Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

Pohled na historii USA kritickýma očima bez vlastenecké ideologie. Vlastně poslední dobrý americký prezident byl Roosevelt a to je příliš dávno. Válka, zbrojení, politikaření, drancovaní, lhaní. Smutné a bez výhledu na změnu. Oliver Stone měl velkou odvahu, že tento dokument natočil. V 50. letech by byl za to zatčen jako zrádný komunista. (14.11.2021)

Mládeži neprístupný, o to väčšie nutkanie spapať zakázané ovocie, lebo detičky sa v škole učia kraviny, príde možnosť zistiť skutočnú pravdu, že de - facto AMERIKA JE AGRESOR, ktorý klame a podvádza a manipuluje s davom, keď sa ku kormidlu dostanú mocní, tak po nás POTOPA ! Kontroverzný dokument, aký je sám TVORCA OLIVER STONE, ktorý si servítku pred ústa nekladie, preto vravím, že poznať pravdu je dôležitejšie ako veriť klamstvám ! A keď sa hovorí PRAVDA, tak všetci sa idú z toho hádam posrať !!!! (17.07.2015)

Dle očekávání – velký třesk... Stoneova verze dějin USA je patřičně zdramatizovaná, překotná a podivně netrpělivá. Viděl jsem epizodu tři a deset (dějiny atomové bomby, dějiny boje proti terorismu od nástupu prezidenta Bushe ml.) a musím říct, že hodina času pro jednu problematiku nestačí. Minimálně pro zvolený koncept – Stone a jeho tým historiků obdivuhodně pracují s archivními materiály, uvážlivě je začleňují a nechávají vzájemně střetávat. Když pominu jejich občasné duplicitní užití napříč kapitolami, nemám v tomto ohledu žádný problém. Horší je hlas vypravěče (Stone), vršícího údaj na údaj, možná i záměrně nedovolující zpracovat množství údajů. Aby toho nebylo málo, zapsané citáty osobností čtou různí herci, čili napodobují jejich hlas i dikci. Tato poměrně agresivní strategie byla užívána v krizových obdobích studené války a působí velmi lacině a neprofesionálně. Stone si při svém výkladu libuje ve slově „kdyby“ a rozpracovává vize alternativních (lepších) dějin. Liberální historici si při té příležitosti rádi idealizují jednu osobnost, která nedostala důvěru (např. demokratický kandidát na prezidenta v padesátých letech Adlai Stevenson). Stone si vybral Rooseveltova víceprezidenta a levicového kandidáta na prezidenta v roce 1948 Henryho Wallace. Tento muž byl ve své době zdiskreditován za údajné napojení na komunisty, což Stone ostře odmítne (Wallace přitom opravdu byl financován komunisty, ač ho tato podpora nikterak netěšila). Tvůrci opakovaně „vylepšují“ historii, pokud mají ideál. Stone realizoval ambiciózní a působivou sérii, není však možné opomenout jeho silné levicové smýšlení. Na druhou stranu laciné odsouzení Stonea coby demagogického salónního levičáka by jen prokázalo neschopnost argumentovat. Tento projekt možná hodlá sdělit informace neobeznámeným, jenže věnovat mu pozornost by měli právě ti obeznámení. Procvičí se v argumentech, zážitek zaručen. (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Hodnotit je velice obtížné. Stone v některých dílech uhodí hřebík přesně na hlavičku, aby vzápětí svůj přesný úder shodil demagogií a přehnaným zjednodušováním. Nemyslím si, že třeba operace Pouštní bouře s mandátem OSN byla odmítnutím celosvětového míru ze strany G. Bushe st., problémy Iráku se datují už od Sykes-Picotovy dohody a ty dnešní jsou jenom jejím vyústěním, přičemž USA hrubě nezvládly poválečnou obnovu. Líčení Saddáma jako super diktátora je k smíchu, když jedním chemickým náletem dokázal zabít sto tisíc Kurdů...najde se toho dost. EDIT: Tak jsem právě zjistil, že Stone podporuje Putina, což nelze nijak ospravedlnit, a snižuju o hvězdičku. (19.07.2015)

Seriály s větším počtem dílů mají jednu nevýhodu: když se mi prvních několik dílů nelíbí, dalšími již nehodlám ztrácet čas. Z boje amerických marxistů se sovětskými marxisty, zachyceného očima neomarxisty, jsem vydržel první díl a polovic druhého. Líčení boje amerických dobrovolníků proti frankistům, zde samozřejmě označovaných jako fašisté, ve španělské občanské válce bylo vskutku dojemné. Nejeden marxista jistě uronil slzu, jak byla tehdy pošlapána satanská trojice rovnosti, volnosti a bratrství. Není divu, že si Roosevelt se Stalinem rozuměli jak bratři (nejspíš lóžoví), když se Rooseveltův viceprezident ve svých projevech proti imperialismu odvolával na odkaz francouzské a říjnové revoluce. Proto byl také jedním z výsledků druhé světové války postupné odstranění kolonií zejména v Africe. Do jakého stavu prosperující kolonie upadly po odchodu imperialistů jsme dnes svědky – černoši se vrátili na úroveň primitivních kmenů, z níž se je zlý imperialisté snažili pozvednout, s tím rozdílem, že tentokrát nemávají oštěpy, ale samopaly. Jednou z mála kladných stránek dokumentu je, že s neskrývaným obdivem ukazuje, jak se Američané bili a bijí za rovnost, volnost a bratrství, rozumějte za demokracii. Nevermore. (03.09.2014)