Strážci Galaxie

Klasický Marvel. Nikoho neurazí, slušně pobaví a technicky opět absolutní špička. Jelikož se ale jedná o studio, jenž Vám přineslo sračky ála Neuvěřitelný Hulk, Thor: Temný Svět, poslední dva Iron Mani či spoustu lehce nadprůměrných komiksáren (osobně za jediný opravdu vynikající film z jejich dílny považuji Captain America: Winter Soldier), tak i Strážci Galaxie mají typické neduhy s tím vším spojené. V první řadě záporák stojí za starou bačkoru, zlámanou grešli, starou beru... zkrátka je na dvě věci. Scénář také není zrovna kdovíjaké posvícení. Příběh působí spíše jak pilot nadějně vyhlížejícího seriálu, než silně si za svým stojící celek. V porovnání kupříkladu se Star Wars, kde člověk hltá každičký záběr a dialog, vyšumí Gunnova blockbusterová prvotina jaksi do prázdna. Ano, minimálně ústřední parta (čti: šílený mýval a empatický strom) je super, humor je povětšinou zvládnut také na jedničku a akce je více než dostačující... Přesto po odchodu ze sálu jsem neměl ani sebemenší pocit, že bych právě viděl něco jedinečného, co by mi vzalo vítr z plachet a já na to musel jít znovu a znovu, dokud mi peněženka nevyhlásí bankrot. Chybí tu nezapomenutelná scéna, kulervoucí moment, masakrální hláška, silný hudební motiv... A ať se snaží tvůrci sebevíc, tak prostě ten hřebík na hlavičku neuhodí a neuhodí. Strážci Galaxie jsou zkrátka „jen” další fajn filmek od Marvelu snažící se tvářit, že toho dává hodně, ale ve skutečnosti se jedná jen o dobře financovanou jistotu, která se opět bojí udělat ten jeden krok do neznáma a buď skončit v propadlišti dějiny nebo konečně stvořit něco opravdu pamětihodného, na co budou současná generace se slzou v oku vzpomínat a co ty nadcházející budou s nadšením objevovat. Tak snad (či zase) příště. (31.07.2014)

Děj filmu se veze na vlně tradičního komiksového klišé. Takže tu máme zavilého záporáka, který chce vyhladit galaxii a máme tu partu gerojů, kteří se mu v tom snaží zabránit. Jenže všudypřítomný sebeshazovačný humor posouvá tuhle báchorku o level zábavnosti výše, stejně jako parta sympatických hrdinů, kteří každý z nich nabrali kýbl charismatu navíc a jejich osudy vás zajímají. James Gunn dobře zužitkoval své tromácké začátky, takže ty nahláškované bizarní a ještě bizarnější postavičky ukočíroval s přehledem a humor nepůsobí trapně a křečovitě. A řekněte sami, lze nemilovat film, ve kterém hlavní hrdina pro záchranu svého milovaného prehistorického walkmana je ochoten nasadit holý život? Sám jsem kdysi, před dlouhými lety, coby chudý student koupil za poslední našetřené peníze svého prvního walkmana a byl šťastný jako blecha, takže pocitům Chrise Pratta dobře rozumím :o) A nemusel to být nutně dárek od mámy. (13.08.2014)

