Spálené stodoly

Tento film jsem si musel pustit třikrát v hodně velkém časovém rozpětí, abych ho byl schopen dokoukat, ohodnotit. A hlavně příjít mu na chuť. Nevím, proč se mi to tehdy nelíbilo. Ten film má své velké kouzlo. Určitě na něho hned zítra nezapomenu. Kdo je vrahem mě postupně upřímně přestalo zajímat. Anebo jsem na to ani nějak nemyslel. Byl jsem jenom přesvědčen, že nikdo z Rosiny rodinny a ze Spálených stodol vůbec to nebyl. Hlavním bodem, je zde hlavně scénář s výborně napsanými charaktery a psychologií hlavních postav. A Chapot (který nebyl jinak moc známy) nenapsal jenom zajímavý scénář. Hlavně projevil velký cit v obsazení Signoret, protože tahle herečka je naprosto nedoceněný poklad. Za ni prostě hraje už jenom ta její pozoruhodná vizáž, ze které jde už samo o sobě hrozný respekt. Dík jí patří, i za to že navrhla do role soudce Delona. V takovéto poloze ho moc neznáme (navíc s dabingem Cupáka, kdo to kdy viděl.) Ale jeho soudde je naprosto úžasné zahraný. Delon mě opět posadil na zadek. Škoda, že neměl se Signoret více delších samostatných scének. Jejich doplňovaní (a to nejenom herecké, ale i ve filmové mezi postavami) bylo přímo geniální. Nebo spíše souznění. Ale předvedli se i další herci. Bouise anebo vždy dobrý Crachet. Závěrečná scéna ve mě skoro donutila dát plnou palbu. Ale na tu asi ještě není. Nicméně, jak Delon odešel a do toho se rozehrála hudba, měl jsem na krajíčku. A přitom to nebylo nic smutného. Nebo bylo? Každopádně to byl nádherný konec. Občas se našli, i horší místa. Ale těch moc nebylo. Jinak ještě musím vyzdvihnout dabing. Cupák je naprosto přesný, co se týče Delonova originálního projevu. Do této netypické postavy sedl jak zadek na židli. (11.06.2017)

Jeden z francouzských psychologicko kriminálních počinů, který vyžaduje divákovu trpělivost a pak se odmění. (10.11.2014)

Vesnické drama na pozadí detektivky. Spálené stodoly jsou horský statek, podle výměry a výnosu mléka (viz film) na naše poměry z těch větších. Jeho "předsedkyní" a majitelkou je Rosa (příjmení se nedozvídáme). Přestože jej nevede železnou rukou, její "dělejte si co chcete" však implicitně znamená: "Když neuděláte to, co říkám, tak buď selžete nebo vás bude trápit špatné svědomí. Beze mě nejste nic." Do života v zaběhnutých kolejí infiltruje náhle vražda, která jednotilvé vztahy vyhrocuje. Toho si všímá i vyšetřující soudce Larcher, který se po dobu pobytu na statku a v nedalekém městečku, dostává do Rosina vlivu, skoro až jako rodinný příslušník. Konec příběhu je otevřený na všechny strany: Dokáže Rosa opět stmelit rozvácenou rodinu? Udrží statek? A je vůbec kladnou postavou? - Freudova vzpoura synů zde není namířena proti otci, jak je to obvyké, ale proti matce, která ho zastupuje (otec, zde patří spíš mezi syny). (10.11.2014)

Ano, viem velmi dobre, kto je Alain Delon. Ale uz absolutne netusim, kto je reziser Jean Chapot. A po tomto filme to ani vediet nechcem. Vo filme je kopa nudy, zaspaval som pri pozerani tohoto, dlhe, rozvlacne ..... proste klasicka francuzska detektivka, akych sa tocilo v 60. a 70. rokoch do aleluja. 50 % (06.05.2014)

Rozdíl mezi vesnicí a městem se nikdy nesmaže. Kdo bydlí veměstě, chce bydlet na vesnici a naopak. Soudce vyšetřuje vraždu na vesnici a setkává se se silnou osobností. Žena, která vede celou rodinu v pevných rukou, je tváří vesnice a musí se s vyšetřovaním opatrně. Zajímavá hudba. * Poprvé jsem zde viděl Delona bez cigarety. (18.04.2010)

