Frances Ha

Frances Ha a neb život v přímém přenosu, někdy bláznivý, někdy smutný, ale přesto krásný. Nejde o klasickou dramedii, to ani náhodou, ale o takovou malou sondu do života mladé Frances, s jejími sny, touhami a rozpolceností duše. Černobílé provedení byla vynikající volba pro tenhle snímek, protože v celé té škále odstínů od té černé až po bílou se pohybuje i Frances. A rozhodně bych chtěla vyzdvihnout nádherný hudební podkres, který velmi umně podtrhnul celou atmosféru. Zajímavý, netradiční a přitom inteligentní nezávislý kousek. (05.02.2015)

[AFF 2015] Frances Ha ako film je vlastne také /dobovo symptomatické/ ukazovátko (český výraz sa mi páči viac). Ukazuje sem, ukazuje tam, beží a nikdy sa nezastaví. Frances Ha ako postava je rovnaká. Pobieha zo situácie do situácie, z problému do problému. V tom je vlastne jej výhoda, pretože mi napriek istej nedotiahnutosti (rezonujúcej s nedokonalosťou hrdinky) a snáď až prílišnej snahe zapáčiť sa prirástla v oboch podobách k srdcu. Je príjemné môcť si raz začas povedať, že je pre mňa analýza nie zbytočná, ale momentálne nepodstatná, a nepozastavovať sa hlbšie ani pri tej čiernobielej cinefilnej rozkoši, pretože som sa vo filme prosto a jednoducho zhliadol. 85% (21.08.2015)

Abych parafrázoval Jaromíra Blažejovského, Frances Ha je kultovní film, který si sám sebe uvědomuje jako kult. Empaticky jsem se na to nenapojil jako třeba na Greenberga a jen s odstupem obdivoval, jak film šlape jako hodinky. Troufám si tvrdit, že tohle je pro Baumbacha definitivní breakthrough movie. (14.02.2013)

Díky své černobílosti se to tváří více intelektuálně a hip, než to opravdu je, ale já mám černobílé filmy rád a toto je navíc prostě dobrá nezávislárna. Ze začátku mi byla hlavní hrdinka, takové nezodpovědné trdlo, celkem nesympatická, ale pak mi jí začalo být líto a fandil jsem jí. Není to nic originálního a trochu mi to připomínalo filmy Woodyho Allena. (18.01.2014)

Ta čtvrtá je popravdě jen za to, že mi až tady došlo, jak mi sedí Greta Gerwig a její projev, ale přece jenom jsem tenhle dojem z ní měl i Pytli na palici a to jsem viděl jen pár dní zpátky. Ona ani nepůsobí jako herečka, spíš jako reálný člověk co existuje a někdo ho jen dokumentuje při životních situacích, aniž by o tom sama věděla, prostě mistrovství civilního herectví, co jsem si nedokázal mimo Írán a Rumunsko představit - i když tam to stále je jiná liga. A koukám, že ona je i docela slavná režisérka (a snad je tak i víc slavnější než jako herečka), tak si říkám, že bych se od ní někdy mohl na něco podívat, i když Lady Bird a Malé ženy mě zrovna nelákají, ale Noci a víkendy bych klidně zkusil a taky bude mít na svědomí Barbie (!), což mě u někoho, kdo se dost často motal okolo současné nezávislé americké scény, dost překvapuje, ale proč ne, když tam aspoň částečně zůstane sama sebou. Jej, to jsem se zakecal jen o Gerwig, už bych měl začít hodnotit tenhle film. Takhle - on rozhodně není dokonalý. I přes silnou realističnost a přirozenost dialogů to občas skřípe, nechápu, proč je to černobílé (asi aby to působilo víc artově než je?) a dost mě zklamal konec, který naprosto náhle přejde k happy endu působícím dojmem, že Baumbach vůbec nevěděl, jak vše zakončit, tak tam prostě něco vrazil. Happy end mi sice sedí víc jak totální depka, přiznávám, ale i s totální depkou v závěru by to působilo úplně stejně. Jenže i přes to si mě to docela získalo, donutilo cítit to, o co tvůrcům šlo a to mumblecorové plynutí životů několika lidí, co prostě nějak žijí, mě bavilo sledovat a to podobným způsobem, jako kdysi film Karel, já a ty. Nepřišlo mi to tím pádem vůbec špatné, i když bych to pocitově měl spíš na silné tři než na slabé čtyři, ale zatím nevidím důvod tu jednu hvězdičku shazovat. Možná k tomu jednou dojde, ale zatím ještě ne. Hodně slabé 4* (05.02.2023)