Hra peněz

Ne zrovna originální, ani bůhvíjak nečekaný, nicméně stále velmi intenzivní film, skvěle oscilující na pomezí intimního minimalistického dramatu a velkolepého akčního thrilleru. Ženské postavy vesměs výrazně silnější, než mužské (což vzhledem k Jodie Foster na režisérské sesli překvapí jen málokoho) a celkově velmi příjemný adrenalin, který dává vzpomenout na Telefonní budku.. (10.07.2016)

I u nás měly tupé lopaty onehdy úžasnou možnost skvěle investovat. Ten dobrák se jmenoval Viky, od pohledu altruista a filantrop, a tak za ním zůstaly tisíce spokojených dicků. A že Viky dělal, co mohl, aby se ti intelektuální investoři, co mu nasypali kupónky, měli dobře! Kupoval jim imrvére tryskáče, stovky luxusních nemovitostí ve světových metropolích, drahé sportovní brka a dokonce i několik velkých továren. Jenže on takový dik, to je povahově pěkný zmrd, a tak ten blahoslavený investiční klubík začal nakonec Vikiho špinit a pomlouvat, že místo aby se o ně staral, tak zevluje a někde radši potají kope podzemní chodby. Což byla samozřejmě jen mrzká pomluva, protože ten skvělý člověk nikdy nedržel lopatu v ruce. Nakonec došlo až k tomu, že na něj šťastní majitelé desetinásobku poštvali orgán. Jenže on by takový orgán naštěstí nenašel ani vlastní koule, a proto stihl Viky sbalit před tou hroznou nespravedlností kramle. Ale jak už to na tom světě chodí, neskončil ten úžasný chlapík věru dobře! Ubožákovi zbyly jen oči pro pláč, jak teď musí z obýváku čumět na nějaké zkurvené moře na zaplivaném ostrově daleko, předaleko od své milované vlasti, živořit na rybích jikrách v nuzné chýši 43+4 s pouze pětikilometrovou ranvejí, po které se musí dennodenně plahočit nějakou plečkou od Martinova Ástna ke svému Lírdžetu, kde si člověk s alergií na telecí kůži a mahagon ani pořádně nepohoví. A o takové nepřející dičí svini je i tento film. Tu ale v tomto případě jistota desetinásobku rozparádila natolik, že naběhla na Žužu Žorže a skoro celou stopáž mu mává pistolí před držkou. Uot els? Inu, skoro nic. Je to ale překvapivě po Pissmejkrovi asi nejzábavnější nespreso, co Jirka dosud uvařil, skvěle zahrané a ta vyrachtaná feministická lesba s fretčím xichtem to režijně a dramaturgicky i vcelku vkusně vysufražetkovala. Jen je trochu škoda, že po výborné první polovině nedotáhli poměrně zdařilé memento toho, že každý, kdo někdy vyslovil slovo burza, opce nebo derivát, by měl pro blaho budoucích generací dávno viset vykuchaný na kandelábru, až do stejně stylového konečníku a závěrem se to zvrhlo v hloupý, patetický, žlutohnědý holyúdský maglajz. (15.06.2016)

Hodně prošlá a unavená bojůvka, která zaujme akorát tím, jak dokáže nakombinovat několik tematických relikvií z různých časů do jednoho celku. Jmenovitě iluzi všemocnosti televize, syndrom Occupy, prohnané bankéře, které nelze sesadit jinak než lidovou polní spravedlností či prostý lid propojený televizní obrazovkou v horním rohu místnosti útulného baru. Ačkoli se místy daří aktualizovat celý rámec skrze potrestání ústředního kapitalisty internetovým zmemováním či se záměrně shodit ve scéně veselé videokonference se zbouchnutou holčinou mladého teroristy, finální climax s nekonečně neschopnou policií, skandujícími lidmi a epilogovou pěsťovkou do tváře zločinného buržousta nám rychle připomene, v jakém filmovém muzeu se vlastně nacházíme. (20.10.2016)

Problém filmu vidím v tom že přestože se Clooney opět snaží seč mu síly stačí, tak nějak ta dramatická rovina filmu působí malinko nevěrohodně. Určitě je škoda, že scénáristům pomalinku začnou docházet nápady a tak se musí chtě nechtě do ulic, aby byl hlavní padouch náležitě potrestán. Julia Roberts má kariéru vlastně za sebou a ještě před 15 rokama by divák byl za film s duem Roberts/Clooney vděčný. Dnes kolem nás jen tak prošumí. Studio Sony má prostě i nadále smůlu na velké bijáky. 60% (23.08.2016)

Thriller s dobrým myšlienkovým úmyslom, ale slabým dramatickým drajvom. Emocionálny záver pôsobivý, ale všetko pred ním nie je ani tak strhujúce a dynamické ako v Howardovom Výkupnom, ani tak superchytro vykoumané ako v Leeho Spojencovi. A je to iba tak zabudnuteľné ako Gavrasove Mesto šialencov. Prekvapuje ma, že to ambicióznemu Clooneymu stálo za produkovanie. Možno spoliehal na silnejšie osobné angažmá (a talent) pani režisérky. (09.08.2016)