Camp 14: Total Control Zone
Tábor 14 - Zóna totálnej kontroly
Camp 14
Obsahy(1)
Strhující příběh mladíka, kterému se podařilo uprchnout ze severokorejského tábora smrti. Jedním slovem „peklo", tak popsal život v koncentračním táboře v Severní Koreji Sin Tong-hjuk. Mladý muž, který se tam narodil a kterému se ve třiadvaceti letech podařilo z tábora smrti dostat na svobodu.
V dokumentu vypráví on sám i uprchlí vězeňští dozorci o děsivém životě v táboře, o krutých praktikách dozorců, o mrzačení lidských těl i duší.
Sin Tong-hjuk žije v Jižní Koreji, ale na svět, kde je běžné udávat vlastní rodinu výměnou za větší příděl jídla a kde o životě a smrti rozhoduje libovůle dozorců, nemůže zapomenout. Navzdory všem hrůzám a útrapám, které v Severní Koreji prožil, se Sin Tong-hjuk touží do své vlasti jednou vrátit, protože jen tam se cítí doma.
(Česká televize)
Recenze (57)
O autentičnosti mám sice pochybnosti nicméně jako obecný dokument to je zajímavý počin ()
Když Šin ukázal ty své ručičky úplně jsem nevěděl, jestli mám brečet nebo se smát. Každopádně on se neusmál, skoro nikdy v žádném záběru. On ani nebyl důvod. Co mně přišlo ale fakt nejhorší, že se mu stýskalo. Fakt jo, poznal všechnu krásu světa, ale ono se mu prostě stýskalo. Tomu říkám dokonalé vygumování mozku ()
Tak já se musím přidat k těm lidem co to nechytilo. Viděl jsem delší verzi a že by mě to nějak uchvátilo říct nemůžu.Bohužel v té verzi je hodně vaty nějak nechápu význam scén typu Sin jede na trajektu Sin jede v letadle o scénách typu Sin hledí do blba 10 minut a pak třeba řekne odpovím později nemluvě. Myslím si, že kniha případně kratší verze by byla zajímavější P.s. ty dozorce bych pověsil na nebližší strom žijeme ve zvrácené době (ostatně nemusím daleko chodit viz 2 násobný vrah a je z něj celebrita Kájinek) kdy se z vrahů (vyloženě se tam k tomu přiznávají, že zabíjeli lidi) dělají celebrity jo a jinak srovnávat celou Jižní Koreu s 1 pracovním táborem mě příjde hodně nefér P.p.s. docela by mě zajímalo kolik si toho vymyslel a co vše je pravda a lež pokud je pravda jen, že změnil číslo táboru a počet útěků tak v pořádku pokud většinu takto ztrácí na věrohodnosti ()
Otrasné, čo môže režim robiť vlastným ľuďom. Koncentráky v 21. storočí ničia ľudí nielen telesne, ale aj ich myslenie, zvlášť u detí, ako to vidno u mladého utečenca. Čo podstúpil, znie veľmi autenticky, a pritom vo filme by to bolo celkom neuveriteľné. Svedectvo strážcu, ktorý nevedno prečo tiež utiekol, je ako z iného sveta, keď s kľudom opisuje, ako strieľal väzňov len tak z rozmaru, lebo to nebolo trestné. –––– Ak zatknú celú rodinu, táto už nikdy nesmie zostať pokope. –––– Každý, kto prejaví pochybnosti o svojej vine, bude popravený. ()
Tohle aspiruje asi na nejodpornější dokument ever. ()
Tenhle dokument měl jediný štěstí a to, že téma bylo natolik silný, že to člověk prostě nechtěl vzdát. To, že se Šinovi o těch věcech špatně mluvilo a dlouho mlčel, bylo pochopitelný. A ty dlouhý záběry při rozhovorech s ním se nevystřihávaly schválně. Ale všechno ostatní nic neříkající chození a pohledy na procházející a lidi a podobně, bylo strašně nudný, což podobnému dokumentu vážně nesluší. Nejstrašnější část byla ta, kde si skupina rozjívených Amíků neustále tleskala. Chtěla jsem, aby je tam Šin pořádně proplesk, nebo řek, že s takovýma magorama nechce mít nic společnýho. Někdo tady v komentáři psal, že bylo hrozný, jak se Šinovi stýskalo, že měl úplně vymytej mozek..ale nemáme vymytej mozek spíš my, co si ničeho pořádně nevážíme, kteří pácháme sebevraždy jak na běžícím pásu a žijeme konzumní společností, i kdyby to bylo v maringotce na poli bez televize a prostředků? ()
