Hedwig a Angry Inch

No nevím, mnoho z vás tady reptá nad průměrností písniček, mně přišly naprosto skvělé a spolu se soundtrackem z Velvet goldmine opravdu prvotřídní glamrockový nářez. A samotné zpracování filmu? To je plné nápadů, ať již prací s kamerou, tak kompozicí scény a záběrů. A pokud jako divák přistoupíte na podivně surrealistické vyprávění, není o čem. Michael Pitt si prostě umí vybírat filmy. 8/10 (29.04.2014)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)

Vydarený kúsok podľa divadelného muzikálu na téma zmeny pohlavia, ktorý nato zvolil ako charakteristicky vhodnú formu, tak skvelé hudobné čísla ((ako hud. fanúšika ma potešilo najmä legendárne "I put on some make up - kebych mal pamäť na názvy tak napíšem orig. názov songu, ktoré som počul v niekoľkých live verziách od Polyphonic Spree (ktorých koncert ma upozornil na tento film) až po NOFX a páčil sa mi aj v podaní Hedwiga, rovnako ma prekvapilo ako výborne odsýpali niektoré iné songy (neviem či by som inej kapele zožral text používajúci slová typu Hádes a Osiris /Origin of Love inak podľa Aristofanesa/). Páčil sa mi aj zvláštne poňatý koniec, ktorý sa aspoň pre mňa dá vyložiť v niekoľkých variantoch a sám je symbolom hľadania vlastnej sexuálnej identity. K tomu správna dávka nadsázky a kvalitní herecký ensemble dávajú vyniknúť osobitému filmu ďaleko za hranicov mainstreamu, ktorý má v sebe ešte jednu rovinu (underground vs. mainstream ala Hedwig vs. Tommy Gnosis). Silný film, ale nie pre každého. SPOiLER P.s.: Pôsobili iba na mňa Tommy a Hedwig ako jedna osoba?? (09.06.2005)

Za mojej mladosti boli deviácie v lekárskych knihách a homosexualita bola trestná. Bol to extrémny prístup, avšak rovnako extrémna je aj súčasná propagácia iných orientácií a deviácií, a to vo vyššej frekvencii, než je ich početnosť v populácii. Snobi sa idú zblázniť z toho, akým obrovským umením sú filmy o týchto ľuďoch. A heterosexuál, ktorý nie je ani -ista, ani -fil sa začína cítiť stiesnene a neisto. Nehodlám sa na tom podieľať a jednu hviezdičku dávam iba ako rezervu pre prípad, že by sa v tej nedopozeranej časti filmu predsa len vyskytlo niečo zaujímavé. (03.02.2011)

Nevšedně krásný hudební film /pár prvků muzikálu tam sice bylo, ale nazývat to muzikál bych si úplně netroufl/, který se po skončení jevil o to krásnější, protože krom neuměle procítěného příběhu přináší i něco málo pravdy o hledání obnažené identity každého z nás. I když, pro mě bylo přecijen nejvýraznějším motivem filmu /opět/ hledání, tentokrát té //druhé poloviny//. Líbila se mi na něm otevřenost podání, pro které nebylo nic zapovězené, vizuální stránka - barevná, expresivní, kýčovitá - pokud má ten výraz i pozitivní význam, pak se pro nic nehodí tak moc, jako pro tento film, dobré animované sekvence, které napovídají inspiraci v Pink Floyd: The Wall, další nevšední a dnes už nepochybně kultovní ne-úplně muzikál, výkony herců snad nemohly být lepší a jako jedna z nejdůležitějších /dost možná nejdůležitější/ složka hudebního filmu neselhala ani jeho hudební stránka a vychutnal jsem si snad každé představení, i přesto, že tenhle styl není můj šálek horký čokolády :)) (03.11.2006)