Spálené stodoly

Musím se přiznat, že jsem od samého začátku podezřívala Jeana Bouise, ten jeho knír musel být snad schopen i brutální vraždy. Tohle je jeden z filmů, kdy se nedá říci, kdo má vlastně hlavní roli, ale já v tom mám jasno, že to byla Signoretová. Byla to jedna z mála francouzských hereček, která byla ochotna jít kvůli roli i do tepláků a přitom to neměla zapotřebí. Zahrála by dámu i v těch teplácích a uklízečku ve velké večerní. A k jejímu umu se přidal jako sekundant Alain Delon tentokrát výjimečně mluvící hebkým hlasem Eduarda Cupáka. Chudák Crauchet se nevymanil z žánrového stereotypu a opět hrál svého uťápnutého manžela. (06.05.2014)

Příkladná ukázka toho, pro co JÁ osobně miliju FILM jako takový. " Staré dobré poctivé " francouzské krimi v kombinaci se silným psychologickým dramatem a všemi nezbytnými atributy, pro které ho mám tak rád. Volně plynoucí snímek, na obou stranách silní protivníci ( na straně jedné Simone Signoret, jako matka chránícího svého syna, na straně druhé, soudce v podání charismatického Alaina Delona ) snažícího se vypátrat vraha dívky, která byla zavažděna jednoho večera ve zdejší vesnici. Nejsilnějšími momenty celého snímku jsou bezesporu ty, kdy v jednom záběru jsou oba dotyční, ta jejich vzájemná konfrontace. Zde se " hraje " výrazovými prostředky, nikoliv akcí. Jeden záběr, jeden jejich vzájemný pohled, vydá za hodiny " vysvětlování ".Režisérovi Jean Chapotovi se podařilo vystavět vskutku silný krimi příběh a na pozadí ( či v popředí, jak chcete ... ) všeho toho ukázal, jakt tvrdý život a vztahy na vesnici dokážou být ( a také byly ) . To vše podpořeno vynikajícími hereckými výkony, citlivou kamerou a nesmírně působivým hudebním doprovodem Jeana Michela Jarreho, (pro kterého to byla první filmová spolupráce.) Žánrový klenot, který mi zůstával po dlouhou dobu utajen, o to více jsem si ho nyní vychutnával. A ten KONEC...jeden z nejpůsobivějších, co jsem kdy na filmovém plátně viděl. Shodou okolností to byl za krátkou dobu druhý ( tím prvním byly Následky lásky) KONEC ( byť úplně jiný ) , který mě pohladil po duši. Ikdyž jak říkám, v tomto případě trochu jinak. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že ani na chviličku nezapochybujete nad tím, že by to mělo být jinak a oběma představitelům " TO " věříte. Alain Delon odchází s penězmi v kapse kabátu sněhovou závějí, Simone Signoret vchází do svého domu, spouští se hudba a jdou titulky...NÁDHERA! p.s. a ANO uživ. D. Moore, také mi probleskla hlavou myšlenka na Fargo a na maličký okamžik ještě na toto http://www.csfd.cz/film/264940-dum-hruzy/ (26.10.2010)

Áno, je to kvalitná psychologická dráma so skvele napísanými postavami a je nepochybne hereckým koncertom Simone Signoret, ktorá tak trochu zatieňuje zámerne utlmeného Delona. Lenže ja mu nejak toho sudcu neverím, on je predsa srdcom aj dušou policajt s trochu rebelskými praktikami. V Spálených stodolách je skutočne za suchára, ktorý sa prispôsobuje dospelému vážnemu štýlu rozprávania. Najmä netreba očakávať krimi a napínavé vyšetrovanie, ústredný zločin je tu katalyzátorom k vypusteniu potlačených emócií vnútri každej postavy a my tak sledujeme niečo v zmysle "konečne sme si povedali, čo sme potrebovali". Záverečná pointa je kvázi prekvapivá, ale vzhľadom na predchádzajúci dej nepodstatná. Čo bol ale zase zámer a správny. Objektívne viac za štyri, ale filmy sú hlavne o subjektivite ich vnímania. Nie všetko inteligentné vás musí osloviť. (07.05.2014)

