Svět patří nám

Poslední společný snímek satiristického dua V + W, neboť jejich následující činnost v Československu narušilo vypuknutí 2, světové války a oba byly nuceni emigrovat do USA. Válečná hrozba byla ve vzduchu už dlouho a to by nebyli právě tito dva, aby tuto skutečnost ve své tvorbě nepoužili. Poměrně málo se ví, že byla pro film použita divadelní hra pod názvem ´Rub a líc´. Na režijní stoličku samozřejmě opět neusedl nikdo jiný, než Martin Frič. Celý dějový koncept na svou dobu samozřejmě začíná problematikou kolem hospodářské krize, do kterého se čím dál více vtírala temná mračna nacistické ideologie. A dalo by se říct, že na svou dobu to byla skutečně odvaha. Dnes je už známo, že právě kvůli nacismu zasáhla cenzura a tak musela být změněna zparodovaná jména nacistických pohlavárů a dokonce i jejich, prý až moc průhledných, obleků. Parodování aktuálního dění jim vyšlo už v jejich předchozích snímcích, což potvrzuje vcelku velký divácký ohlas. A ohlas měl i tento snímek a to tak velký, že nakonec nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie. Nemožné se však stalo skutečností a něco se přeci jen podařilo zachránit. Po válce byl z dochovaných a poskládaných materiálů opět v kinech snímek uveden, jen bohužel ne v takové podobě, jaký před válkou byl. Každopádně i tak se toho dochovalo dost na to, aby jsme si mohli v plné dokonalosti chybějící scény ve své představivosti doplnit. Snímek je ve své podstatě nadčasový a i po tolika letech od svého vzniku má každé nové nastupující generaci co říct. Na veškeré nešvary inteligentním způsobem upozorňuje a humorným stylem před nimi varuje. Mistrovství pánů Voskovce a Wericha je stále nezpochybnitelné a nezhatí to ani na dnešní dobu ne zrovna ideální technická stránka filmu. (20.10.2020)

Rub a Líc je jedna z mých nejoblíbenějších her Osvobozeného divadla a tato její filmová verze dopadla téměř na jedničku. Nebýt jisté dějové zmatenosti, kterou nejspíše způsobilo to, že se několik částí snímku během války ztratilo, neměl bych jedinou výhradu. Je to bezpochyby nejlepší film V+W, nejvtipnější a zároveň nejvážnější, při jehož sledování místy až mrazí. A groteskní eskapády s psaním hesla či sundaváním mříže díky režii Martina Friče nepůsobí jen jako napodobeniny jiných, slavnějších, ale jako stoprocentní originály. "Kdo vás sem poslal?" - "Hlad." - "Kdo je to?" - "Nejlepší kuchař." (30.08.2015)

„My dem, pane šéf. My sme svou věc neprohráli, prohráli ji za nás jiný! Ale my svou věc ještě vyhrajem, a to vás bude zatraceně mrzet!“ Tak to tu byl někdo větší vizionář, než bych čekal…Já se nicméně zase sekl. Čekal jsem kvalitní mix komedie a satiry, stejně jako příslib možná nejpovedenějšího filmu W+V. Jenže jako komedie to bylo strašně slabounké, u všech 3 předchozích snímků mě Werich s Voskovcem pobavili (o něco) víc. A s výjimkou pár hlášek a pokusů o hrátky s češtinou („Já sem asi vodešel, a tím pádem, když sem teď přišel, tak sem se tu nenašel“) se něco málo k zasmání našlo až na konci (např. „konzervy“ či trik s kloboukem). Satirická linka naštěstí funguje podstatně lépe, a právě narážky na dobovou situaci jsou asi jediným opravdovým důvodem, proč se na film vůbec podívat (ačkoliv hodně naivní momenty typu „osvíceného ředitele“ nechybí). Vidím to na čistý průměr, ani počtvrté mě W+V bohužel nepřesvědčili, že bych měl dát o hvězdu (či dvě) víc. „Kdo vás sem poslal?“ - „Hlad.“ - „Kdo je to?!“ - „Nejlepší kuchař.“ (20.10.2019)

V+W ve zralé formě skládají v duchu vrcholného Ch.Chaplina nebo bratří Marxů (milý kloboukový odkaz na Kachní polévku) poctu klasické filmové grotesce a současně rozvíjejí na plátně svůj styl divadelní dramatiky (adaptace hry z r.1936) spolu s obsazením generace třicátníků Osvobozeného, vedle nichž září skvělý ředitel Jaroslava Průchy nebo epizodní postava Adiny Mandlové. Fričovo dozrávající režisérské mistrovství a scénografie čerpající z meziválečné avantgardy přispívají k cennému vkladu filmu do dějin české kinematografie. I přes neúplný obraz o původní podobě filmu se mi zdá, že skvělá Ježkova hudba je občas užita mírně nadbytečně. Atmosféru tu místo ♫ vynechaných divadelních písní se sociální tématikou nebo skvělé protinacistické Prabába mé prabáby odlehčuje známá Stonožka nebo Stoprocentní muži. Výrazná angažovanost (v případě Osvobozeného divadla 30.let tradičně sociální, protinacistická i obecně protiautoritářská) bude vyžitím pro vzrušené politicky tendenční nebo nepoučené vykladače a komentátory. (04.01.2012)

Dnes již naprostá klasika. Je až s podivem že chytře levicoví herci jako je Werich nakonec dostali od komunistů košem a místo nich byli nahrazováni patosem typu Švorcové. Problém je právě v tom svobodném myšlení, které bylo pro někoho až příliž nebezpečné a bylo základem filmů V+W. Přesto je Jan Werich jeden z největších čechů a nejlepší český herec/komik všech dob. V tomto díle v kombinaci se skvělým Jiřím Voskovcem to dokazuje. (27.06.2005)