Reklama

Reklama

Tábor 14

  • Německo Camp 14: Total Control Zone (více)
Německo / Jižní Korea, 2012, 104 min (Alternativní 52 min)

Obsahy(1)

Strhující příběh mladíka, kterému se podařilo uprchnout ze severokorejského tábora smrti. Jedním slovem „peklo", tak popsal život v koncentračním táboře v Severní Koreji Sin Tong-hjuk. Mladý muž, který se tam narodil a kterému se ve třiadvaceti letech podařilo z tábora smrti dostat na svobodu.
V dokumentu vypráví on sám i uprchlí vězeňští dozorci o děsivém životě v táboře, o krutých praktikách dozorců, o mrzačení lidských těl i duší.
Sin Tong-hjuk žije v Jižní Koreji, ale na svět, kde je běžné udávat vlastní rodinu výměnou za větší příděl jídla a kde o životě a smrti rozhoduje libovůle dozorců, nemůže zapomenout. Navzdory všem hrůzám a útrapám, které v Severní Koreji prožil, se Sin Tong-hjuk touží do své vlasti jednou vrátit, protože jen tam se cítí doma. (Česká televize)

(více)

Recenze (57)

NJD 

všechny recenze uživatele

Jakmile opadl největší povyk kolem The Interview, nastal čas podívat se na Severní Koreu zase relastickýma očima. Tábor 14 je neuvěřitelnej příběh kluka, který celý svůj život prožil v pracovním táboře a o okolním světě tak nevěděl vůbec nic. Z jeho vyprávění jsme se pak dozvěděli neuvěřitelné věci jako: ,,Když mi před očima popravili matku a bratra, tak jsem nebrečel, protože jsem nevěděl, že bych měl." Nebo: ,,Když jsem poprvé viděl jak doopravdy vypadá Severní Korea, myslel jsem si, že jsem v ráji." A pak ještě smutné konstatování na závěr: ,,V Jižní Korey lidé každý den páchají sebevraždy kvůli tomu, že mají málo peněz. V Severní Korey nepáchá sebevraždy skoro nikdo, přestože jsou jejich životní podmínky naprosto nesrovnatelné." Na dokumentu se mi taky líbily zajímavý výpovědi bývalých dozorců, které pomohly více pochopit myšlenkové pochody všech zúčastněných aktérů týhle šílený mašinérie. ()

oveckaoa 

všechny recenze uživatele

Tak já se musím přidat k těm lidem co to nechytilo. Viděl jsem delší verzi a že by mě to nějak uchvátilo říct nemůžu.Bohužel v té verzi je hodně vaty nějak nechápu význam scén typu Sin jede na trajektu Sin jede v letadle o scénách typu Sin hledí do blba 10 minut a pak třeba řekne odpovím později nemluvě. Myslím si, že kniha případně kratší verze by byla zajímavější P.s. ty dozorce bych pověsil na nebližší strom žijeme ve zvrácené době (ostatně nemusím daleko chodit viz 2 násobný vrah a je z něj celebrita Kájinek) kdy se z vrahů (vyloženě se tam k tomu přiznávají, že zabíjeli lidi) dělají celebrity jo a jinak srovnávat celou Jižní Koreu s 1 pracovním táborem mě příjde hodně nefér P.p.s. docela by mě zajímalo kolik si toho vymyslel a co vše je pravda a lež pokud je pravda jen, že změnil číslo táboru a počet útěků tak v pořádku pokud většinu takto ztrácí na věrohodnosti ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Můj domov je tam na druhé straně, v severní Koreji. 1) 30letý bývalý vězeň Sin Tong-hjuk (Shin Dong-Hyuk) vypráví a divák jen bezmocně zatíná pěsti. Slyší děsivý příběh o životě nejspodnější vrstvy otroků v KLDR. Neschopen dát najevo emoce, neschopen interakce s morálním statusem dnešní civilizace, vypráví svůj příběh po celém světě a nikdo mu nerozumí (viz reakce a záběry na americké aktivisty)._____ 2) Bývalý dozorce Hyuk Kwon naproti tomu působí jako vyrovnaný, sám se sebou srovnaný člověk, který si je vědom, že sloužil zlu, ale sám byl vlastně také obětí, tudíž si nepřipadá příliš vinnen. Daří se mu zřejmě lépe, svůj život drží v rukách a jediné, čeho se trochu obává, je, že by mohl být konfrontován tváří v tvář s bývalými vězni, které sám mučil. Otřesná ukázka pragmatického cynismu, osobní prospěchářství anebo nevědomost hříchu nečiní?_____ 3) Jiná rovina filmu mluví i o naší civilizaci. Na rozdíl od jednoduchého světa za ostnatým drátem, světa bez svobody, bez peněz, světa neustálého materiálního strádání, máme hojnost, rozsáhlou nabídku cestovat, utrácet, užívat si, ale také hodně sebevražd (na rozdíl od tábora, jak říká Sin). I my jsme otroci, otroci kapitálu, vlastních nezvládnutých závislostí a přání. V táboře k této sofistikované podobě uspokojování potřeb vůbec nedochází, ba vězni si pravděpodobně ani neuvědomují, o co přicházejí, proto tam i chybí frustrace z jejich nenaplnění. Sin popisuje běžný život v Severní Koreji jako ráj._____ 4) Sin Tong-hjuk uprchl v roce 2005. V říjnu 2014 navštívil i Prahu. Jeho kniha "Útěk z tábora 14" vyšla i v češtině. V lednu 2015 přiznal, že ne vše v knize je pravda. Změnil číslo tábora, řadu detailů i významnějších skutečností, prý proto, že se nedokázal vyrovnat s realitou. V opravené verzi byl toto již třetí pokus o útěk. V prvním (1999) byl chycen po pár dnech, ve druhém (2001) se dostal do Číny, kde byl po čtyřech měsících chycen a vrácen zpět. Při posledním útěku se pohyboval po Číně, až byl náhodně odhalen novinářem v Šanghaji. Ten ho doprovodil na jihokorejské velvyslanectví, kde dostal azyl. Tím se vysvětlují některé otázky, které při sledování filmu vyvstávají. Velmi zajímavé informace o důvodech, proč změnil svou výpověď, a o dalších detailech jeho života jsou tady._____ 5) Pokud mám mluvit za sebe, považuji životopis za nevěrohodný. Popis tábora naproti tomu působí autenticky a zasvěceně. Pro mě není rozhodující, jestli Sin pravdivě uvádí detaily ze svého života. Všechno, co uvádí, očividně pravda být může...a v osudech jiných lidí i je._____ 7) Kniha je strhující čtení, ať už je dokument nebo fikce. Film však nenabízí téměř nic navíc a to, co nabízí, je málo kvalitní._____ 8) Sinovu nostalgii po životě v táboře lze pochopit. On neumí žít jinak. Je otázkou, zdali se to ještě může naučit. Režim mu nevzal život, stalo se něco horšího. Režim mu vzal duši. ()

