Hluboko

Islandský surviválek o rybáři, který se zachránil několikahodinovým plaváním v Severním ledovém oceánu, a ze kterého vyplývá, že tlusťoši mají v ledové vodě daleko větší šanci na přežití díky tuku, který udržuje teplotu a nadnáší nad vodou. Slušnej film, akorát já otevřený moře a vodu moc nemusím, tak jen lepší tři. 69% (14.09.2013)

Složité hodnotit. Říkal jsem si, že v literární podobě by to muselo být silné dílko, nicméně jako film to místy trochu hapruje. Islandská krajina je krásně fotogenická a nejednou jsem si vzpomněl na klasickou poučku: "Až ti tlustí budou hubení, ti hubení budou studení." Moje dietní plány, se kterými jsem chtěl začít před 6 lety, jdou k šípku úplně. Budu si své Pepanděro náležitě pěstovat! (23.04.2013)

Příběh, který napsal sám život, byl určitě zajímavý, film už ale bohužel o poznání méně. Nevyhovoval mi jeho styl vyprávění a úplně se mi nelíbila kamera - přišlo mi to takové televizní. Paradoxně ale mohl největší slabinu představovat právě námět - podobný věci jsem zvyklej sledovat v podobě třicetiminutových dokumentů. A tohle mělo o hodinu víc. Přitom to ale mělo celkem spád. Tak co se teda vlastně (podle mě) nepovedlo? Já nevím - bylo to prostě prosté. Mraky lidí v těchto malých městech na islandském pobřeží se živí rybolovem a tahle profese je nejrizikovější ze všech. Umírá se při ní často, pak se chlácholí ženy a děti zemřelých, tohle se dělo a děje stovky, možná tisíce let. Jedinou zvláštnost představuje tlustoprd, kterej dal plaveckej maratón v ledové vodě. Prostě se to stalo. Na rozdíl od mnoha jiných, více či méně podobných případů, nesehrála v tomto konkrétním případě zásadní roli nezdolná touha člověka po životě, ale jeho fyzické dispozice. Takže brát to jako příklad toho, čeho může být člověk schopen, by bylo zavádějící. Tlustýmu chlápkovi se tady postavil poněkud zvláštní pomník, kterej v divácích vyvolává nemístné otázky - opravdu to tak bylo?, opravdu to uplaval?, nebylo to celý nějak jinak?. Nebylo. Bylo to takhle. Ten chlap měl holt kliku, a z toho co jsem viděl, si můžu myslet, že některý z jeho předků obcoval s tuleněm (tohle tam skutečně v podstatě zaznělo). Ne, tohle nebylo úplně dobrý, slabší kus. (29.09.2013)

Viděla jsem už dvakrát, a podruhé mě snad film dostal ještě víc než poprvé. Moje zážitky jsou také umocněny tím, že jsem na zmíněných místech byla, a o příběhu jsem slyšela ještě dávno před zfilmováním. Pro běžného diváka ve světě je možná tento film zajímavou podívanou, možná málo akční, pokud jsou zvyklí na něco jiného, ale pro Islanďana je tento film něčím, co se jich osobně týká. Dost lidí zná někoho, kdo tam zahynul, nebo přeživšího, a něktěří i říkali, že nemají sílu se na tento film jít podívat. Už jen proto jsem byla zvědavá. A rozhodně mě nezklamal. Film není jen poctou přeživším, ale i ukázkou drsného života rybářů a vůbec lidí na Vestmannských ostrovech, kde nemají ani pitnou vodu, a skoro pořád je tam hnusně, a jediná možnost obživy jsou ryby. A ve chvíli, kdy se mají rybáři rozhodovat, zda přijít o sítě a tím pádem i zaměstnání, riskují to, že se pokusí sítě vytáhnout, i když ví, že se loď může převrhnout. Vzpomínky na sopečný výbuch v roce 1973 ještě film umocnily, a znovu ukázaly, v jakých podmínkách lidé na Vestmannských ostrovech žili a de facto ještě žijí. (14.05.2013)

Jako silnou stránku tohoto snímku beru skutečnost, že nás na tenhle příběh upozorňuje. Dokud se jedná o část s přežitím, je to místy docela silné, dobře natočené, skoro i strhující. Ale jakmile je to mimo moře, už to prostě tak strhující není a vlastně to i lehce nudí, stejně tak i flashbackové scény, které mi nic moc navíc nepřinesly. (22.11.2016)