Aku no kjóten

Dal jsem na kamaráda a nic, vůbec nic jsem si o filmu nezjišťoval a nevěděl jsem o čem to má být. Jen to, že ho natočil šílenec Takaši Miike, známý především jako direktor klasiky Ichi the Killer. Je to vždycky lepší nic nevědět, pak je člověk odměněn z filmového zážitku o to více. Musím říct, že takovej masakr brokovnicí, kterej začal asi něco málo po první hodině jsem hodně dlouho neviděl, přemýšlím, jestli vůbec někdy. Mackie Messer po japonsku aneb pocta severskému bohu Odinovi!! Celkově je ten příběh výborně vymyšlen a s použitím hudby a písní souzní na jedničku. A závěrečné rozuzlení dává tušit, že by mělo být i pokračování... (24.09.2018)

Osudové úskalí nového snímku Takašiho Miikeho spočívá v tom, že funguje nejlépe, pokud o něm divák vůbec nic dopředu neví. Jenže jakékoli recenze, synopse, trailery i šeptanda kolem filmu okamžitě odhalí nikoli jen nějaký zvrat, ale komplet celý koncept snímku. Vychází to z faktu, že v Japonsku většina lidí zápletku zná, neboť je přejatá z ohromně populárního románu. ---- spoiler warning na dallší čtení ---- "Lesson of the Evil" stojí na hře s diváckými emocemi a očekáváními. Hrdinou je šarmantní a oblíbený středoškolský profesor, který ale současně je vraždící maniak, jenž ve finále vyvraždí celou třídu svých studentů. Film dává jen minimální vhled do postavy. Navzdory hrstce sekvencí, kdy divák má možnost vidět situaci pohledem hrdiny (mluvící vražedná zbraň) z větší části zůstává hlavní postava neprostupnou zlou entitou plnou kontradikcí. Snímku také neprospělo, že musel z obsáhlé předlohy vyházet hromadu materiálu, na což vlastně doplácejí všechny ostatní postavy. Miike se sice snaží některé z žáků profilovat, ale kvůli nedostatku prostoru se tu beztak nedostává na víc jak schematické figurky. (30.03.2013)

Miikemu pomalu již šibe za hranici zábavnosti a jeho formálníma hrátkama neskutečně trpí příběh a postavy, které víceméně definuje akorát závěrečná performace s brokovnicí. Při té se ale všichni chovají tak neskutečně, ale fakt neuvěřitelně retardovaně, že to nespasí ani scéna, kdy učitel pozná studentku přičichnutím k jejím kalhotkám, přičemž je mu následně rozstřelena lebka tak důkladně, že kousky mozku rozmlátí objektiv kamery. (05.11.2013)

Můj nepříliš oblíbený japonský režisér Takaši Miike u mne tentokrát opravdu zabodoval a musím říct, že docela šokoval ... Ono bylo štěstí, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu a děj byl navíc celou hodinu dost nepředvídatelný. Původně to působí jako relativně zajímavý mysteriozní kousek, přesně po hodině ze dvou se rozjede ale takovej masakr, že sem koulel očima a držka se mi otevírala každou minutu (ve finále jsem si xicht musel srovnávat dlouho před zrcadlem dohromady...). To co se ve filmu děje je prostě čistej masakr a poprava. Tak neuvěřitelnou neúctu k lidskýmu životu, absurdnost, hudební doprovod, prostředí a litry krve jsem roky neviděl ... Fakt jen pro zvyklé povahy na japonskou krutou a bizardní kinematografii. Nechci ohledně děje (v druhé polovině skoro žádný není, je to čistý exploitační vyvražďpvací horor) prozrazovat víc. Každopádně ty scény úmrtí byly fakt úchvatně natočeny. Každopádně drsnej a hodně ujetej kousek, kterej mi zůstane DLOUHO v hlavě!!!! 5/5 (19.08.2013)

Jedna hvězdička je za hudbu a druhá je za vtipy. Jinak přepálená stopáž, když se stejně nic nedozvíme. Poprvé mě to chytlo až za polovinou. Kdyby tam nebyla ta hudba, cítila bych, že jsem přišla úplně pro nic za nic o čas. To psycho je takové nezáživné, anebo se ze mě stala citlivka nebo naopak. :-O Pro mě děsná nuda. (22.07.2013)