Spálené stodoly, to je především souboj dvou herců. Pardon, vlastně jednoho herce a herečky, abych byl zcela přesný. A i když je Delon rozhodně mnohem známější a to skoro po celém světě, Simone v tomhle filmu podává rozhodně lepší výkon. Jako matka a zároveň hlava rodiny, působí jako lvice střežící své mladé a rozhodně Alana sportovní terminologií přehrává. Co na tom, že příběh a samotný konec trošku vyzní naprázdno, tyhle dvě hvězdy mně to ostatní vynahradily opravdu bohatě. (09.11.2014)

Mám rád atmosféru v starších francúzskych filmoch. Je dobré, ak v príbehu, ktorý je psychologickým súbojom dvoch silných osobností, dostali príležitosť osobnosti herecké. Dokonca som po veľmi dlhej dobe videl Renata Salvatoriho. S filmom Spálené stodoly mám vlastne iba jeden problém, a to ten, že som výrazne zmeškal jeho začiatok, takže jeho hodnotenie je iba predbežné. Celý film som videl až po šiestich rokoch a netypicky som mu pridal hviezdičku. Je to naozaj herecký koncert, pričom Simone Signoret som vnímal ako matriarchálneho Jeana Gabina a Alain Delon mi zasa svojou zarputilosťou pripomenul poručíka Columba. Ostatné postavy a postavičky boli iba naznačené, ale z nich ma zaujala postava predsedu súdu. A nemôžem zabudnúť na výbornú hudbu, i keď nie som obdivovateľom Jeana Michela Jarrého. (26.10.2010)

Kriminální příběh o vyšetřování záhadné vraždy ženy, v němž se nakonec ukáže, že pachatel pochází z úplně jiného kruhu, než se vyšetřovatelé po většinu času pohybují, určitě již mnozí z nás viděli v mnoha filmech. Málokterý z nich se ale mohl pochlubit tak skvěle propracovanou psychologii vyslýchaných postav jako Spálené stodoly. Byť se pátrání táhne napříč celým filmem, v středě pozornosti zůstává detailní analyza vztahů v rodině žijící v opuštěném domě v horském prostředí, kde lidé pět měsíců zažívají krutou zimu a těžce pracují na statku, kde se na noc dům nezamyká a zůstává odemčený pro náhodně zabloudilé turisty, a kde neochvejně vládne svojí pevnou rukou milující i čestná matka v podání Simone Signoret. Slavná francouzská herečka vytvořila dva roky před tím nezapomenutelnou dvojici s Jeanem Gabinem v Kočce, tentokrát ústředního partnera Signoret představuje neméně výborný Paul Crachet. Oba společně s Alainem Delonem v roli mladého soudního vyšetřovatele rozehrávají jedinečný herecký koncert na pozadí patřičné dramatické atmosféry. Vysoká kvalita napsaného příběhu i hereckých výkonů bude nejspíš opět hlavním důvodem, proč se budu chtít k filmu vrátit, byť se občas neobešel bez hlušších míst. Ze zde uváděných podobných filmů mě ale Případ Dominici, mapující kromě života rodiny na statku ještě v další vrstvě podrobnou historii justičního omylu, oslovil přeci jenom o stupeň víc. 80% (11.10.2020)

Rosa ma bavila, to áno. Evidentne aj Larchera, lebo nie a nie odísť. Vraj zostanem tak dlho, kým vraha nenájdem ... ja mám pocit, že všetko sa to vyriešilo samé. Príbeh nič moc, ale atmosféra, hudba a Simone na pochvalu. 3,5* (21.08.2018)