– There’s another way. – Great, what is it? – Well, we’re working on the power of love. – How’s that going? – Mmm, not good. Asi nejlepší možná ukázka toho, jak pomýlené byly stížnosti na údajnou roztahanost první poloviny Avengerů. Strážce galaxie nepovažuju za tak nestravitelné proto, že by se oproti mému vkusu nějak výrazně vymykali žánrovým zvyklostem, ale poněvadž zkrátka selhávají ve všem, o co se snaží. Námětem i charakterovým laděním a skladbou postav se očividně směřuje k podvratnosti, jenže se nikdy nepokročí dál než za občasný krotký vtípek a od konvencí se nikdy nevzdálíme příliš daleko. Zároveň je však tón filmu hozený do laciného komična dostatečně na to, aby prokládání zcela vážně míněným patosem a dramatičností působilo přinejmenším rozpačitě – z extrémní loajality, kterou si Strážci hned od začátku bez větších důvodů projevují, by bylo trapně i Avengerům. Ačkoli Star Lord (velmi slabý odvar Malcolma Reynoldse) by měl logicky fungovat jako prostředník mezi divákem a naprosto neznámým světem, tahle role je mu upřená, protože je do něj už od samého začátku plně integrován. Výsledkem tudíž je, že se v záplavě akčních scén a informací o nových světech, politických aliancích a měnících se spojenectvích marně snažíme vyburcovat v sobě aspoň trochu zájmu o to, co se s tímhle fikčním vesmírem, a co hůř s postavami, stane, protože nikdy nedostaneme příležitost pořádně se s nimi seznámit. V tomhle ohledu Strážci až děsivě připomínají ten tvůrčí potrat, o němž se slušní lidé nahlas nezmiňují. Přesto tenhle počin úplně neodepisuju, protože zatímco takový Thor se po svém druhém dobrodružství nemá kam vyvinout a může nadále fungovat leda tak jako pohledná blondýnka na zavolání podle potřeby, z tohohle by se po počátečních porodních bolestech mohlo přece jen vyklubat něco aktivně dobrého. PS: Zdaleka nejlepší a nejpřesnější recenze, jaká se dá na netech najít. (02.08.2014)

V tomto případě je především nutno hluboce smeknout před Markem Taclíkem. V tak krátkém čase shodit třicet kilo, podstoupit brutální píling, nechat si nastřelit olysalé kouty a ještě se při tom všem martýriu týrat ve fitku, aby se nebál vystrčit pupík, to je prostě úctyhodný výkon. Role Péti Brka mu padla jako ulitá a od Kriminálky Invalidovna udělal skutečně obrovský skok. Bravo! A navíc v historicky první homixové adaptaci, která mě naprosto nadchla. Žádný kapitán Homokokot ani Supergay, žádný Spiderwoman natož Transisthor, a ani jiný bukvičák v dresu Spojených sráčů amerických, co smrtelně vážně sveřepě zachraňuje kde koho, ať už o to stojí nebo ne. Jen panoptikum veskrze sympatických až kůl antihrdinských postaviček v čele s dokonalým mluvícím kloboukem Dejvyho Kroketa a superúžasným Stomodízlem, co se nebojí po hlavě vletět do fantasticky natočené vesmírné taškařice a bez skrupulí si vytřít prdel všemi těmi Ásvendžry a Fegit ligami. Marvel kupodivu tentokráte absolutně nic nezm(a)rvil. Bez mrknutí oka archivuji a uděluji nejvyšší ocenění – Totál anál! (14.11.2014)

Tak jo, nejdřív jsem si myslela, že prostě vypnu a budu si užívat tenhle popcornový film. Dařilo se to, bohužel již v první polovině došel popcorn a já se začala víc soustředit na film. Hudba super, o tom žádná, za ní je také jedna hvězdička. Ta další je za sem tam zdařilý joke, za docela vydařené efekty, které vypadají jako v každém druhém marvelovském filmu nebo filmu od Michala Baye… Bohužel mě to od poloviny začalo nudit, najednou tahle parodie na Star Wars, která si občas hrála na víc než parodii, ztratila to kouzlo, co měla na začátku. Jako bych se najednou probrala z hypnózy. Ačkoliv se neničil New York, ale město, co vypadalo jako zábavní park, tak to z toho čišel ten americký patriotismus a tak, až mě z toho rozbolely zuby. Samozřejmě někomu to nevadí, někdo si to užije a vůbec všechno nej. Jenomže já jsem tak trochu trubka a celou poslední půlhodinu jsem jen protáčela oči v sloup Šla jsem do kina s očekávání, že se budu bavit (ovace na CSFD mě opravdu navnadily), jenomže pak jsem dostala to samé co v jiných marvelovkách nebo jiných amerických filmech, kde se zachraňuje XY (XY = Země, USA, dcera prezidenta, Brouk Pytlík, …), a tak mě to prostě nebavilo. Mozek no. Nechtěl se vypnout a bavit se. Čili máme tu cynického hláškovacího mývala, máme tu prince Drsoně, máme tu „tu z Avaru, jen natřenou na zeleno a ne na modro“, máme tu strom, který má ze všech největší srdce, a máme tu potetovaného typana, co ztratil rodinu, ale našel si kámoše. Máme tu takovou kchůl skvadru, že se zaručeně musíte bavit, jasné!! (03.08.2014)