Jakmile opadl největší povyk kolem The Interview, nastal čas podívat se na Severní Koreu zase relastickýma očima. Tábor 14 je neuvěřitelnej příběh kluka, který celý svůj život prožil v pracovním táboře a o okolním světě tak nevěděl vůbec nic. Z jeho vyprávění jsme se pak dozvěděli neuvěřitelné věci jako: ,,Když mi před očima popravili matku a bratra, tak jsem nebrečel, protože jsem nevěděl, že bych měl." Nebo: ,,Když jsem poprvé viděl jak doopravdy vypadá Severní Korea, myslel jsem si, že jsem v ráji." A pak ještě smutné konstatování na závěr: ,,V Jižní Korey lidé každý den páchají sebevraždy kvůli tomu, že mají málo peněz. V Severní Korey nepáchá sebevraždy skoro nikdo, přestože jsou jejich životní podmínky naprosto nesrovnatelné." Na dokumentu se mi taky líbily zajímavý výpovědi bývalých dozorců, které pomohly více pochopit myšlenkové pochody všech zúčastněných aktérů týhle šílený mašinérie. ()
Čo povedať, ušiel a prežil. Viac ma šokovalo správanie dobrovoľníkov - aktivistov, keď tam ako retardi búchali po stoloch a škatuliach a Šin sa len bezprizorne prizeral, musel si myslieť, že je medzi bláznami. Takisto nejaká novinárka, ktorá začala naňho hovoriť po anglicky a že či on vie po anglicky, no neviem prečo by mal vedieť, novinárka evidentne profesionálne pripravená.. Napokon je jednoduchšie spraviť tlačovku, nie je jednoduché stále odpovedať na tie isté otázky dookola. Dozorcovia bez kúska ľútosti, jednoducho fanatici bez súcitu. Koľkí takí u nás po 89. neutrpeli žiadnu ujmu?! Ako toto raz a navždy zlikvidovať z nášho sveta? Jediné čo sa ponúka je vojenská invázia do Severnej Kórei, likvidácia politikov, armády a oslobodenie trestancov. ()
Kniha je daleko obsáhlejší, nicméně tady je navíc výpovědi severokorejských bachařů, kteří prostě mimochodem řeknou, že když se jim nějaká vězenkyně líbila, tak ji znásilnili a pak třeba zabili. Ovšem nejvíce mi bylo na blití z výslechu zadržené natočený skrytou kamerou. To kopání do ženský mi moc nepřidalo na klidu večera. ()
Člověku šel mráz po zádech při vyprávění Sina. Už nikdy nebude vnímat tento svět jako člověk, který se nenarodil v pracovní táboře KLDR. Nejen fyzická ale i duševní deformace. 80% ()
Zajímavý dokument, který bohužel svou pomalou režií uspává, měl jsem co dělat abych dokument dokoukal a neusnul u toho. ()
Videná 104 minútová nezostríhaná verzia ... Veľmi jedinečný, mrazivý a vzácny dokument. Mrazilo ma hlavne pri výpovediach bývalych strážčov táborov s ich cynickými výrazmi ktorí sa dnes bez povšimnutia prebiehajú medzi ľuďmi na juhu. Škoda že sa o tejto krajine nevie dodnes viac. ()
Naprosto neuvěřitelná záležitost. První jsem četla knihu, pak viděla dokument. Neumím si ani představit, jak hrozné to pro ty lidi tam je. A to teď je to tam ještě horší, neb jejich nové vládnoucí koště dobře mete ocelovou metlou. Doporučuji i přečíst si knihu Útěk z tábora 14, je komplexnější a více vypovídá o poměrech v táboře. Ty jsou srovnatelné s koncentračními tábory za války i s těmi v Rusku, Číně , Kambodži a jiné. Horší jsou v tom, že mnozí lidé jsou v nich od narození, nebo do dětství, takže ani netuší, že toto peklo není jediný svět, který existuje. A my vyspělé státy se tváříme, že není v naší moci s tím něco udělat. Jo kdyby měly ropu, to by se to zachraňovalo. Nejen, že je to