Nástrahy velkoměsta

Skvělá komedie, která (což rozhodně nebývá zvykem) v sobě nese jakési zamyšlení a nostalgii nad změnou společnosti. Vynikající gagy procházejí jakoby mimoděk, což vytváří skvělou atmosféru. Čili super komedie, aneb... "jaktože ti trvalo tak dlouho než jsi zvedl telefon? Byl jsem až na druhém konci bytu... " :-) (07.04.2005)

Komedie s banálním dějem, která se plně soustředí na humor založený na naprosté nadsázce. Kdo má rád tenhle typ humoru, asi nebude zklamán, ale je třeba to celé brát s obrovským nadhledem. Přechod mezi jednotlivými scénkami občas mírně drhne a je znatelně těžkopádný, kvalitní filmařina je tomu na hony vzdálená. Nástrahy velkoměsta jsou one man show, Artemio z plátna nezmizí ani na chvíli. S přimhouřením očí se mu dá i fandit, moc rozumu nepobral, ale je to takový naivní sedlák s dobrými úmysly a hlavně velmi nadějnými vyhlídkami do budoucna… :-)) (27.12.2013)

Jedna z těch lepších komedií z 80.let. Jeliman z vesnice vyráží hledat štěstí do Říma, kde ho však čekají jen trable a divák se tak pobaví situacema, do kterých se hlavní hrdina dostane. Jednoduché, primitivní, ale úžasně vtipné. Některé scénky se staly téměř kultovní... Zhlédnul jsem to znovu po 25 letech a opět jsem se pobavil. (28.09.2008)

Italská komedie vyprávějící o čtyřicetiletém farmáři Artemiovi (komik R. Pozzetto) ze zapadlé vesnice, kde žil celý život a který se rozhodl, že zkusí své štěstí ve městě. Nasedne tedy do svého traktoru a odjede do Milána. Následuje mnoho komických situací, při nichž zkouší najít práci, přijde o všechny své peníze a také o jediné zavazadlo a současně se seznámí s Angelou (Američanka D. Osterbuhr), mladou, zaneprázdněnou ženou, do níž se zamiluje. Tato dívka, fanynka Juventusu, k němu projevuje jistou náklonnost, ale Artemiovu nabídku k sňatku odmítne, neboť si chce užívat nezávislého života. Artemio neustále naivně opakuje, že ho čeka slibná budoucnost, slušnou práci však najít nemůže, a tak se pobouřen svými neúspěchy a neschopností se ve městě zabydlet, vrací zpět ke své matce do rodné vsi. Zde náchází svůj klid a své štěstí po boku Marie Rosy (S. Ambrosini), kterou dříve nepochopitelně odmítal, avšak po svém návratu tuto krasavici už neopustil. Líbila se mi i veselá úvodní píseň filmu. Režisérům F. Castellanovi a G. Mocciaovi se podařilo natočit velmi zábavnou, přímočarou komedii se skvělým R. Pozzettem, která milým a neurážlivým způsobem zobrazuje rozdíly mezi životem ve velkoměstě a na venkově. (23.04.2021)

Vážení přátelé...tak jsem zkouknul po řadě let znovu tuto další kultovku našeho dětství a dojem naprosto stejný jako v případě Fantociho: Ftákovina až na půdu! Celkově o něco méně méně trapnější a dětinštější, ale i tak komedie opravdu jen pro malé děti. Takže platí totéž, co v případě Fantociho - zkouknout a uložit do trezoru... (10.11.2007)