Frank

Mám rád ujetosti a mám rád i hudební filmy. Bohužel Frank je o hodně alternativním stylu a ujetosti se vymezují takřka pouze na ten hudební pastyl. Párkrát jsem se pousnám, ale bylo to spíš ze začátku a jen díky očekáváním. Nevědět, jaký herec se skrývá pod velkou hlavou,bavil by mě film ještě méně. A z hudebních čísel stojí za zmínku až to úplně poslední. (11.11.2015)

[SFF 2014, Sydney] Vtipné to v niektorých momentoch určite je (hlavne scény s Maggie Gyllenhaal), ale domnievam sa, že vyššie ambície - o ktoré sa tu Abrahamson očividne snažil - naplnené neboli. O komplexnejšom podchytení témy mainstream vs alternatíva možno tiež len pochybovať, kedže sa nám tu jednotlivé výstupy scvrkávajú do úsečných (a kategorických) povzdychov typu "zlý mainstream - hudba pre popularitu" a "dobrá alternatíva - hudba od srdca". Vždy som bol radšej za to druhé, ale toto mechanické stavanie do kontrastu dvoch odlišných sfér, mi príde krátkozraké a tým pádom veľmi rýchlo zabudnuteľné. Ako osobná dráma o Frankovi by to na mňa asi zapôsobilo viac, lenže v tomto smere sa niečo významné začalo črtať až na samom konci a než som sa stačil nadýchnuť, bol koniec…a ešte k tomu - vzhľadom na predošlé dianie - až moc dojemný. Chápem, že tento element pre režiséra primárnym nebol a skôr sa sústredil na ono vytýčenie hraníc v rámci diametrálne rozdielneho zmýšľania a tragikomické zdôraznenie následkov vzájomného nesúladu, ale pokiaľ by som mal definovať "nadmernú spokojnosť" na filmovom pôdoryse hudobnej revolty, resp. niečoho kde sa oslavuje kreativita, už vyššie spomínaná hudba od srdca či iný pohľad na vec, tak dávam prednosť napríklad škandinávskému polostrovu a to konkrétne podarenému žánrovému cross-overu "Sound of Noise". Jedná sa síce o dva nezlúčiteľné koncepty, no podstata je pre najmenšom obdobná a spracovanie dua Ola Simonsson/Johannes Stjärne Nilsson mi sedí proste viac. (10.06.2014)

Celé je to o hledání kreativity a sebe sama, moci sociálních sítí a o tom, že jinakost není primárně pro masy, ale pro úzkou skupinu lidí, která ji dokáže ocenit a pochopit. To poslední téma mě oslovilo nejvíc, protože už se mi nejednou potvrdilo - především u režiséra Jamese Benninga, jehož filmy podle mě pochopí skutečně málokdo. Tak jako tak Frank nevypráví o ničem, co už jsme neviděli jinde. Jiný film z něj ale dělá jeho zpracování - od psychedelických písniček s nesmyslnými texty po dost divné postavy. Jenže právě v tom je všechno kouzlo tohohle filmu a na mě to docela zapůsobilo - postavy mě zaujaly všechny (jen škoda, že dvěma členům kapely se to vůbec nevěnuje), natočené je to slušně, mix komedie a dramatu je tu povedený a téměř přesně takový, jak bych si ho představoval (tady by se mohli čeští režiséři učit...), má to chytře napsaný scénář a zajímavý příběh, který mě ani na minutu nenudil. Ve finále je tenhle film i celkem silný a optimistický, což mě taky překvapilo. Na plný počet to nevidím, ale na 4* určitě. Je to divný film s divnými postavami - a to já rád. A navíc když má v sobě nejednu chytrou myšlenku... 4* (11.10.2020)

Freak folková esej o kreativitě, vnitřních běsech, vysněných deskách a sociálních médiích zaujme především tím, s jakou lehkostí dokáže střídat polohy mezi srdceryvným patosem, zemitým humorem a vršením popkulturních odkazů. Zasazení zmíněných sociálních médií do samotného vyprávění, chcete-li do dramatického oblouku, můžeme číst tak, že tvůrci přicházejí s receptem na „vypořádání se s hypem" už během samotného filmu, bez nutnosti dalších ex-post diskuzí, přičemž to nelze vnímat ani trochu alibisticky. Nakonec je to vlastně takový malý osobní film, který v samém závěru možná hřeje o něco více než by měl, což plně vynahrazuje to, že jsem se u některých pasáží smál nahlas. (22.06.2014)

Líbilo se mi, že hlavní postava byla vlastně hajzl, což jsem díky naivnímu kukuči Domnhalla Gleesona nečekal. Má to dobrý závěr, ale první cca hodina je na zabití. Další příspěvek hipster vlny filmů o ničem. To, že Frank nosí nafukovací hlavu nemá v ději naprosto žádný význam. Ani mi nepřišel nějakej bezvadnej a když tam instantně roztancuje německou turistku, tak jsem si vzpoměl na kinematografické dno "Nádherná zelená" či "Švýcarák." (16.04.2017)