Svědek

Kto videl dobrý film Podozrenie (2000) bude už vo veci. A kto zas videl najprv toto a potom Podozrenie, tak sa Podozreniu trochu vysmeje, hoci tá je v už väčšom, modernejšom štýle a toto komornejšie a silne orientované na dokonalé herecké výkony. Toto je takmer dokonalá konverzačka s pomalým odlupovaním jednotlivých vrstiev zločinu, no tvári sa nenápadne, ako keby ani nemalo dôjsť k nejakým zvratom. (24.04.2024)

Aj psychologická dráma môže fungovať v mantineloch krimi trileru. Alebo naopak. Jedna zafajčená miestnosť, vonku silný dážď a postupné odkrývanie rodinných tajomstiev a niekoľkých ohavných zločinov. Dvojitý záver, z ktorých si neviete vybrať, ktorý je väčším šokom pre účinkujúcich a divákov v tejto hre, kde vážne nejde o zájazd na dovolenku. Po filme budete viac premýšlať o zpackanom manželstve hlavného podozrivého, respektíve svedka, ako nad motiváciou vrážd. Keď si dobre spomínam na americký remake, tak som po zhliadnití Svedka s ním dnes viac uzrozumený. Jeden z mála, ktorý mal zmysel. Svedok je síce príťažlivá atmosférická záležitosť, ale referuje hnusných veciach. Film pre odrastenejších divákov. Podobná záležitosť, i keď s absolútne odlišným vyústením: Púha formalita. 90%. (13.01.2014)

Ještě než začal samotný film, dostal režisér snímku Svědek Claude Miller, který zavítal v rámci Festivalu francouzského filmu do kina Lucerna osobně uvést svůj bijáček otázku, co říká na americký remake / Podezření /. Odpověděl krátce vtipně a pravdivě : Jsem za něj rád, protože když má nějaký film remake, tak většina lidí pak řekne, že originál je lepší." Co tedy můžu napsat jako komentář k filmu Svědek. Je rozhodně lepší než americký remake. To, co v tomto krimi dramatu předvádí v podstatě mezi čtyřma stěnama Lino Ventura a Michel Serrault je něco obdivuhodného a neuvěřitelnýho. Nazval bych to koukáním na hereckou dokonalost. Psychologický vývoj obou postav v průběhu výslechu a objasňování vražd je strhující a závěrečné finále je hotovej uragán emocí a to prosím jen díky pohledu dvou herců ! Takovýmu hraní co zde předvedli ti dva ,se já ukloním klidně i hlavou do louže. A já se kurva doprdele ptám, proč musím dneska ve filmech narážet na jména jako Agáta Hanychová, Simona Krainová, Libor Bouček a daší . Já tam chcí mít napsáno Alain Delon, Jean Paul Belmondo, Jean Gabin, Lino Ventura, Michel Serrault, Philippe Noiret a další. Já si chci přečíst jméno a chci se těšit na nádhernej filmovej zážitek, chci obdivovat lidi pro které nebylo herectví jen snadnou cestu k výdělku a zábavným historkám z natáčení, chci se koukat na herce, pro které je hrání vším. Tenhle film je ukázkou toho, co dokáží udělat se snímkem lidé, co maji ve svých pasech napsáno PAN HEREC . (24.11.2007)

„Nevíte, co je to klepat na dveře, které se neotevírají...“ Tady musím v první řadě vyjádřit poklonu hereckému umění Michela Serraulta. Pokaždé mě zde fascinuje Serraultovo ztvárnění postavy notáře Martinauda, který si nemá problém s ironií ostře utahovat z vyšetřovatelů ve vypjaté chvíli, ale když si definitivně uvědomuje změnu role ze svědka na nevyvrátitelného podezřelého a je vystaven postupně dvounásobnému ponížení, propadá se psychicky stále více až na úplné dno. Dále musím smeknout před Romy Schneiderovou, která ač na poměrně malém prostoru, dokázala do tohoto tísnivého komorního thrilleru vnést tolik silného půvabu, až hypnotické přítažlivosti. Lino Ventura, ač ho chovám ve stejně vysoké oblibě, má zde trochu smůlu, neboť se ocitl coby (pokud jde o věk a formu) již lehce stárnoucí herecký veterán ve velmi silné sestavě, v níž nezaostává ani Guy Marchand jako druhý vyšetřující inspektor, a Ventura podává ze zúčastněných dle mého názoru tak nejméně zajímavý, spíše až rutinný výkon, ale stále značně kvalitní. Tento nezapomenutelný psychologický souboj z jedné policejní místnosti, s několika krátkými flashbacky, hodně staví právě na velké symbioze hereckých protagonistů, skvostních dialogů a režie. Málokdy se stane, že se v jedném filmu sejde tolik výjimečných deviz po všech stránkách. A pak staví hodně také na silném příběhu, kde mě každým zhlédnutím stále víc než ústřední linka dokazování viny či neviny zasahuje hlavně ta druhá, mnohem intimnější linka jedné nešťastné manželské historie. Viděl jsem Svědka snad už popáté, a znovu a znovu ve mě vyvolává dlouho přetrvávějící silné dojmy, znovu a znovu prožívám u toho napětí, tíseň a zážitek, téměř jakoby to bylo poprvé. Tomu říkám majstrštyk! 100% (08.05.2021)

Víc než jen trochu deprimující zážitek, jehož neprůstřelnou atmosféru kromě opravdového, neokázalého herectví všech zúčastněných určuje všudypřítomný déšť a cigaretový dým. Příběh ubíhá zdánlivě pomalu, v přesně odměřovaném, rozvážném tempu, vytrvalý a neúprosný jako osud - pod nezúčastněnou vnější maskou se však jeho životní pochody zrychlují až na hranici snesitelnosti ... a závěr je něco jako přesně mířená rána na solar. (27.07.2015)