Frank

Frank je o týpkovi Jonovi, co se stane shodou náhod členem bizarní kapely, kde se cítí jak Alenka za zrcadlem a podivnou grupu se z pudu sebezáchovy snaží směřovat do konvencí. Oni mají dar, on má rozum. Chvíli mu trvá, než pochopí, že na Franka a jeho partu racionální kroky jako skládání písní a koncerty polknutelný masou mají rozkladný účinky. Cíl je děsí, cesta osvobozuje. Z filmu jsem paf přesto, že v práci se taky pohybuju mezi lidma, který jsou jiný, ale o dovolený si to nechci tahat do baráku, jenže jsem netušila, do čeho lezu, a bylo to tak nádherný a originální a čistý... a to křehký Frank zpíval o pochcanejch smradlavejch hajzlech ... ale taky "pojďte mě obejmout, miluju vás všechny". (06.12.2014)

V podstatě dost normální film. Postava Domhnall Gleesona jakožto hudebníka bez talentu konečně dostane příležitost hrát s jakože avantgardní kapelou plnou mentálů. Řeší se co je mainstream a co ne, za jakou cenu stojí dělat něco líbivýho, a jaký to asi je být nula s pár tisíc followerama na Twitteru ve skupině neskutečně kreativních a talentovaných lidí. Sem tam si to trochu protiřečí; nadává se na popovou hudbu a ukulele, a přesto je to právě ta hudba, která soundtrackově doprovází celý film. A Sherlockovský trend s cpaním všeho co máme na našich smartphonech na obrazovku už taky trochu prudí. Takže, Frank je vlastně trochu jako Gleesonův characker; strašně se chce líbit a být něco víc, ale nakonec je vlastně dost obyčejný. (23.05.2014)

Freak folková esej o kreativitě, vnitřních běsech, vysněných deskách a sociálních médiích zaujme především tím, s jakou lehkostí dokáže střídat polohy mezi srdceryvným patosem, zemitým humorem a vršením popkulturních odkazů. Zasazení zmíněných sociálních médií do samotného vyprávění, chcete-li do dramatického oblouku, můžeme číst tak, že tvůrci přicházejí s receptem na „vypořádání se s hypem" už během samotného filmu, bez nutnosti dalších ex-post diskuzí, přičemž to nelze vnímat ani trochu alibisticky. Nakonec je to vlastně takový malý osobní film, který v samém závěru možná hřeje o něco více než by měl, což plně vynahrazuje to, že jsem se u některých pasáží smál nahlas. (22.06.2014)

Hipsterina bez humoru, trapošina, v ktorej Fassbender dokázal svoj maďarsko-anglosaský pôvod, keďže fas je konský kokot a bender "ohýbač". Niektorí hovoria, že je jeho meno plne anglické, pretože fas-bender môže znamenať ohýbač zákonov, spravodlivosti, ale ja som fanúšikom skôr tej maďarskej verzie. (27.01.2019)

Neskutečná kombinace dojemného dramatu s pročernalým humorem o podivných a bizarních entitách (a tím rozhodně není míněna jen titulní papírová hlava, která se dost často stará o podvratné humory), všichni jsou více či méně divní, což je u Maggie Gyllenhaall podpořeno skvělým a uhrančivým herectvím (jak skvostná herečka, tady vede), což neznamená, že by Fassbender hrál blbě, ale prostě má furt na hlavě papírovou kebuli. Je škoda, že hlavní postava (nebo chcete-li průvodce dějem) je až nudně normální. Atmosféru absurdna dotváří i hudba, která je někde na hranici parodie a čehosi zajímavého. Upřímně doufám, že během natáčení nebylo ublíženo žádné činčile. (03.11.2014)