Film Spálené stodoly klame tělem a tváří se jako důmyslný kriminální příběh. Výrazně k tomu pomáhá i specifická hudba, kterou dodal velikán Jean-Michel Jarre. Psychologické drama je výstižnější charakteristika tohoto filmového díla, kde vládne strhující atmosféra napětí, přesvědčivé herecké výkony i samotný vývoj souboje tvrdého života, skrývaných skutečností, potlačovaných přání a nabízeného pokušení. Hlavní postavou příběhu je vyšetřující soudce Pierre Larcher (dobrý Alain Delon) ve své neúnavné snaze po dopadení vraha. Logika a úcta se dostávají do rozporu, jistota se mění v neúspěch a úlevu. Vyšetřování rozvrací všední vesnický život natrvalo a nezvratně. Hlavní ženskou postavou je vůdčí osobnost podhorské farmy Rose Cateux (skvělá Simone Signoret), která nemůže slavit své Pyrrhovo vítězství. Ochranářský úspěch je vykoupen odhalením postupného rozkladu soudržné celistvosti. Výraznější postavou je také Rosein manžel Pierre Cateux (zajímavý Paul Crauchet) ve svém trpělivém skrývání před vlastní náročnou a odolnou ženou. Z dalších rolí: mladší ze synů Paul Cateux s vnitřním démonem nevyvedeného manželství (Bernard Le Coq), vtíravý a zvědavý novinář (příjemný Jean Bouise), Paulova manželka s tajemstvím a v odloučení Monique Cateux (půvabná Miou-Miou), starší a zdánlivě poslušnější syn Louis Cateux (Pierre Rousseau), ochotný hotelový recepční (Renato Salvatori), či kapitán četnictva se znalostí místních poměrů (Christian Barbier). Trestní bezúhonnost zůstala zachována, nikoli poklidný a tvrdý farmářský život bez vidiny jednoty a budoucí prosperity. Způsob provedení uchvátí a nepustí ze svého objetí až do svého konce bez vítěze. (25.11.2016)

Spíš psychologická hra nežli vyšetřování vraždy. Příběh se sice přidržuje tradičních policejních postupů, ale jak sami uvidíte, samotná kriminalistická práce na moc nestojí (přestože Alain Delon alias soudce Larcher snaživě krčí čelo, aby bylo na první pohled zřejmé, že jeho mysl pracuje na plné obrátky). Rozuzlení je pak s ohledem na předchozí vývoj zápletky pramálo uspokojivé - pokud mám vyjádřit své mínění bez servítků, beru ho víceméně jako nedůvtipný podraz na diváka. Jako drama jedné širší rodiny nadprůměrné, leč jako krimi nevyhovující. (10.11.2014)

Vesnická krimi, která je sice v některých momentech velmi silná, ale jinak nijak nevybočuje z průměru. Je sympatické, že všechny postavy včetně Delona jsou oblečeny v konfekci (Delonovi nepadnou vesty), a že se vše podřizuje realistickému pohledu na jednu vesnici, jenže režie a kamera jsou statické a nenápadité, nehledě na neustálé vyzdvihování S. Signoret jako výjimečné ženy. České krimi s majorem Kalašem jsou daleko lepší, jak co se týče napětí, režie, i hudby. (09.05.2011)

Simone Signoret jak ji známe, Alain Delon jak ho neznáme. Třeskutá zima, chladnokrevná vražda a ledové oči vyšetřujícího soudce. K tomu skvělý - ač v rámci doby vzniku a žánru nezvyklý - soundtrack Jean-Michela Jarreho. Jen ten závěr mi vzhledem k předchozímu tempu vyprávění příliš úsečný. (více zde) (17.02.2011)

Vzato opravdu ryze ze sociologického pohledu, kde jako hlavní persona hodná obdivu je Simone Signoret, která svoji roli zvládla lépe, než většinu rolí z dívčích let. Celé to řeší Alain Delon, který je v celém filmu tak trochu navíc. Malou roličku si tu zahrála i mladá Miou - Miou. Celkově se však jedná o dost nemastný, neslaný snímek. (05.12.2012)

