Veronika se rozhodla zemřít

"Zelená je nová černá. Zelená není nová černá. Copak nikdo jiný nepostřehnul, že se všichni totálně zbláznili? Proč se tak bojíme vidět věci v jejich pravém světle. Podobné slogany úspěšně odvracejí naši pozornost od hodnot, na nichž skutečně záleží. A není úniku. Chci aby se vědělo, že volím radši smrt než spoluúčast na kolektivním šílenství světa, ve kterém žijeme. Tohle není skutečný svět, sbohem." (13.09.2017)

Božská Sarah Michelle Gellar a minimalisticky absolutní ředitel Davida Thewlise mě dovedli k fascinujícímu rozporu. K filmu, který se dech beroucím způsobem rozvypráví, na dlouhou dobu potom zastaví, zdržuje, pocuchává všechna očekávání a přesto skončí tak dokonalou katarzí, že se těžko držím od nejvyššího hodnocení. Nepamatuji, kdy jsem si naposledy tak moc přál, aby nikdy nepřišel konec filmu a nakonec fascinovaně uznal, jak právě závěr dodal všemu řád a lehký punc geniality. Zatím 85% (30.12.2009)

Hmm. Knihu som zhltla, stála fakt za to. Samozrejme filmové spracovanie (ešte k tomu so Sarah) som si na porovnanie nemohla nechať ujsť. Klasická Amerika. Všetko si prehodí do svojho prostredia - pôvodný Villete v Slovinsku sa nám ocitol pozdĺž rieky Hudson. Kopec mrakodrapov na začiatku to jasne naznačil. Takýchto postrehov, ktoré boli pozmenené (vrátane mien Claire = Zedka, Dr. Igor = Dr. Alex Blake) od Coelhovej slovinskej predlohy Veroniky bolo viac. Kniha je predsa vždy len kniha. Ale tu hodnotíme film takže k tomu: vzhľadom na to, že som pointu vedela, tak som len s chuťou pozerala výrazy prekvapenia na sestrinej tvári. Mňa nič neprekvapilo. Skorej mi tam vadili/chýbali určité veci. Aj moje predstavy boli konieckoncov trošililinku iné. Takže filmovo to bol taký priemer. Nič to vo mne nezanechalo. Žiadne slzy, smútok, nadšenie. Knihu som práve naopak precítila do každého detailu. (04.04.2012)

Oslava života nenásilnou a veľmi vydarenou formou. Pomalé tempo a deja len málo, to nemusí sadnúť každému. Ale kto má len trochu filozofického ducha a dokáže sa aspoň na chvíľu stratiť z bežného konzumného života, toho to nadchne. V dnešnej veľmi uponáhľanej dobe často zabúdame, že sme tu len na chvíľu a naozaj je každý deň darom, treba ho prežiť naplno. Toto nám tento snímok veľmi pekne pripomenie. Nerieši, prečo sa hlavná postava rozhodla skoncovať so životom, rieši to pozitívne, prečo sa vlastne oplatí žiť. Vynikajúcim ťahom bolo obsadenie Sarah Michelle Gellar, ako aj jej psychiatra, Davida Thewlisa. (22.04.2016)

V následujících pár řádcích zřejmě vyzradím či naznačím pár klíčových momentek z děje, takže doporučuji čtení v tento okamžik zanechat. Začnu asi u autora předlohy, který byl jediným důvodem, který mě k tomuto snímku přivedl. S vysokou pravděpodobností i drtivou většinu hodnotících. Jméno Emily Young vám totiž asi nic neřekne, pokud náhodou nejste členem její rodiny. Paulo Coelho je mistr příběhů a moje očekávání se zabydlela hodně vysoko. O co tedy jde? Sledujete příběh jedné zbloudilé duše, která si zcela správně uvědomuje naprostou zbytečnost a nicotnost svého života, a protože v sobě tahle duše má dostatek soudnosti, tak se svoje účinkování na naší krásné planetě rozhodně ukončit. Dle mého názoru je to nejhorší rozhodnutí, jaké člověk v životě může učinit. Zatím to funguje tak, že každý z nás se jednou v prach navrátí, tak proč tomu chodit naproti? Dle mého názoru je i ten nejnuznější život o pořádný maxi kus lepší než život žádný. Nicméně, pro romanopisce je takové rozhodnutí rozhodně vítané. Malá odbočka, název díla je luxusní a rozhodně dovede přitáhnout čtenáře i filmové diváky. Samozřejmě je Verča zachráněna a ubytována v příjemném prostředí psychiatrické léčebny, kterou vede vysoce neortodoxními metodami jeden sympaťák. Sympaťák ji zalže, že Verču čeká posledních pár týdnů života. Následuje značná část stopáže, kdy jsem se topil v nudě. Verča totálně rezignovala na život a režisérka nám sází jeden melodramatický záběr za druhým. Nedovedl jsem se naladit na stejnou emoční vlnu. Verča si postupně začne uvědomovat cenu svého života. To je běžné, spousta lidí si uvědomí cenu něčeho až v okamžiku, kdy o to přijde. Pozor zvrat, Verča se zakouká do místního zombíka. V podstatě to, před čím se snažila utéct ji pohltí. (Tímto narážím na úvodní monolog o rodině a dalších věcech.) Žije tedy tak, jako by měl být tento den dnem posledním. Přesně tak, jak by to mělo být. Tímhle vším jsem proplul absolutně bez emocí. Vsadil bych svoje boty, že kniha by byla bývala rozumnější volba. No, co už nadělám. Pointu znám, četba ztrácí smysl. A právě ta pointa, to rozuzlení, ten šokující závěr je to jediné, co z celého snímku shledávám extrémně vydařeným. Verča ve skutečnosti zatím neumírá. Doktůrek ji tou výše zmíněnou riskantní lží naplněnou pořádnou hromadou lidskosti vlastně dal druhou šanci na život, což se málokomu poštěstí. V ten moment se vám všechny záběry z filmu v hlavě tak nějak spojí. Závěr se mi tedy líbil. I byl velmi pěkně a citlivě natočen. Celkově nemohu hodnotil lépe než slušně, protože jsem nadšením během sledování zrovna neomdléval. Coelho napsal mnohem moudřejší knihy, po kterých sahám výrazně raději, a které, troufám si tvrdit, by si zasloužily filmové zpracování mnohem víc. (14.08.2015)