100 dní v Palermu

Před časem jsme tu na csfd měli anketu, nakolikrát se díváme na filmy. Je náhodou, že zrovna 100 dní v Palermu je mým rekordem, dokoukal jsem to až asi na poosmé, protože jsem vždy usnul během patnácti minut (mohla však za to únava). Nicméně jedná se o mimořádně nudný film, kde jediná akce znamená hned rovnou závěr celého přiběhu. Lino Ventura je obklopen silným charismem a tak jeho postava je velmi věrohodná. Nicméně je to pořád jen 100 minut nudy. Vyzvihl bych alespoň starý český dabing studia Barrandov (Vilém Besser, Regina Rázlová, skvělý a nenapodobitelný Vladimír Ráž, Soběslav Sejk, Ladislav Županič). (11.12.2008)

Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce.. (12.09.2022)

100 dní v Palerme ma ničím neprekvapilo. Nevybočilo ani o milimeter od štandardov, ktorými boli vymedzené protimafiánske filmy, filmy o korupcii, prerastení mafie do štátnych štruktúr a o bezmocnosti karabinierov a obyvateľstva proti tomu. Film je v svojej podstate nudný a viac ako boj proti mafii ma zaujal boj Lina Venturu za zvýšenie príťažlivosti tohto, na neúspech odsúdeného, filmu. Mám podozrenie, že distribútor na rozdiel odo mňa film nedopozeral, inak by nemohol napísať, že sa generál s manželkou stali obeťami bombového útoku. (01.05.2021)

Trefně to řekl jeho generál Carlo během velmi zajímavé scény besedy se studenty, jaký je ten boj proti mafii těžký, když se mimo centra dění běžní lidé o tyto problémy nezajímají: „Netýká se jich to přímo, netýká se jich to tedy vůbec.“ Asi takový je i můj vztah k filmům s mafiánskou tematikou, obvykle jsou mým zájmům vzdálené až příliš na to, aby mě dokázaly vyloženě nadchnout... Má se cenu opakovat a chválit na 100 dnech v Palermu v první řadě úžasný výkon Lino Ventury v hlavní roli generála? Tak rozhodně má, protože Linovi se tady povedlo téměř nemožné: vtáhnout mě po celý čas naplno právě do dění ryze mafiánského filmu. Dokázal jsem-li s dostatečnou pozorností odsledovat počáteční děj, kde zdokumentovaná série mafiánských vražd je provázena někdy až zdlouhavými dialogy o vysoké politice, záhy na to jsem pak mohl začít s Venturou naplno prožívat jedno silné osobní drama ze života čestného generála, jenž se svým zápalem a nesmlouvavým charakterem uvízl v bezvýchodiskové pasti. Společenské drama ze světa politiky zde tvůrci navíc propojili s malým velkým dramatem ze soukromého života generála a jeho vztahu k mladé snoubence. Konec šlo dávno předem odhadnout a čím víc se blížil, tím víc společné scény mladomanželů (mnohdy více romanticky milé, než prvoplánově smutné) ve mě vyvolávaly silné emoce. Chválím i způsob natočení masakru v závěru, kdy vidíme všechno dění jen z výšky seshora bez detailů na stříkající krev a zohavená těla, ale zasažený divák ten pocitový masakr stejně prožívá... 80% (02.11.2020)

Realisticky střízlivě, skoro až dokumentárně pojatý snímek, který právě pro tu střízlivost má vysokou vypovídací hodnotu. Když dojde - k očekávanému - konci, člověk se neubrání pocitu tolika zbytečně zmařených lidských životů a jejich zničených osudů a nadějí - jen pro to, aby se pár slizounů mělo dobře. (07.09.2009)