Spálená obloha, pod níž jsme chodili. Potemnily "dobré charaktery" v panenském kraji. Každý svému kostlivci náhle čelí... Zimní melancholie, vražda s otazníkem, rodinní příslušníci v nahotě svých prohřešků. Kyvadlo vesnické mentality se rozhoupává, rodinná bárka rozráží stojaté vody ostychu vlastní identity. Vražda jako spouštěč laviny dialektických not, obrušování povlaku sveřeposti, doutnající venkovská archaičnost v prachu niterných šelestí. Zastánce práva - ledově dokonalý Alain Delon s přemýšlivým klidem ve tváři, intelektuál s "koltem" diplomatické spravedlnosti a morálního bodyguardství. Přísná, férová, rázná a obětavá statkářka Simone Signoret coby matka-obhájce pravidel soudržnosti v ringu soukromého Damoklova meče. Vše pro rodinu, vše v zájmu zákona. Po "vítězství" boj o zachování vztahů, které se vlivem událostí rozdrobily. (06.05.2014)

Tak tohle je jeden z vrcholů francouzského krimi. Hudba J.M.Jare. Viděl jsem to před 30 lety a dnes mě to znovu nadchlo. Delon tam nebalí štětiny, nepředvádí se, je to policajt s vysokou školou. Atmosféra zimy je děsivá. Simone Signoret tam hraje tak, že nemusí ani mluvit a divák jí rozumí. Někdo zabíjel, někdo se chce dostat pryč z té díry a někdo miluje a milován není. Někdo chrání čest rodiny a prožívá trauma ale ustojí to až do konce. Nádherný film! (25.03.2007)

V jeden rok dva hodně podobné filmy. Spálené stodoly a případ Dominici. Oba filmy jsou lehkým nadprůměrem, ale když člověk vidí jakých velkých chyb se dopouští Delonův vyšetřující soudce, zvlášť při domovní prohlídce, tak je to k pláči. (04.10.2014)

Všudypřítomný bílý sníh, statek v horách, vražda. Prostředí jako v severském thrilleru, atmosféra snad ještě hustší. Kriminální zápletka tu naštěstí není to hlavní, vražda i vyšetřovatel (minimalisticky dokonalý elegán Delon) tu působi jen jako roznětka při rozplétání rodinných vztahů. Pro silnou matku rodu (dokonalá Signoret) to znamená tvrdý střet s realitou. 85% (434 hodnotících přede mnou je na 73%). (23.11.2013)

Stará dobrá Fra kriminálka so starou dobrou gardou hercov, hlavne dvaja protagonisti. Bez zbytočných potokov krvi, migrantov, LGBTI témy...A starý dobrý Fra vidiek k tomu. Už sa to asi nikdy nevráti len vo filmoch pre pamätníkov. (10.10.2023)

Alan Delon ako komisár, ktorý vyšetruje zločin na dedine. Tu sa stretáva zo ženou " generálom", ktorú výborne stvárnila S.Signoretová.....65%. (09.12.2010)

Opravdu silné dialogy a dobře vykreslené postavy, žádná Ulice. (01.11.2010)

Smekám klobouk!!!!!Po dlouhé době film u kterého sem nedýchal.Výkony Delon vs. Signoret nepopsatelný.Byl sem na vrcholu blaha.Film natočený v krásném prostředí.Na statku,na samotě kde tvrdá výchova je samozřejmostí:Musím říct že do konce sem nevěděl kdo může být oným vrahem.Chvíli sem stál na straně zákona chvíli na straně hrdé matky která byla odhodlána hájit rodinu do posledního dechu.Bravo!!!!!Díky za takové filmy.Sladká Francie:-) (30.07.2011)

Průměrná detektivka, která nabízí to, co už jsme viděli několikrát – jednoduchou vraždu a její následné vyšetřování. Simone Signoret film herecky táhne a Alain Delon statně drží krok. Ale přesto, že jsou Spálené stodoly docela fajn podívaná, není v nich nic, co by stálo za zapamatování. Spálená šance. (09.11.2014)

Spíš psychologické drama než krimi, ale i tak celkem v pohodě. Mezi ústřední dvojicí to funguje. (20.11.2017)