strašné jako celek, ale ještě strašnější jsou výpovědi těch, co to zlo dobrovolně páchají. Jako by na to někteří byli i pyšní. Jen bestie lidského druhu je schopna takových zvěrstev. Pro mne bylo nejhorší to, že ve finále hlavní účastník díky svému dosavadně strávenému životu, není schopen pochopit život venku. V záběrech je vidět, že se neumí smát, nechápe humor a je emočně úplně mimo. Nakonec možná by byl raději zpět, kdyby byl v nějakém mírnějším táboře s jídlem, stačilo by mu to. Nenaučil se žít, jen umí dobře přežívat a to je to nejsmutnější. Za mne smutných 100%. ()
Kto to neprežil, ťažko môže hodnotiť. Psychika je poznačená do smrti. Z chlapca sa stal zdeptaný zombie, ktorý si pamätá čo bolo, ale s novým životom v úplne inom a pre neho cudzom prostredí sa nevie stotožniť. Jasný kandidát na samovraždu. A tí, čo to spôsobili si tiež nič nepripúšťajú lebo vraždiť a mučiť bolo normálne. Holt všetko je relatívne.. ()
Že Severní Korea není dobrá volba pro dovolenou, to jsem tak nějak tušil i před filmem. Nicméně existence bazénů a ponorných klecí s možností mechanického nastavení ponoru topených, to je síla. Inu, vědecko - technická revoluce se nezastaví ani před branami koncetráků:) Na můj vkus statické až příliš, že se o tom všem nikomu nemluví srovna srdíčkově jsem pochopil po prvním minutovém záběru na Shinovu mlčící tvář, když tentýž záběr přišel opět, ok, když přišel po páté, už to atmosféru spíš kazilo, než budovalo. Dozorci jsou neuvěřitelní (v libovolném slova smyslu) a měli dostat víc prostoru. Ale chápu, že můžeme být rádi, že je vůbec někdo překecal k těm pár větám. Co mě odzbrojilo, byl pohled na skupinku nadšených mladých američanů z "free korea" nebo co to bylo, ta naivita a smích s jakým jdou bojovat proti nejostřejší diktatuře na planetě působila až nepatřičně. Tohle je práce pro 51 Airborne a když nic jiného, dokument hezky funguje jako výchozí bod pro otevřenou diskuzi nad systematickou vojenskou intevencí zbytku světa. Severní Korea nicméně nemá ropu, takže si o podobných věcech asi můžeme nechat zdát... PS: Animace doprovázející Tábor 14 jsou špičkové. ()
Vynikající dokument ve formě zpovědi severokorejského uprchlíka. Jeho vzpomínky na první popravu, popravu rodiny, konzumaci potkana a nebo popis momentu překonání hraničního plotu tábora, kde vyrůstal byly velice silné okamžiky. ()
silnej příběh, perfektní komiksový vložky ale kvůli spoustě ticha a přehnaný stopáži to nemá takovej dopad, jako to mít mohlo. "západní" civilizace tam taky není vykreslena zrovna pozitivně - nic neřešící konference a studentský spolky jsou užitečný asi jako facebookový petice a to, že se chce Shin vrátit z tohodle povrchního konzumenskýho "blahobytu" zpátky mluví za vše. Proto dávám i čtvrtou hvězdičku i když jako film mě to moc neoslovilo ()
Téma mě velmi zajímá, dokument však není zpracován příliš dobře. Zejména mi vadilo nesmyslné natažení na délku 104 min (zřejmě aby to mohlo v některých zemích do kin), díky čemuž sledujeme dlouhé minuty nic neříkajícího nakupování v supermarketu, spaní v letadle nebo koukání do dáli na jakémsi trajektu. Kniha o tomtéž mě však zajímá velmi a rád si ji přečtu, dokument šel ale rozhodně zkrátit. ()
Hodně silná káva, člověk by snad ani nevěřil, že se to děje právě teď.. Těším se na knihu.. Hlavní protagonista mě závěrečnou řečí hodně šokoval, čím si ale prošel se prostě nedá hodnotit. Další z filmů, který mi ukázal, že si máme vážit toho kde žijeme. Svobodu pro Severní Koreu!!! ()