Kněz Léon Morin

Tak trochu neprávem lehce zapomenutej film, kterej podle mýho soudu snese srovnání i s Bressonovým farářovým Deníkem. Zřejmě lidi odpuzuje zjevnej katolicismus filmu, kterej ovšem neni ani trochu úzkoprsej a ukazuje svoje veřejně tolik nepropíraný formy. Trochu jsem se obával Belmonda, že by jeho kněz mohl bejt trochu karikaturou, ale ani náhodou - Bebel je zcela upozaděn a na plátně je opravdu knězem. Nádherná Emanuelle Riva. (26.09.2012)

Zajímavý film, který i po těch letech má něco do sebe (resp. možná jeho zajímavost pramení právě z toho puncu šedesátkového retra - osobně oceňuji možnost vidět zde mladého Belmonda v pro něj netradiční roli, podobně jako Emmanuelle Rivu v jejích tehdejších 34 letech - pro člověka, která ji viděl v Hanekeho LÁSCE, kde se objevila už 85 letá, 5 let před svou smrtí, ten kontrast není prost značné působivosti). Navzdory jednoduchému ději a místy poněkud nezáživným teologicko-abstraktním dialogům mě bavilo na to koukat a celý film příjemně oživuje výskyt řady krásných žen a decentní erotické jiskření, které do tohoto jinak neobyčejně cudného filmu vnášejí. Na Melvilla možná trochu neobvyklý snímek, filmařsky přesto velmi zdařilý. Pro mě osobně je to obohacující objev, za který jsem rád. (10.12.2017)

Viděl jsem ten film až teď, i přes to stáří oněch šedesáti let se mi to líbilo. Párádní zpovědník, jenž svou šibalskou upřímností přesvědčuje krásné ženy o věcech božských. Fantasticky se zhostil role kněze, přesto všechno, že to nebyla vyložená jeho parketa, tak odvedl svým způsobem perfektní schopnost vést zajímavé rozhovory o Bohu a víře v přitažlivém balení. Třeba má Bůh možná vlastní kriteria pro to, co je dobré a zlé, kdo ví? (19.07.2022)

Za okupace mladá přitažlivá svobodná ateistická matka s lesbickými sklony poznává Boha skrze duchovní vedení mladého přitažlivého kněze. A samozřejmě se do něj zamiluje. A doplňují je takové charaktery jako je křestanská vichystická (ne)udavačka či (ne)prostitutka co to pro sychr hraje na všechny strany. Prostě černobílý snímek s nečernobílými charaktery v až příliš pomalém tempu, ale zato se silnou závěrečnou dvacetiminutovkou. PS I: Údajně by mělo existovat více verzí (snad tři?). Viděl jsem tu dlouhou bezmála dvě hodiny, na které bylo krácení poznat hlavně co se týče vedlejších charakterů. Takřka všechny tyto linie vyzněly do ztracena. Nejhůře to odnesly výše zmíněná vichystka a dcera hlavní hrdinky. PS II: Vernon si tu v pár vteřinách vystřihl svou roli z Melvillova celovečerního debutu. Teda skoro. (13.01.2009)

Bůh není. Je jen hluboká lidská víra... poskytující nám velkou naději i v tísnivé situace, spojující nás v takových okamžicích blíž k sobě i navzdory odlišnému pohledu na svět. Jak silné, jak působivé. Mladý bezprostřední Jean-Paul a krásná, pohledná Emmanuelle rozehráli komorní drama, které jde až do samotné intimity lidské duše a naplno mě vtáhlo do dění. Oceňuji, že politika, náboženství i válka zde zůstaly spíše výraznou kulisou pozadí pro intimní lidské drama. Melville zapaluje v životě hlavních postav plamínek, který vzplane pomalu, snad i pro ty neslučitelné hranice náboženské a levicové ideologie se pořádně ani nerozhoří, ale zanechává o to hlubší zásah, silné emoce, spolu kráčející bezútěšnost i silnou útěchu. [90%] (13.05.2021)