Sedmý terč

Takové příběhy mám v podaní francouzů a s hvězdami typu Lina rád. Sedmý terč mi ale připadá pouze jako lepší průměr. Děj je pozoruhodný a rozhodně mě nenudil. Místy má velmi dobře vytvořenou atmostféru a napětí. Navíc vynikajcí hudba tomu dává grády. Ale některé věci, jsem vůbec nepochopil. Například ty loutky. Už to zde bylo zmíněno.Je zde prostě spousta zbytečných postav a situací, jenž jenom matou a neposouvají děj vůbec dál. Místy zase nevíte, jestli se má jednat o humor a tak podobně. Jinak je to poměrně stadardně napínavá kriminálka, která je obvzlášť v první polovině zajímavá. Ale neubránil jsem se pocitu, že tvůrci s načntým nápadem nevědi jak dál. Rozuzlení mě taky poměrně zklamalo. Motýl na rameni je díky své nepřehlednosti vzrušujíci. Sedmý terč je jenom neuspořádaný. Jinak se jedná o poslední Linův film. Pak už ho žádný scénář nepřesvědčil, protože čím byl starší tím pečlivěji si je vybíral. Sedmý terč svou přítomností dost zachraňuje. Nad jeho usporným herectvím, nepřestávám kroutit zrak. Je mu prostě stačí k dokonalému hereckému projevu pouze jeden pohled, kterým mě vždycky sejme. Pokud tvrdím, že je Sedmý terč lepší nadprůměr tak především díky tobě ďábelský, přisný Lino. (08.03.2017)

Jdou po něm a on neví kdo. Večerní hluché telefonáty, noční dálniční kličkovaná s bowlingem ve svodidlech, opakovaná (neplánovaná) úprava faceliftu zdarma......stále samá voda. Policie taky zrovna dvakrát nepomáhá, protože má svých starostí dost. Buď jí bolí zuby nebo má na hlídání dvě malé děti a místo slibované pomoci, na něj (nevědomky) posílá berňák. A tak Bastien Grimaldy tápe dál a s ním i zmatený, dychtivý divák. V tu chvíli přichází (životní) „nabídka, která se nedá odmítnout“ a tak se Bastien vydává na misi zvanou záchrana vlastního života. La 7ème cible, to je vysoká filmová francouzská (krimi) škola, s prvky psychologického dramatu a lehkou dávkou svérázného humoru. To jak scénáristická, režijní, tak především herecká, v podobě L. Ventury v typu role, pro kterou byl předurčen. Vrcholem budiž závěrečná scéna, pracovně ji nazvěme, oslava všeříkající obličejové mimiky. Tohle nikdy nenatrénujete, to vám musí sudičky u kolébky nadělit. 88,8%[ Jen si tak říkám, kde asi byly, mršky, v případě B. Afflecka. Zřejmě na cestě do nemocnice s menší mozkovou příhodou. Potom bych i chápal, to strnulé obličejové svalstvo]. (22.01.2014)

Nedávno jsem viděl o rok mladší americký film TERČ (1985). Stejný motiv v názvu, stejná doba, podobný žánr – jiný příběh... se stejným závěrečným místem v podobě hranice mezi východním a západním Berlínem. Americký Terč mi přišel určitě o něco napínavější, ale tady to ve Francii na oplátku oplývalo mimořádně tajemnou atmosférou – ta se mi hodně líbila! Nevinný člověk znenazdání jednoho včera přepaden, nikdo netuší motiv ani pachatele... jenomže tím hrozba zdaleka nekončí, teprve začíná. Slibně vyznívající záležitost, která vůbec není detektivkou, se bohužel občas táhne v množství postav či motivů, které moc neposouvají děj, či za chvíli pro změnu zmizí a sám, ač zvědav, jak to celé dopadne, jsem se chvílemi začínal ztrácet. Sedmý terč zůstává pro mne filmem jenom velmi lehce nadprůměrným, přičemž do onoho nadprůměru ho pozvedá vyvrcholení... pro mne osobně ale nikoliv dějové, jako spíše tvůrčí. Dechberoucí živé vystoupení smyčcového orchestru, které paralelně probíhá s posledním zvratem a podbarvuje i velkou závěrečnou akci s automobily a zbraněmi, na mne udělalo silný dojem a potvrdilo mi, jestliže tento film nestálo možná tolik vidět ani kvůli Linovi Venturovi (kterého jsem si určitě vychutnal více v jiných filmech, jako mladšího v daleko lepší formě) ani kvůli napínavému příběhu, tak rozhodně stálo vidět kvůli postupně vyvolaným pocitům, v závěru opravdu velice sesilněnými. Bravo, pane Vladimire Cosmo, za tenhle nadpozemský motiv musíte jít definitivně do mé skladatelské top desítky! 75% (06.08.2020)

Docela slabý kousek a popravdě, nehrát v tom vynikající Lino Ventura, nevím, jestli bych to dokoukal. Samozřejmě zde hraje hlavní roli touha zjistit, kdo a proč muže šikanuje. To postupné rozvíjení děje se mi líbí, i průběžné seznamování s postavami, až na to, že ty postavy jsou vlastně zbytečné a pro děj nemají často větší smysl - jen matou diváka, protože vyznat se v tom, kdo je kdo, je od začátku hodně složité. A nakonec mi přijde, že ta historka je poněkud děravá (třeba by mne zajímalo, jak se dostali k tomu bankéři) a že podobný způsob vydírání je poměrně amatérský, neboť počítá s tím, že policie bude dělat prd. Což možná platí ve Francii, ale v Německu té doby nevím nevím. A ta snaha nějak do Berlína zapracovat zeď a hranici s východním Německem mi rovněž přišla až moc okatě nastrojená. Spousta zdlouhavých a zbytečných scén, přitom skoro nulová prokreslenost postav. Mizerná návaznost scén (třeba letiště - tenis - letiště) nebo chyby scenáristické (Ventura je u nehody dřív než sanitka). A závěrečná honička za zvuku smyčců je sice taková avantgardní, ale nějak mi rovněž nedávala smysl - nijak se to k ději nevztahovalo a ten motiv houslí včetně panáčka mi přišel tak nějak mimo mísu. (11.05.2016)

Povinná filmová jazda pre všetkých paranoikov. Potvrdzuje, že všetky tie upreté pohľady očí, všetky reflektory áut mieriace a zvláštne blikajúce na Vašu postavu, nie sú len chorým výplodom bláznivej fantázie. Všetky tieto veci plus všetky zdanlivo náhodné stretnutia s tými istými cudzím ľuďmi na rôznych miestach v ten istý deň majú svoj jasný zmysel. Zastrašiť a niečo od sledovanej osoby získať. Peniaze, život, informácie. Lino Ventura dokazuje, že aj záhadné presuny vecí vo Vašich domovoch a náhle zvonenia telefónu končiace neznámym dýchajúcim fantómom na druhom konci má na svedomí ktosi iný. Ktosi, kto Vás má neustále na muške. Sledujúceho prízraku sa môžete zbaviť, obdobne ako hlavný hrdina, len jeho navedením do zóny, kde platia zásadne iné pravidlá. Kde sa nejedná v rukavičkách. Kde sa strieľa oveľa skôr, ako sa varuje. (09.02.2015)