Rozbitý svět

Ďalšia sociálna dráma v podaní filmovej Británie. Námetovo opäť veľmi pozoruhodné dielo a celý ten pohľad na situácie, ktoré vypĺňali príbeh bol dosť zaujímavý. Avšak veľmi veľmi dlho trvalo, kým som sa v tomto filme zorientoval a nejako mi všetky tie medziľudské vzťahy prišli až prehnane náročné. Spracovanie ma teda narozdiel námetu až tak veľmi neoslovilo. Príbeh to bol z veľkej časti vlastne dosť depresívny, ale na druhú stranu aj dosť reálny. Všetky tie krivé obvinenia, šikana, (ne)priateľstvá a nečakané zvraty vytvorili dobrú zápletku, no celkový dojem z tohto filmu je u mňa žiaľ len priemerný. Británia predsa takéto príbehy dokáže premeniť aj na oveľa lepšie diela. (18.03.2014)

Podvědomě jsem tak nějak vytušila, že se mi to líbit nebude. Ale první minuty příjemně překvapily. To počáteční napadení je také jediná zajímavá věc na celém tomhle filmu. Ač se snažím jak se snažím, zamilovat si tahle britská sociální dramata se mi nedaří. Přitom v sobě mají něco mnohem lákavějšího, než jsou americké filmy. A bývají realističtější, syrovější.. ale především nudnější,jednoduše z nich nikdy nemám stoprocentní dojem. Broken má zase příliš postav, což je škoda, protože nejsou nijak rozvedené,jak už tu padlo. A protože se Broken věnuje tolika lidem, příběhy do sebe pak nezapadají a celé je to jednoduše o ničem. (11.02.2013)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Ještě pár minut před závěrečnými titulky jsem si myslel, že se na autory budu zlobit za to, jak nejdřív rozehráli slibnou, citlivou, ze života dobře odpozorovanou mnohovrstevnatou partii, jen aby s ní v koncovce zakormidlovali do bezpečného přístavu slzopudného melodramatu. Těch posledních pár minut ale měli celé kino včetně mé maličkosti na lopatě tak, že jsem jim odpustil a šel domů lehce rozechvělý. Pak jsem se na to vyspal a druhý den už ve mně mnoho nezůstalo. (30.07.2014)

Tak jako se každý podzim vyvalí spousta nadějných dramata, tak některé z nich prostě vyčnívají nad průměrem obyčejného festivalového konstruktu. Tento podzim je to jednoduše případ Rozbitého světa. Osobité britské drama plné výborné atmosféry, parádních hereckých výkonů a vystavěné na emocionálním kolotoči, který vás především jednou montáží v závěru doslova semele, bez ohledu na menší nedostatky a občasné tíhnutí k momentům zavánějícím přehnanou konstrukcí. Jednoznačný palec nahoru. [80%] (19.10.2013)