In the Blood

Název Žena zabiják.Ten film jsem si pustila dosti s nechutí jakože co to bude s takovým názvem.Po lážo plážo začátku začal holý boj ne o jeden ale o dva životy..Ta baba byla fakt dobrá už jen to že není žádna vychrtlá chudinka dalo tušit že to bude nářez.Byl.Nic vyumělkovaného .Obyčejné.Žádný zbytečný cirkus všechno do sebe zapadalo.Ledvina zůstane tam kde je. A basta. (13.02.2017)

Gina Carano ztvárnila manželku, kterou by chtěl snad každý. Její role je uvěřitelná a pěkně sehraná. Co se týče akce, tak té bych uvítal víc, ale je to zas o hodně lepší než ve Zkratu. Film je zbytečně dlouhý a občas díky tomu ztrácí na tempu. O dvacet minut méně a bylo by to i pěkně svižný. Když dojde na akci, tak zde Gina exceluje a konečně je využitá i její bitkařké umění. Vedlejší postavy jsou víceméně nezajímavé, i když pár herců potěší svou účastí. Příběh je pěkný a docela i napínavý, tedy až na pomalejší rozjezd. Za mě 75% :) (01.12.2016)

Na obed som si dal In the Blood. Večer som šiel na tréning thajského boxu a sníval, že bude ako Gina. Naopak v noci snívam, že budem s Ginou. Aj keď Gina nie je tipická kráska, to krv a mlieko ma celkom bralo. A v akcií vyzerá najdôverihodnejšie zo všetkých herečiek v dejinách filmu. Okrem badass Giny sa nám tu prebenhnú po plátne nejaké známe ksichty. Guzmán a Gigandet hrajú nejakú rolu. Lang a Trejo sú tu skôr ako reklama. Príbeh ma bavil. Na pomery lacných béčok!!! Ale potenciál je premrhaný. Takže čo mohlo spraviť film lepším? 1. Gina mohla ukázať prsia 2.Drsnejší a menej absurdný záver. Kľudne mohli pokosiť tak 5-10 protivníkov viac. 3. Gina mohla, ou shit to som už písal. 4. Fightov mohlo byť viac. (ako vždy). 5. prsia? Nie nie. Chýbal mi to nejaký high kick. V reály nie moc účinná technika, ktorá ale lahodí môjmu oku. Výsledok dávam slabé 4*. Nech natočí Gina niečo podobné, ale hustejšie. Inak napadlo ma, že by Danny mohol zobrať Langa do Badass 3. (17.04.2014)

Tady je všechno naopak. Neunesou jí, ale jeho a tudíž nezachraňuje on, ale ona. Ale jinak je to vesměs klasika se ztracenou osobou blízkou a strastiplným hledáním plným násilí a krve. Co In the Blood od podobně tuctových akčňáren odlišuje je Gina Carano. Jasně, těch akčních hrdinek jsme tu už měli kvantum, ale vesměs to byly hollywoodské modelíny, které se naučily pár otoček a zbytek zvládnul střih. Jenže Gina opravdu umí a je to sakra vidět. Navíc to neni žádná botoxová rašple vyžívající se ve večerních róbách, ale obyčejná holka krev a mlíko, jak už tady někdo napsal. To jí v mých očích dělá zajímavější a co si budem povídat, i přitažlivější, ačkoliv nesplňuje ten klasický typ filmové krasavice. Tady navíc ukázala, že umí i hrát. No na psychologická dramata to není a hvězdou divadelních prken by se taky asi nestala, ale na druhou stranu to není žádna druhá Cynthia Rothrock. Řekněme, že je to takový Mark Wahlberg ženské filmové scény a to už je určitě na víc, než na nízkorozpočtové, jakkoliv dobré, akčňáky. Podle hodnocení jsem příliš neočekával, ale nakonec jsem příjemně překvapen. 75% (13.05.2014)

Je to prvoplánové hadr, ale na rutinéra Johna Stockwella, který má slabost pro vodu a pohádkové lokace, se dá spolehnout. Pokud teda po jeho kousku nesáhne někdo, kdo po večerech recituje Hamleta. Bývalá šampionka bojových umění Gina Carano je hvězda na jedno použití, záviděníhodná kariéra ji rozhodně nečeká (Soderberghův experimentální Zkrat byl zřejmě vrchol jejích snů), přesto potěší po všech směrech v poměrně realisticky pojatých scénách bitek a honiček. Škoda, že nejednou tvůrcům ujede střih nebo snaha o nějakou vizuální parádičku. Její první regulérní sólovku kazí i až moc časté snímání přes mobilní telefon nebo průmyslovou kameru. Jako zpestření ok, ale čeho je moc.. Herci okolo se tváří znuděně (záporáci jsou nemastní neslaní), tvůrci za kamerou až příliš protahují některé sekvence, až tu máme neúměrnou stopáž nějakých sto deseti minut. A to je sakra moc. Přesto díky hlavní drsňačce sledujeme slušnou alternativu k testosteronovým béčkovým výplachům (tady ona zachraňuje jeho). Stockwell moc dobře ví, jak mizerný má scénář, drží se však pravidel žánru a pohybuje se přesně na té hraně, kdy mu divák ještě leccos spolkne. Škoda, že se povětšinou tváří smrtelně vážně. A docela absurdní finále také moc nepotěší (stejně jako úsměvné flashbacky s tatíkem)!! Tři hvězdy s odřenými lokty.. (25.05.2014)