Vdova

Velká škoda, že film netrval trošku déle, aby více vynikl vztah Jeana k vdově Coudercové. Obrovskou sílu příběhu ve které si hlavní slovo vzala madam hamižnost to však příliš nesnižuje, zejména díky konci filmu. Postava Alaina Delona je přesně moje gusto a Alain Delon podobné role prostě zvládá naprosto jedinečně. Nezmínit však výborný herecký výkon Simone Signoret by bylo ode mě super hulváctví. Simone Signoret zahrála svou roli, tak, jako kdyby už od narození byla vdova. Velká škoda, že film netrval déle, aby více vynikl herecký talent Simone Signoret a Alaina Delona. Obrovskou sílu příběhu ve které si hlavní slovo vzala madam hamižnost to však příliš nesnižuje........., kurva, ale to už jsem přece psal o pár řádek výš. Toto je učebnicová ukázka tzv. komentátorského kruhu, kdy už komentátor nemá co komentovat, ale pořád komentuje. (08.03.2008)

Trnové koruny na naše hlavy. Na dvou březích. Prolomený citový stesk. Vyplavené bídné nitro malé venkovské říše, ve které není pro nás místo. Ztratil se život, zakalila se obyčejná lidskost. Odvrátily se líce slunce. Hlas Amorův dozněl. Jsme nemilováni. Mé nitro pojímají křehké verše citů, které jen v pohlazení, jen v očích vystihují…Jiskřivé, s melodramatickou pravdou. Zhoubné, s romantickou dohrou. S láskou žít, s láskou umírat...Cestou necestou, tam do kraje spálených stodol, ho toulavé boty zanesou, do náruče vesnické přízně i zloby. Dotek dlaní, doteky dvou světů. Doteky, které jitří. Všímaví příbuzní, nenávistní, omezení, žárliví, hamižní necitové, kteří selhávají, negativními pudy se srážejí. Vynášejí vlastní soud, nevědomky si vykopávají vlastní hrob, předávají si pochodeň, pohřební louč. Odkud je ten cizinec? Jaké jeho jméno jest. Alain Delon - pomocník, chráněnec, zločinný milenec…Rázná, silná, přímá, pravdivá, skutečná to žena statkářského života, Simone Signoret. Ottavia Piccolo - líbezná koketa, to nedospělá matka, frivolní dcera, svádivé poupě v rozkvětu. Jako jiskřičky žhnou ve vysypaném popelu. Inu, i v jejich očích se roztančily plamínky nutkavé. Probouzí se touha, která vrcholí v neděli, při siestě. Měsíc nad řekou, černý vlas Jeanův září, splněný sen se večerní romancí dotváří. Hladí i miluje tak něžně, tak vášnivě. Svými vlahými rty smáčí dívčiny kadeře. Nedělní chvilka milenecké poezie. Je pravým milovníkem, šarmérem, svůdným kavalírem, idolem okamžiku. Otáčí stránky jak v milostném románu. Nepříjemný svědek ráno rozpoutá ponížení. Pobouřeni, rozhněvaní, vztáhli ruku na nezvyklý cit, v hrdém nitru uzamčený. Zač ten trest? Za náš hřích? Nedokázali nás pochopit. Nebyl by to Alain s tradičním, tragicky delonovským koncem svých postav, tak empatický, a přeci v lecčem jiný. Svou filmovou smrt zvládá s výjimečnou lehkostí, jakousi samozřejmostí a povyšuje ji do nebeských pater, s rezonujícím uměleckým bezčasím.To tiché ráno, ten žal, hodiny svůj čas odbíjí dál. (16.09.2015)

Perfektní zpracování psychologické kriminálky na základě románu George Simeona. Když jsem DVD kupovala, tak to pro mě byl neznámý film, neboť jsem ho v r.1971 v našich kinech prošvihla. (Pokud zde vůbec byl). Ale vodítkem pro mě nebyl A.Delon, nýbrž charismatická a báječná Simone Signoretová, o které jsem věděla, že by do žádné "ptákoviny" nešla. Ona byla "Jean Gabin" v ženských sukních. Ačkoliv by se zdálo, že téma filmu není nic převratného, přesto nepostrádá napětí a hlavně jemný spád nikoliv s happy endem. (23.07.2010)

Novely Georgese Simenona jsou úsporné vyjadřováním a pádí vražedným tempem. Na ploše 120 stran se odkryje (komisař Maigret) nebo se odehraje jedna malá tragédie (podobná kniha Kočka). Simenon čtenáře vždy vtáhne do prostředí malé komunity a přesto, že ji vlastně nijak nepopisuje, vyvstanou postavy vždy plasticky na pozadí určitého prostoru. Jakákoliv filmová adaptace se nevyhne zpomalení děje a stává se pouhým odrazem románu.Tato stojí na fungujícím pnutí mezi Delonem a Signoret a na tísnivém zobrazení vesnické nenávisti. (06.05.2010)

Dusivé venkovské drama, které potvrzuje fakt, že lidé jsou všude na světě stejní. Přízemní, malicherní, krutí, neváhající spáchat zlo aby zakryli svoji slabost. Vdova, silná žena, kterou sedlácká rodina jejího manžela pro její prostý původ nikdy nebrala za sobě rovnou, dívka, která díky své lehkosti příliš brzy dospěla a lásky se jí od nikoho nedostává a konečně cynický vrah, který na útěku před spravedlností chce nalézt, spíše než skrýš, duchovní útěchu. Pierre Granier - Deferre dokázal Simenonovu předlohu skvěle převést na plátno a na malém prostoru během nedlouhé stopáže vykouzlit působivé drama téměř antických rozměrů se silnými hereckými výkony Alaina Delona a Simone Signoretové. Jen ten jejich vztah se mi zdál jaksi zvláštní. 80%. (30.05.2010)