Final Cut - Dámy a pánové

Koláž sestříhaná ze stovek záběrů různých filmů. Vlastně tam je snaha i o dějovou návaznost, ačkoliv to nemůže zcela sedět. Někdo o Final Cutu mluví jako o lahůdce pro filmové fajnšmekry. Je sice pěkné koukat na tuhle koláž tak 20 minut, ale pak to začne docela nudit. Přirozeně to zůstává povrchní podívanou. Slepencem viděných útržků bez hlubší kontinuity. Popisek a některé komentáře film dělají zajímavější a nešetří s chválou. Ta je přehnaná. Já proti tomuhle "filmu" nic nemám. Vlastně by to mohl sestříhat každý, pokud by tomu chtěl věnovat čas a měl nakoukáno. Asi by to ale byla zbytečná ztráta času, když z toho nic moc nemůže být. (19.04.2020)

Niekde som tu dočítal definíciu tohto ako "absolútny film". Absolútny súhlas. Bez zaváhania a preháňania dávam 10 z 5. Je mi jasné, že o príbeh tu primerane nejde, ten je "iba" fakt veľmi pekný. A s ohľadom na ten experimentálny rozprávačský koncept... Keď si tú story vybavujem, v živote nikdy by som neveril, že existuje pocit typu "prečítať si film". Hlboký zásah a keď sa z neho trochu otrasiem, určite sa moje hodnotenie potvrdí, keď sa začnem zamýšľať nad tým koľko za tým muselo byť mravenčej roboty v kombinácii s dokonalým citom a hlavne vášňou pre film ako taký. PS: Už som videl kadečo, ale Bollywoodsku superstar Shah Rukh Khana v maďarskom filme... No to mi poser Tatry. (19.09.2019)

Keď po niekoľkých záberoch viete, že film ohodnotíte plným počtom. A to vás v každej minúte prekvapí niečím novým alebo vtipným. A zároveň ide o dôkaz, že každý kvalitný režisér by mal mať toho veľa napozeraného a že každý poctivý divák tiež. Pálfi vytvoril niečo, čo je neopakovateľné a čo by mohol ďalej rozvíjať iba on sám, pretože niekto iný by bol považovaný za plagiátora. Tým myslím, že by takýmto spôsobom mohol nakrútiť napríklad akčný film, sci-fi, či horor, alebo ľubovoľný žáner. Častokrát poteší dokonale vtipná juxtapozícia, ako napríklad v prípade Basic Instinct + Psycho. (18.11.2023)

Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. (27.05.2015)

Film pro milovníky filmů je zkratkovité, ale naprosto přesné pojmenování snímku Final cut – Dámy a pánové. Jde vlastně „jen“ o sestřih scén ze známých filmů, které se autor snaží opětovně poskládat do fungujícího (příběhově) celku. Musím říct, že se mu to daří. Film dokáže lehce napnout a občas i rozesmát. Především vás pravděpodobně utáhne na to, že si budete minimálně v duchu celou dobu pojmenovávat jednotlivé snímky. Líbilo se mi to a velmi oceňuji zajímavý nápad. Přesto mám pár výhrad. Myslím si, že se z takového množství materiálu dalo složit ještě něco zajímavějšího, vtipnějšího, napínavějšího, hravějšího, … Pokud by Final cut byl totiž složený z neznámých filmů a divák je nepoznal, pravděpodobně by zábavnost hodně poklesla. Taky mě napadá, jak György Pálfi řešil autorská práva? (08.04.2019)