně šedesátých let. Nezapomenutelná je závěrečná scéna filmu, v níž V+W jsou nuceni držet sami za sebe a své domněle utracené životy minutu ticha. Díla tohoto typu burcovala v našich neprávem zapomínaných odbojářích vůli bojovat a připravenost obětovat své životy v boji proti nacistickému barbarství. Jejich zápal a pozitivně motivující patos nám dnes víc než zoufale chybí. Podle svědectví pamětníků lidé při zpěvu ústřední stejnojmenné melodie povstávali na svých místech. SVĚT tvoří jakýsi umělecký "předvětek" slavného amerického Hackenschmiedova filmu KRIZE, natáčeného především na jaře a v létě 1938. (26.08.2007)

Jako vždy silný sociální náboj...vadil hysterický projev Šmerala... Legendární scéna z granátem z nápisem Krupp essen, jak si to oba protagonisté přeložili po svém "jezte kroupy"  je v skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu.Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. (31.12.2014)