Spíš psychologická rozborka než čistokrevná krimi. Nesedělo mi akorát, s jakým klidem statkáři přijímali, že jim tam denně brousí Alain Delon a mile se na ně usmívá, ve skutečnosti už by ho asi nemohli vystát. Výrazná hudba z dílny J. M. Jarre a samozřejmě prvotřídní dabing, v němž kromě Cupáka vyniká Jiřina Petrovická a pro mě osobně i skvělý Bohumil Bezouška (hoteliér). Krásná pocta životu na venkově, v horách. (11.05.2014)

Vynikajúca Simone Signoret ! (16.02.2007)

zajímavé psychologické drama ve stísněném prostředí osamoceného horského statku, ale chybí tomu nějaký větší spád a dramatický vývoj událostí, moc se toho nestane a hlavní hrdina se nepone v pátrání ani o milimetr až je v úplném závěru mu pomůže náhoda. Ovšem ústřední dvojice hraje skvěle. (07.12.2009)

Herecký koncert Simone Signoret, hvězdička navíc za soundtrack. (05.02.2009)

Na silnici z horského městečka, poblíž statku, kterému se říká Spálené stodoly, dojde v noci k vraždě ženy. Vyšetřování vede soudce Larcher (Alain Delon), jehož podezření ulpívá především na rodině ze statku, kterou energicky a rozhodně řídí Róza (Simone Signoret). Soudce tuší, že za vším stojí někdo z této rodiny. Róza je však odhodlaná bojovat za svou rodinu za každou cenu. Vynikající tajemný příběh a příjemné spojení těchto významných hereckých osobností. (12.03.2009)

Hudbu k filmu zkomponoval lyonský rodák Jean Michel Jarré, pro kterého to byla první filmová zkušenost a těch několik experimentálních elektro motivů působí přinejmenším zvláštně a tak trochu nadčasově. Pro zajímavost uvedu, že exmanželkou J. M. Jarrého je Charlotte Rampling (syn David) a současnou manželkou Anne Parillaud, což jsou známé herečky. Jinak v roli nešťastné Monique na sebe poprvé výrazně upozornila Miou-Miou. (23.03.2006)

"To je divný kraj, viďte, pane soudce ?? Sám jsem si tu těžko zvykal !!" (05.05.2014)

Mít kolem sebe tak pošahanou rodinu, nedivím se Simone Signoret, že musela bejt za drsnou matku klanu, aby to ukočírovala. Alain Delon se dopouští několika zbytečných frází, ale budiž. Alain Delon celej film pohodově chodí sem a tam, popíjí tu kávu, onde minerálku a vyšetřování se jaksi nehejbe z místa. Ovšem atmosféru to má, to zase jo. Nicméně s ohledem na dobře vybrané prostředí a lidi bych čekal víc napětí. A jako bonbónek dcera Jeana Gabina ve své jediné filmové roli. Tři sekundy za sklem auta a s kapucou na hlavě. (18.02.2013)

Jedna z těch dobrých kriminálek z Alanem Delonem. (06.06.2010)

Naladěno jsem měla hned od úvodu, takhle totiž u nás vypadá zima... Simone Signoret v roli mámy-lvice parádní, obdivuhodná, uvěřitelná, milující, ochranitelská, přitom přímá, čestná, spravedlivá... Alain Delon jako vyšetřující soudce s instinktem - něco tu nehraje, jen neví, co přesně... Vzájemné poznávání, respekt, úcta... (10.04.2020)

Pro bio naivky z velkoměst se francouzský venkov stal ze záhadných důvodů synonymem pro idylu či dokonce ráj na zemi. My, starých kriminálek znalí, ovšem víme své... (18.10.2020)

Spálené stodoly mi trochu připomínají film Heroin od P. Granier-Deferre. Herecký koncert opravdových filmových hvězd, tehdy Jeana Gabina, teď Simone Signoret, v podobných situacích na první pohled tvrdých a nesmlouvavých hlav rodinných klanů. Filmový skvost. (03.07.2011)

Za výbornou atmosféru dávám čtyři hvězdy. Ten film má své kouzlo. (19.11.2009)