Ten, co tě sleduje

Bavila mě forma, jakou je tenhle film natočen a to i navzdory tomu, že se jedná o čisté fantasy co se IT věcí týče. Pořád jsem si říkal "docela dobrý", Sasha Grey umí dokonce celkem i slušně hrát (a teď nemyslím orgasmus). V poslední třetině se ale něco zlomilo, film přestal dávat smysl a mě konečně došlo, že je to děsná hovadina. (27.12.2014)

Neuvěřitelně meta záležitost, u níž se obávám, že minimálně jedna z jejích rovin zůstane alespoň zčásti takříkajíc ztracena v překladu. A to bohužel hned ta nejočividnější a nejšťavnatější. Jen těžko bude náhoda, že v Open Windows hraje právě Sasha Grey, která koná určité povědomé věci, kariéra její postavy se nachází přesně v tom bodu, ve kterém se nachází a zároveň ve filmu vede kratičký telefonát s kamarádkou, jež jí říká: This is a critical moment in your career. You can’t blow this. The media is just waiting for you to fuck up again (a následuje ještě několik souvisejících vět). Slova oné kamarádky (respektive vykutáleného scenáristy) jsou volena velmi chytře a dvojsmyslně, čímž zřejmě mají odrážet buďto skutečnou touhu skutečných fanoušků Sashy Grey nebo - což je podle mě ještě pravděpodobnější - naopak její obavy (záleží na tom, z jakého úhlu se rozhodnete si ten monolog/dialog interpretovat). Za další z toho kouká satira dnešní všudypřítomné technofobie a paranoie, kdy si spousta lidí myslí, že právě oni jsou tak významní, že je někdo sleduje (v kontrastu k absolutnímu cynismu, když naopak oni sledují soukromí jiných). Určitě tu ta možnost existuje a dá se v případě potřeby použít (u recidivistů či jiných pochybných existencí), ale představa, že například tajné služby špehují řadové občany skrze telefon či webkameru případně Microsoft všechny své zákazníky, kteří vlastní některou z jejich konzolí a zároveň senzor Kinect, je poměrně absurdní. Že se opět jedná o evropsko-americkou koprodukci a že v ní opět hraje Elijah Wood tak trochu podivínského a zakřiknutého asociála jako v předloňském Maniakovi, a je instruován ke konání něčeho, co konat nechce jako v Grand Piano už je jen třešničkou na dortu. Ten kluk si vážně umí vybírat projekty jako nikdo jiný. Není to ani zdaleka dokonalé, ale je to dokonale uvědomělé, v některých momentech řekl bych až vysmívající se žánrovým filmům s jejich vševědoucími hrdiny a záporáky, kteří jsou přesto vždy o krok napřed (přičemž jediný, kdo je doopravdy napřed, jsou samotní autoři). Navíc si tvůrci s diváky neustále hrají a nebojí se jim připomínat, že jde jen o film (hudba k navození patřičné atmosféry nehraje pouze nám, ale i hlavní postavě a když ta se rozhodne ji vypnout, tak je prostě ticho; vidíme „nesmyslné“ záběry na oběť z kufru vozidla). A za to si zaslouží, abych jejich dítko mírně nadhodnotil a přihodil mu tu dejvickou čtvrtou hvězdu. 75% (02.10.2014)

Tyhle otevřený okna jsem dokoukával na potřetí. Protože mě prostě zajímalo, co z toho nakonec vyplyne. A pro mě jako hackera laika to byla jedna šílenost za druhou. Vůbec netuším jestli je aspoň něco z toho vůbec reálný. Když už z toho nakonec nějaká pointa vyplynula, tak už jsem z toho byl celkem domotanej, takže jsem to stejně asi nepochopil. Ale očividně jsem o nic podstatnýho nepřišel podle ostatních recenzí. Nicméně musím vypíchnout tu chvilkovou kyber-šikanu se Sashou Grey, ta scéna měla sakra něco do sebe a teď už vím, že je v tom profesionálka. Nicméně už jsem viděl pár lepších filmů v podobným duchu. (09.05.2017)

Zajímavý nápad zabitý kupou nelogičností a nerealistických momentů (už jenom ten hacker, co se dokáže dostat snad do všech elektronických zařízení na světě...). Asi takhle - prvních zhruba 25 minut se to docela dá, nějaká atmosféra tam je, akorát už tady máme toho hackera, který se dostane snad do všech kamer na světě. Jenže pak se z toho stane naprosto přestřelená nerealistická akční blbost, kde čím blíže konci film bude, tak budete jenom nechápavě kroutit hlavou, že to tvůrci myslí vážně. Navíc to jako celek postrádá pak nějaké napětí, takže je z toho pak jen nudné čekání na to, kdy už bude konečně konec. Jako celek mi to vychází na 2*, ale ztrácet s tím čas nemá smysl. Btw, mají v tom Španělsku nějakou jinou píseň než Ghost Rider od Suicide? Za poslední týden jsem ji slyšel už ve třech filmech. (29.06.2019)

Elijah Wood sa aj ďalej snaží všemožne (ale zatiaľ hlavne neúspešne) vymaniť z LOTRovskej škatuľky, ale nie som si úplne istý, či cesta vedie skrz thrillery/horory ako Maniac, Grand Piano alebo terajší Open Windows, keď prevažná väčšina z nich nestojí ani za zmienku (výnimkou je zatiaľ jedine ten Maniac). Najnovší Open Windows sa síce snaží priniesť niečo nové a film podať skrz monitor laptopu, resp. neustálym jazdením kamery po obrazovke laptopu, na ktorej postavy klikajú na rôzne programy a/alebo sledujú zábery z kamier, ale žiadalo by si to oveľa zručnejšieho režiséra, pretože v podaní Nacha Vigalonda sa mu celá táto forma s každou pribúdajúcou minútou rozpadá čoraz viac pod rukami. Pred samotným finále je už divák z neustálych prestrihov natoľko zmätený, že netuší, či stále sleduje dianie skrz kameru laptopu, alebo cez mobil, prípadne parkovaciu kameru v aute alebo aké vlastne zariadenie?! Tempo je síce minimálne v prvých 40-50 minútach veľmi slušné a vďaka nápadu s notebookom sa darí udržať aj pozornosť, ale s prechodom diania z bytov do ulíc/auta/hangáru to stráca na akejkoľvek prehľadnosti a v druhej polovici, kde sa dosť dlhú dobu jazdí v aute, už tie naháňačky ani nie sú ustriehnuteľné. Obraz neustále šumí, trasie sa, zmätočne preskakuje z jedného záberu do druhého až je úplne jedno čo sa na obrazovke vlastne deje. Následne som bol už tak otrávený, že ani zbytočne prekombinovaný záver s objasnením motívu ma absolútne nezaujímal. Uznávam, že v prípade Open Windows bola aspoň snaha priniesť niečo iné, ale čo z toho, keď to režisér tak nešťastne uchopil a výsledkom je len lacný, neprehľadný a neraz aj hlúpy thriller. Veľmi podobne ladený The Den z tohto roku s týmto konceptom pracoval oveľa uváženejšie. CELKOVO: 2* (4/10) (10.10.2014)