Nástrahy velkoměsta

"Typická" italská komedie, která se snaží svést na vlně Fantozziho úspěchu, chtělo by se říct. Není divu, že hlavní protagonista je Fantozzimu podobný. Pouze s tím rozdílem, že mu chybí Fantozziho přirozené kouzlo. Zatímco pouhý pohled na Fantozziho mi na tváři vyvolává úsměv, Artemio mě nechává klidným. Film má slušný rozjezd, kdy je alespoň vidět snaha o vtipy, i když nemůžu říct, že bych se u některého z nich moc zasmál. Připsal bych to na vrub Atremiovi, kterému to buranství nevěřím ani za mák, a přílišné vypočítavosti vtipů. Druhá část filmu se odehrává ve velkoměstě, kde hrdina potkává krásnou ženu (Mariu), do které se zamiluje a snaží se ji pochopitelně dostat. Jak bych to řekl... "she is out of his league" a navíc ho ignoruje, jak se dá. Artemio se snaží získat práci, ale vůbec se mu to nedaří. Stejně zoufale mu vychází i pokusy o upoutání pozornosti Marie, která ho stále bere jen jako kamaráda... až se s ním z ničeho nic vyspí. V této fázi filmu vtipné scénky ustupují do pozadí a do konce jsem se vlastně dodíval jen z dobré vůle. Všeho všudy tedy velmi slabá komedie s jednou až dvěma opravdu vtipnýma scénkama, které po půl hodině dochází dech. (26.07.2017)

Tak tohle je jedna z nejtrhlejších komedií. Stříhání nehtů, kohoutí budíček, ta rozkládací místnost. Nástrahy velkoměsta aneb pohádka o jednom vesnickém balíkovi, co chtěl objevit svět a nakonec se vrátil zpět do rodného hnízda. Hold město není pro každého! Romantický happy end na konci je sladkou tečkou za touhle kvalitní komedií! (22.05.2009)

Stárnoucího chasníka Artemia (Renato Pozzetto) už přestává bavit se den co den brodit v hnoji, a jediné povytržení (kromě šeredné Marie Rosy) je vesnicí projíždějící vlak. A tak sebere rodinné úspory, a vydá se do velkoměsta, aby zde začal kompletně nový život. Jenže město, to není jen tak pro každého - a Artemiovi brzy ukáže, kdo je tu pánem ... Vedle Fantuzziho a Šimona a Matouše byl toto jeden z filmů, který jsem viděl na tisíckrát kopírovaných videokazetách, a některé scény jsme si pouštěli stále dokola a gagů se nemohli nabažit (například kompletní první čtvrthodina je naprosto úžasná - Mami, zapni televizi, podívám se na zprávy). Sice pak už kromě pár dalších vtípků (supermoderní miniaturní byt (kde se ovšem nesmí pořádat taneční zábavy) nebo přijímací řízení do pojišťovny) film začne trochu nudit, ale i tak jde stále o nadstandardní kus zábavy. Rád se na film kdykoliv podívám znovu... (07.12.2010)

Hm, nic moc, Castellano nie je moc znamy reziser, jak tak pozeram, to si uz radsej pozriem stare talianske romanticke melodramy z prostredia talianskych vyssich crstiev - kvoli tomu, ze sa tocili v luxusnych atelierovych dekoraciach dostali nazov telefoni bianchi. Piesen lasky 1930 a Navzdy ta budem milovat 1933 . 50 % (23.10.2019)

Komedie s banálním dějem, která se plně soustředí na humor založený na naprosté nadsázce. Kdo má rád tenhle typ humoru, asi nebude zklamán, ale je třeba to celé brát s obrovským nadhledem. Přechod mezi jednotlivými scénkami občas mírně drhne a je znatelně těžkopádný, kvalitní filmařina je tomu na hony vzdálená. Nástrahy velkoměsta jsou one man show, Artemio z plátna nezmizí ani na chvíli. S přimhouřením očí se mu dá i fandit, moc rozumu nepobral, ale je to takový naivní sedlák s dobrými úmysly a hlavně velmi nadějnými vyhlídkami do budoucna… :-)) (27.12.2013)