ainny 

všechny recenze uživatele

Vidět je něco jiného než číst, takže jsem si toho od dokumentu asi slibovala moc. Stopáž je ale hodně přepálená a v podobě v jaké dokument je, bohužel imho neplní ten účel, jaký má mít. Dívat se dlouhé minuty na mlčícího Shina mě docela nudilo. Chápu, že se mu o minulosti nemluví lehce, ale když už měl dokument tuhle délku, tak bylo možné ho nastavit jinak. Třeba stejně jako to udělal autor knížky. Detaily o Severní Koreji jako takové. Nočními záběry ze satelitů, kde kontrastuje zářící Soul s temnotou severního souseda. Těch možnosti je mnohem víc. Ale abych jenom nehaněla, naopak se mi líbilo animované zpracování lágru. Ta fádní barva dávala záběrům dokonale pochmurný ráz. Určitě si dokument ještě někdy pustím, ale budu přetáčet. Škoda. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Neuveriteľný príbeh severekórejského mladíka , ktorý ušiel z prísne stráženého tábora, ktorý takmer v ničom nezaostáva za koncetračnými z 2. svetovej vojny. Až na tie pece samozrejme. Jeho rozprávanie, natáčané v jeho juhokórejskom byte v Soule, pôsobí pokojne a s týmto prístupom sa snaží s minulosťou vyrovnať. Nič nerobiť, len v pokoji oddychovať. A on si to naozaj zaslúži. Je neuveriteľné , že v dnešných časoch sa môže dieťa narodiť v tábore a pritom netuší, že existuje i svet za oplotením, kde ľudia chodia slobodne kam chcú, majú jedlo i oblečenie, dôstojný život , jednoducho všetko, čo on v tábore nemal. Po jeho úteku a rokoch strávených v J. Kórei ma doslova zarazili jeho slová o tom, že by sa tam chcel vrátiť. Niečo som už na tému táborv, hlavne tých koncetračných prečítal, ale ešte nikdy som nepočul o nikom, kto by sa tam rád vrátil. Vo filme je aj zopár tajne natočených videí, z ktorých si urobíte jasný obraz o tom, čo je Severná Kórea zač. Južná a Severná Kórea? U mňa rozdiel ako nebo a peklo. 80%. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (1)

  • Sin Tong-hjuk se v roce 2015 přiznal, že některé části svého příběhu upravil, poté ukončil své aktivity za prosazování lidských práv. (KREI)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno