Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Vysoce neemotivní. Celá série HG mi vždycky přišla těžce neemotivní. Všechny postavy se chovaj tak veledůležitě a zapškle, že největší sympaťák je paradoxně týpek bez jazyka, co za celou dobu neřekne ani bů. Navíc po třech předchozích dílech člověk očekává - obzvlášť při konečným zúčtování se zlotřilým režimem atd. - nějakou pořádnou akci a vyvrcholení, což se ovšem nekonalo. Většina rádoby "silných" momentů, jako SPOILER shazování bombiček nebo smrt Prim KONEC SPOILERU proběhne bez důrazu, nuda, nuda, nic. Trochu šťávy má souboj se zombie příšerkama v kanále, ale podobných scén (viz BLADE II) už jsem viděla dost a lepších (viz BLADE II). Postavy si umírají, aniž by se kolem toho nadělalo, což jenom víc snižuje jakýkoliv divákovo emoční zapojení. A posledních cca 10 min tomu nasadí korunu. Po předchozím díle plným vaty přišlo lehce podprůměrný finále bez jakýchkoliv zajímavejch zvratů, prostě nic, co by zaujalo. A Katniss je fakt těžce iritující hlavní hrdinka, která má buď permanentní depresivní výraz nebo brečí. Buď slabý 3-hvězdí nebo silný 2-hvězdí. (17.04.2016)

Lepšie než prvá "radodajka". The Hunger Games takmer po štyroch rokoch skončili. Je tu ďalšie finále veľkej filmovej ságy, ktorá nielenže nečakane vyštartovala, ale výrazne oživila subžáner dystopických filmov podľa bestsellerov, dala šancu silným ženským hrdinkám. Teraz sa konečne dostávame do vytúženého bodu, kedy má všetko do seba zapadnúť a naplniť očakávania. Hoci viaceré časti očakávania sa naplnia, nie je tomu tak v celej dĺžke. Prvá polhodina sa opäť strašne vlečie. Na Mockingjay 2 je najzaujímavejších posledných 35 minút. Epilóg celej série dáva odpovede na viac otázok. V epilógu ide skutočne o veľa a vyniknú tu herecké výkony: Jennifer Lawrence má jednu silnú scénu, ktorá by sa nestratila ani pri voľbe nominácií, hoci celkovo je jej Katniss už opozeraná a je fajn vidieť, že séria končí. Mal to byť jasný trojhodinový film, ktorý by sme zhltli naraz. Takto máme dve časti v tieni lepšieho štartu i stredu série. (10.06.2019)

Je to prostě úmorná nuda, kde jsou na hrdiny z nějakého důvodu neustále nastražovány pasti tak, aby z nich šlo uniknout (ačkoliv by se nabízelo mnoho efektnějších a smysluplnějších řešení) a veškeré přesahy jsou tak in your face, že se mi tomu nechce říkat "přesahy". Logika čehokoliv každopádně nulová a pocit o sebedůležitosti maximální. Určitě je ale fajn, že se holky nabalily tentokrát na něco, co jde brát vážně, i když je těžké neusnout. 2 a 1/2 (19.11.2015)

Ách, Dagmar je hella smutná, jak se to finále rozpadlo. (A tím mám na mysli celý film, ne jeho konec.) A to zvlášť proto, že předchozí Mockingjay mi přirostl k srdci, abych tak řekla. Dobře vystavěné jsou tady dvě scény, ticho před bouří v kanále a závěrečný plot twist. Celková struktura je zoufale nefilmová, nebo mi možná jenom vadí, že scénářově silné momenty se mě svým zpracováním nedotkly a zůstaly papírově nedomrlé? Když tak nad tím přemýšlím, tak je velká nevýhoda, že Katniss nemá skoro žádné (rozuměj pořádné) společné scény se svými oponenty a vůbec tak nějak všechny vedlejší postavy odpadávají jako hrušky a všechny emocionální vazby budované i skrz několik filmů se řeší jedním obejmutím a nebo vůbec, jmenovitě mě štve přirozeně nevyužití PSH, ale s tím asi nemohli nic víc udělat, Jeny Malone, Natalie Dormer, ale i Willow Shields a Julianne Moore. Místo toho se věnuje nesmyslně velký prostor rozhodování mezi týmy Peeta a Gale, což film o dost přibližuje kategorii "fotoromán z Bravíčka", místo k sebe-reflektivní guilty pleasure, kterou měl potenciál být. Ani hudba, kterou mám na prvních třech filmech ze všeho nejraději, na mě neudělala žádný dojem, a závěrečná sentimentální a nabubřelá ukolébavka jen dál pokračovala v rozmělňování jakýchkoli emocí. (26.05.2016)

Už když jsem ohromeně sledoval, jak Strong s Craigem zadaptovali rozvláčnou první polovinu mého nejméně oblíbeného knižního dílu do nejlepšího filmu, tušil jsem, že jejich poslední šíp bude po vzoru Katniss mířit velmi přesně. Naštěstí jsem se nemýlil a druhá Síla vzdoru se tak zcela samozřejmým způsobem stává mou nejoblíbenější hladovou adaptací. Může za to hlavně brilantní gradace, která z deprimovaných dialogů a pochmurné nálady přechází do tuhého boje, bolestivých ztrát - a ještě deprimovanějších dialogů. Dvě vrcholné scény (stoky a pochod k paláci) mě napínaly dokonce tak moc, že jsem i přes znalost všech zvratů chvílemi nedýchal. A přesně o tom Síla vzdoru je. O konci, který naplňuje tu nejtragičtější představitelnou ironii, o hrdinech, kteří zůstanou nenávratně poznamenaní a stojí mi za to jim fandit do poslední vteřiny. V první řadě jsou ale Hunger Games příběhem Dívky v plamenech, jejíž osud a odhodlání může být metaforou, předobrazem, varováním a vším možným dalším. I kdyby jen proto, aby na jejím místě nikdy nemusel stát nikdo z nás. (22.11.2015)