Víkend na Zuydcoote

Nekonečně dlouhý a především beznadějný víkend ... zdá se, že už nemá smysl bojovat - jde jenom o to nějak přežít. Maličko cynický přístup nevylučuje lidskost - ani ryze francouzskou svobodomyslnost při vyobrazení doby, kdy se smrt stala tak samozřejmou součástí života jako každodenní cesta do práce. ----- "Hele, Piersone, není to sice originální, ale co přitom dělá ten tvůj Pánbůh ?“ ----- "Jak tak koukám, o tebe se postaral.“ ----- "Proč jenom o mě ? Neumí dělat víc věcí najednou ?“ ----- Není to příběh o hrdinství a velkých bitvách, ale o osudech lidí, které pohltila válka a kteří už rezignovali na spoustu věcí - přesto se snažili neztratit vlastní tvář. (23.11.2010)

Pozor naprosto vyjíměčný a originální válečný film. Mé vysoké hodnocení rozhodně není kvůli Belmondovi, kterého sice mám rád a zde zahrál velmi dobře, ale zase takovej magor, abych kvůli tomu dával nejvyšší hodnocení, rozhodně nejsem. Zkuste najít válečný film bez hrdinů, válečný film bez emočních, vlastenecky nadupaných proslovů generálů a dalších vyšších šarží k obyčejným vojákům, film, který se nesnaží předkládat divákovi dobrou či špatnou stranu, napovím Vám, takových filmů je málo, ale tenhle film je právě jeden z toho mála. Válka je zde vyobrazená jako, jakási samozřejmá situace ve které si ocitlo spousty lidí, kteří v ní prostě existují. Díky velmi silnému konci můžu s klidným svědomím prohlásit, že víkend na Zuydcoote nikdy trávit nebudu. Pokud není z mého komentáře jasné, že film rozhodně není o hrdinství či o velkých bitvách, byť nálety jsou natočeny velmi krásně, třeba to pochopíte s následujících vět z filmu : Belmondo: "A co tam napíšeš, že umřel jako hrdina a že bojoval za vlast a podobný kecy?" Desátník: "Samozřejmě co jiného?" Belmondo: "Co napsat, umřel jen proto, že šel kamarádům uvařit kávu". Nemám co dodat - tohle je "pětihvězdičková válka" . (16.09.2007)

Francúzska obec Zuydcoote je vzdialená od francúzskeho mesta Dunkerque okolo 10 km, čo je takmer na jeden poriadny hod kameňom, samozrejme v úvodzovkách, pričom slávne-neslávna „operácia Dynamo”, sa tým pádom teraz dostáva do širšieho (po)vedomia, keďže sa nielenže priamo dotýka najmä toho druhého miesta, ale predovšetkým sa na opačnom mieste nachádza i konkrétny protagonista Julien Maillat, ktorý je mimochodom uviaznutý v piesočných dunách, čakajúci na spasenie, bažiaci po záchrane, neustále sa krčiaci pred nemeckým bombardovaním, či zo začiatku snažiacim sa nalodiť na loď do Anglicka, alebo na druhej strane sa jedná len o večne sa motajúceho a flirtujúceho mladíka, ktorý ani v podstate sám nevie, čo vlastne na tomto mieste robí, rovnako ako aj mnohí ďalší jeho rovesníci, čo si na túto situáciu už medzitým tak trochu zvykli... ?  Z každého rožku trošku, ako sa tradične hovorí, keď ma nenapadá pokračovať zrovna ničím iným, než práve tým, že Belmondo znovu spolupracuje s Verneuilom, no tentokrát mám opäť zmiešané pocity, čo ma vôbec neteší, a tak som momentálne priam presvedčený o tom, že najlepšou ich vzájomnou spoluprácou, boli jednoznačne iba bravúrne Opice v zime, čo už snáď absolútne nič viac neprekoná... ?  Ešte by som určite nehádzal flintu rovno do žita, lebo mám minimálne jedného zdatného kandidáta, ktorý by mohol vylepšiť celkové dojmy. Je mi to naozaj úprimne ľúto, že mi nesadol nasledujúci film z tandemu Jean-Paul Belmondo/Henri Verneuil, teda aby som nebol príliš kritický, áno, pozerať sa to síce dalo, no asi budem mimoriadne náročným divákom, ktorý si len tak hocičo/hocikoho nepripustí k telu (v tomto prípade k svojmu zraku), i keď patria k mojim obľúbencom, len už som to predtým tiež spomínal, že nie každý film sa im automaticky vydarí. (02.08.2022)

Na tehdejší dobu sympaticky neheroický pohled na Dunkerque. Belmondo jako voják snažící se přežít a chovat se i na neustále bombardované pláži jako lidský tvor. Velkolepě pojaté - i při rozhovorech se v druhém plánu objevují pochodující vojáci, rezignující na krvavé efekty - žádné utržené ruce a nohy, jen snad trochu prvoplánovité. Ty dialogy šustí občas papírem (kněz zakopávající pistoli) a jsou na ustupující vojáky přiliš intelektuální, ale i tak je to v rámci Belmondovy kariéry nadprůměr. Ještě tu má totiž co hrát. (23.04.2010)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)