Ivan Groznyj II: Skaz vtoroj - Bojarskij zagovor
Ivan Hrozný II.
Ivan the Terrible, Part II
Režie:
Sergej M. EjzenštejnHudba:
Sergej ProkofjevObsahy(1)
Ivan Hrozný sa snaží upevniť moc tým, že založí svoju osobnú armádu. Jeho politickí súperi, ruskí bojari, stroja sprisahanie a chcú cára zavraždiť... (matriosa)
Recenze (33)
Ivan sa stáva hrozným až tu, ale zaujímavejšie je jeho spomínanie na svoje detstvo, kde sa objavil aj Mrázik z Mrázika ako zákerný radca, s ktorým treba urobiť krátky proces. V tomto druhom dieli sa trochu viac spieva, ako by mi bolo milé a ubudlo majestátnosti výpravy. –––– Patrí sa, aby bol cár vždy opatrný. K dobrým láskavý a mierny, k zlým krutý. Ak nie je taký, potom nie je cár. Teraz sú nepriatelia Ruska porazení. Mám voľné ruky! Odteraz namierim meč spravodlivý proti tým, ktorí zvonka ruku na ruskú zem vztiahnu. Nedáme Rusi ublížiť! ()
Film opet s vyraznym svicenim, vypoulenyma ocima a plny divadelnich grimas. Vadilo mi trosku prechazeni z cb do barvy a zpet. ()
"Какая радость царём быть?" Tak toto je už iná káva ako jednotka, silnejšia, pôsobivejšia, s väčším napätím a hlbšou psychológiou. Neviem si vysvetliť, ako môže byť pokračovanie filmu tak odlišné oproti prvej časti, mať úplne iný dopad na diváka. Tobôž, ak ho nakrútil ten istý režisér, v tom istom čase. Dvojka pôsobí dejovejšie (aj napriek tomu, že už tu nie sú žiadne bojové scény), umelecky pôsobivejšie (výraznejšia a aj lepšia hudba, parádne tanečné vystúpenia, sugestívne použitie farby), dokonca pribudol aj humor, takého tragikomického charakteru. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. ()
První díl hodnotím o hvězdičku lépe. I když se jedná o vcelku vláčné kostýmní drama s vydatnou teatrálností, opravdu šíleně přehrávajícími herci a zjevnou Ejzenštejnovou angažovaností, nějakým způsobem to čpělo puncem zajímavosti. Ovšem II. část už v podstatě recykluje to samé a já se začal nudit. Nakonec mě ještě "dorazila" kolorovaná "muzikálová vložka", která zde působila značně nepatřičně. Celkově tedy: I. část (zajímavá) za 3*, II. část (nudná a v podstatě zbytečná) slabé 2*. ()
Dvojke chýba náboj a poriadny príbeh. Nesie podtitul Vzbura bojarov, no žiadnej vzbury sa nedočkáme. Plány bojarov sú narušené založením opričniny a tak zaujme len záver keď Vladimír má byť tým týpkom čo nahradí cára. Ivan Hrozný si to však v pohode všetko podrží a čo ma príjemne vyrušilo je skôr záverečná farebná pasáž, ktorá bola zvládnutá veľmi dobre a vymámila film z podpriemerného dojmu. ()
Druhý diel Ivana Hrozného bol síce hotový krátko po natočení prvého dielu, ale do sveta bol vypustený až v roku 1958, keďže bol sovietskymi inštitúciami zakázaný, čo je pre mňa sčasti trochu záhadou, keďže je tu stále cítiť duch propagandy a idealizácie a podozrivých scén tu je iba niekoľko a sú skôr samostatné - ale asi aj to stačilo, keďže si režisér dovolil iný pohľad na Ivanovu osobnosť, aký mala štátna ideológia a ktorý príliš zaváňal paralelným duchom stalinizmu. Najväčším zádrhelom bol určite aj samotný námet - film hovorí o vzniku Opričniny a následnom prenasledovaní a popravách všetkých nepriateľov ruskej zeme a narastajúcej moci cára. Z tých popráv tu ale vidíme iba jednu, Ivanova paranoja akoby sa iba začínala (a navyše je tu zobrazená ako skutočne odôvodnená a primeraná bojarským spiknutiam) a celý film sa nepohne z Moskvy a najmä z paláca, čiže na vyčíňanie opričníkov medzi obyčajným obyvateľstvom tu nedôjde. Hry s kamerou boli oproti prvému dielu zredukované, film sa zameral najmä na intrigovanie bojarov a ich pokus odstrániť cára a celý film ubehne až príliš rýchlo. Je tu síce náznak začiatku teroru, strachu a čistiek, ale stále je to iba náznak, začiatok (ktorý sa mal zrejme naplno rozvinúť v treťom dieli a ktorý ale očividne úradom stačil, aby film dali do trezoru a zastavili produkciu posledného dielu). Trochu slabšie ako prvý diel (film by mal na mňa asi väčší účinok, keby som žil v dobe jeho vzniku...), ale stále to má démonický výkon Čerkasova, ktorý film ženie vpred, výbornú hudbu, majstrovskú réžiu, geniálnu scénu s tancom a piesňou opričníkov a oproti prvému dielu aj prepracovanejší dej, ktorý ukáže aj niečo z Ivanovho detstva a zabŕdne aj do dôvodov jeho správania a rozoberie jeho osobnosť. Tretí diel mohol byť zaujímavý, škoda, že nevznikol. ()
Už chápu proč Stalin zakázal Ivana... ()
Filmový epos. Dlhá stopáž uberá na dynamike, príbeh nie je svižný ale to sú všetko vlastnosti, ktoré chceme vidieť v dnešnom filme. ()
Druhá polovina či snad pokračování v mnohém ztrácí na svého předchůdce, neboť se z drásajícího politického thrilleru mění na niterné psychologické drama o vnitřní opuštěnosti. Tomu však není přizpůsobeno rámování příběhu ani jeho vnějšková podoba, která se stále drží historické velkoleposti. Vrcholem je finální oslava, kde se snad dvacet minut jen folklórně tančí, a kritická zápletka je odložena. Navíc se zcela do prázdna vytratil motiv boje s polsko-litevským soustátím, který jako by byl předpřipraven do třetí, závěrečné a z vůle mocipána zničené části. ()
S Ejzenštejnom mám zvláštny vzťah. Na jednej strane ma hlboko zasahuje a fascinuje jeho dôraz na vizuál, výpravu, kostýmy a výrazne herecké výkony, sprevádzané silnou gestikuláciou. Na strane druhej ma neskutočne irituje komunistická propaganda, tak silno prítomná v dielach, až sa nedá prehliadnuť či ignorovať. Zatiaľ čo Nevský sa v nej utápa, a hoc je brilantný ako film, tak ma jeho propaganda až príliš iritovala na to, aby som filmu dal plný počet hviezd. (viz. môj komentár ku filmu). Ivan Hrozný I. je podobný svojou propagandou a aj keď je vo vizuále a výprave ešte silnejší, stále ma nedokázal dostatočne oddialiť od propagandy, hoci pri Ivanovi sa mi zdá byť trochu viac oprávnená. Predsa len ide o cara, ktorý silno bojoval proti bojarom a využíval motívu silnej Moskovskej Rusi. Druhý diel tohto filmu je však odlišný. Propaganda ide do úzadia a objavuje sa tu motivácia, ktorá vedie cara k jeho nenávisti ku bojarom. Už to nie je ten čierno-biely príbeh o zlej buržoázií, predsa len vychádzajúci s interpretácie dejín pod marxistickým pohľadom. Zrazu dáva film zmysle. Scéna s vraždou "cara" je pre mňa jednou z najnapínavejších v Ejzenštejnových filmoch a ani vzbura na krížniku ma tak hĺbok nezasiahla. Druhá časť je osudovejšia, silnejšia, pútavejšia, dynamickejšia a jednoducho lepšie uchopiteľná. No je tu ešte jeden aspekt. Ejzenštejnove filmy nám nielenže ukazujú dobovú propagandu, ale nám aj poodkrývajú niečo hlboko historicky zakúrenené v myšlienkach Ruska. Tento rozmer mi pomohol pochopiť pán prof. Martin C. Putna, ktorý sa venuje ruskej literatúre a týmto chcem odkázať na jeho výbornú prednášku hoc z horším zvukom. (tu) Sen o veľkom Rusku snáď možno vypozorovať až ku samotnému Ivanovi IV. a tento film len ide v kontinuite s touto, od šestnásteho storočia dlhou tradíciou. Je to film o to viac dôležitý, v súčasnom období Marca 2023. Je to film, ktorý nám pomáha pochopiť, kto je to vládca Ruska a prečo je taký aký je. Ospravedlňuje to ambície Ruska na vrátenie sa ku Sovietskemu zväzu ? Určite nie. Ale je to o to viac svetlejšie, keď si pozriete Ejzenštejnove filmy. Sen veľkého Ruska je tak starý, ako Rusko samo. ()
Očekával jsem, že ve druhém díle uvidím masakr v Novgorodu nebo Ivanovo "neúmyslné zabití" vlastního syna Dmitrije či nějakou další krutost, kterou Ivan za své vlády provedl. Místo toho jsem viděl dlouhé divadlo, se spoustou přehrávání a velkolepých až nudných palácových scén. Na začátku přísahá Kurbsky věrnost polskému královi Zikmundovi. Zikmund slibuje, že učiní Kurbského vládcem Ivanových území, jakmile je díky Ivanově nepřítomnosti dobude. Plán je ale zmařen, protože Ivan se vrací do Moskvy. Následuje flashback, ve kterém je Ivan jako dítě svědkem otravy a odstranění vlastní matky, a poté je ukázán jako teenager, který se postavil bojarům, jenž vládli za Ivana v jeho jménu. Začíná reformou rozdělování půdy - bere bojarům půdu, poté je jmenuje správci půdy, čímž zvyšuje svou moc nad nimi. V další scéně přichází jeho přítel Kolychev, nyní mnich Filip, který po vzrušené a emotivní debatě souhlasí s tím, že se stane metropolitou Moskvy, pokud mu dá Ivan právo přimlouvat se za odsouzené muže. Ivan to však poruší a poháněn svým poručíkem Malyutou nechá odsouzené muže popravit dříve, než může Filip využít svého práva. Nechává tak popravit tři Filipovi příbuzné. Fjodor Basmanov, první opřičník zjišťuje, že carevna byla otrávena a oba podezřívají tetku Evfrosinii z otrávení poháru vody. Ivan nařídí Fjodorovi, aby nejednal, dokud nebude prokázána její vina. Bojaři jsou zoufalí a dostanou Filipa na svou stranu. Filip přísahá, že zablokuje Ivanovo zneužití moci, a postaví se mu. Přijde velká scéna v katedrále, kde má být Ivan ponížen. Sboristé zpívají o tom, že Ivan je krutý a pohanský král a malé dítě se ptá na to samé Evfrosinie. Ivan se nasere a prohlásí, že bude přesně takový, jak mu říkají - hrozný. Nyní má jistotu, že tetka otrávila jeho ženu a nechá Filipa zajmout. Bojaři se rozhodnou, že jedinou možností je zavraždit Ivana a novic Pjotr je vybrán, aby pronesl na banket nůž. Skuratov přijíždí pozvat Vladimíra na banket s carem Ivanem a opřičniky. Najednou začne být film barevný. Na hostině opije Ivan Vladimira, zatímco okolo se zpívá a tančí a Vladimir prozradí Ivanovi, že existuje spiknutí s cílem jej zabít a nahradit jím samotným. Basmanov si všimne odcházejícího vraha Pjotra a signalizuje Ivanovi, který předstírá překvapení a nečekaně navrhuje Vladimirovi, aby se stal na chvíli carem. Nechá opřičniky přinést trůn a všechny insignie carské moci a všichni se pokloní "caru Vladimirovi". Potom říká Ivan Vladimirovi, aby jej zavedl do katedrály v modlitbě, kterou by měl vést car. Vladimír váhavě souhlasí a film je opět černobílý. V katedrále přiběhne atentátník a omylem probodne falešného cara Vladimira, a poté se jej zmocní Fjodor Basmanov a Malyuta. Evfrosinia přichází a jásá nad Ivanovou smrtí, než zjistí, že Ivan je živý a mrtvolou na zemi je její syn Vladimir. Ivan nařídí Fjodorovi a Maljutovi, aby propustili vraha Pjotra a děkuje mu za zabití "blázna" a "nejhoršího nepřítele cara". Odsoudí tetku, která drží korunu a zpívá nad mrtvým tělem svého syna. Film je opět barevný a Ivan prohlašuje, že všichni jeho nepřátelé v Moskvě jsou nemilosrdně poraženi a on může obrátit svou pozornost k těm mimo Moskvu. No, tak jsme viděli několik velkolepých scén, ve kterých Ivan posiluje svou moc, stěžuje si na to, že nemá přátele, že ho chtějí bojaři zradit a že Moskva je třetí Řím a ten bude existovat věčně. () (méně) (více)